Český zaměstnanec v Německu, rodičovský příspěvek a srážka byrokracie německé, české a unijní. Nakonec z příběhu nejlépe vyšla byrokracie česká, když rozhodla vyplácet rodině rodičovský příspěvek namísto Německa, které je k výplatě podle směrnice EU příslušné, ale zaměstnanec na ni podle Německa zřejmě nemá nárok. Veřejná ochránkyně práv za to Úřad práce v Pardubicích pochválila. Ministerstvo práce ovšem automatické výplaty dávek za nečinné země EU omezuje.
Případ začal stížností paní A. na předmětný Úřad práce v Pardubicích. Úřad poté, co mu loni v dubnu paní A. předložila pracovní manželovu smlouvu z Německa z února 2017 a požádala o ukončení výplaty rodičovského příspěvku, dávku okamžitě zpětně k danému dni zastavil.
Styčný orgán v Německu na styk nereaguje
Jenže jak vyplývá z dalšího popisu případu, Německo ani půl roku po uzavření pracovní smlouvy v Německu nezačalo příspěvek vyplácet, s českými úřady nekomunikuje a jejich žádosti ignoruje. Proto dávku začal znovu vyplácet český úřad. „Úřad práce dne 25. 5. 2017 kontaktoval příslušnou německou instituci dle sídla zaměstnavatele otce dítěte a řízení o dávce přerušil. Potřebné formuláře opětovně zaslal styčnému orgánu v Německu dne 14. 6. 2017. Vzhledem k tomu, že Německo dosud nereagovalo, obnovil úřad práce výplatu rodičovského příspěvku od 1. 3. 2017 (oznámení ze dne 16. 8. 2017).
Za normálních okolností by zde asi příběh skončil, ombudsmanka by úřad pokárala, že výplatu zastavil ke dni a nikoli ke konci měsíce a oznámila by úřadu, že paní A. nebyla povinná žádat o ukončení výplaty dávek, jak jí úřad doporučil.
Jenže do celé záležitosti vstupuje legislativa Evropské unie. Podle této legislativy postupoval Úřad práce správně, protože primárně povinnou zemí je Německo, a to přesto, že v Německu zřejmě nárok na rodičovský příspěvek dotyčnému nevznikl, protože Němci tuto dávku vyplácení jen do věku dítěte 14 měsíců: „Úřad práce postupoval v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, pokud určil na základě nově zjištěné skutečnosti – výkonu výdělečné činnosti otce dítěte v Německu, že primárně příslušné k vyplácení rodičovského příspěvku je Německo (pravidlo lex loci laboris), neboť stěžovatelce netrvá v České republice pracovněprávní vztah,“ uvádí ve svém rozboru ombudsmanka.
Poté veřejná ochránkyně upozorňuje, že pravidla platná v případech, kdy dojde ke změně použitelných právních předpisů nebo příslušnosti pro poskytování rodinných dávek, stanoví čl. 59 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Podle tohoto článku platí: „Dojde-li v průběhu kalendářního měsíce ke změně použitelných právních předpisů nebo příslušnosti pro poskytování rodinných dávek mezi členskými státy, bude dávky, bez ohledu na lhůty pro vyplácení rodinných dávek stanovené právními předpisy těchto členských států, až do konce příslušného měsíce poskytovat instituce, jež vyplatila rodinné dávky na základě právních předpisů, podle nichž byly dávky poskytnuty na začátku tohoto měsíce. Tato instituce uvědomí instituci druhého dotčeného členského státu nebo členských států o datu, od něhož tyto rodinné dávky přestane vyplácet. Od toho data nabývá účinnosti výplata dávek druhým členským státem nebo dotyčnými členskými státy.
Směrnice EU neřeší situaci, kdy ji stát ignoruje
Jak ovšem vyplývá z příběhu, německý úřad a jeho styčný důstojník směrnici Evropské unie ignoruje stejně jako pokusy o styk s úřadem. Za rozhodnutí českého úřadu začít znovu vyplácet dávku na dítě namísto Německa ombudsmanka Úřad práce v Pardubicích nakonec pochválila: „Na základě nové žádosti úřad práce správně neprodleně kontaktoval příslušnou instituci v Německu, řízení o rodičovském příspěvku přerušil a vyřízení věci urgoval. Naopak velmi pozitivně hodnotím, že úřad práce začal opětovně rodičovský příspěvek vyplácet v srpnu 2017 poté, co Německo nekomunikovalo ani na základě urgence, přestože primárně příslušné k výplatě dávky bylo Německo. Takový postup za dané situace vítám,“ uvedla doslova.
Takový postup podle ombudsmanky není vyloučen, když primárně příslušný stát nereaguje, protože takovou situaci nařízení Evropské unie vůbec neřeší: „Nařízení blíže nespecifikuje řešení situací, kdy některý členský stát na prozatímní rozhodnutí delší dobu nereaguje a dávku nezačne vyplácet. V souladu s čl. 60 odst. 3 nařízení č. 987/2009 by měl dávku vyplatit stát určený prozatímním rozhodnutím jako primárně kompetentní. Pokud je nečinný a rodina by se v důsledku neposkytování dávek měla ocitnout bez finančních prostředků, nařízení nevylučuje, aby stát sekundární jako stát bydliště dítěte začal vyplácet dávku prozatímně s tím, že následně dojde k refundaci mezi státy (obdobně jako by tomu bylo v situaci, kdy by primárně příslušný členský stát namísto nečinnosti vyjádřil nesouhlas s prozatímním rozhodnutím). Cílem je v obou případech rychlé finanční zajištění rodiny,“ rozebírá situaci ombudsmanka.
Ministerstvo zakázalo automatické platby za nečinné země
Absurditě celé situace ovšem nasazuje korunu skutečnost, že v Německu by rodina s nejvyšší pravděpodobností žádnou dávku nedostala. „Velmi vítám, že úřad práce obnovil výplatu rodičovského příspěvku za situace, kdy bylo zřejmé, že příslušná německá instituce ani po urgenci nereaguje na prozatímní rozhodnutí a v době započetí výdělečné činnosti otce dítěte v Německu bylo dítě starší 14 měsíců. V Německu je rodičovský příspěvek (das Elterngeld) vyplácen zpravidla nejvýše do 14 měsíců věku dítěte, proto by s nejvyšší pravděpodobností nárok na dávku v Německu nevznikl. Za situace, kdy příslušný členský stát ani po urgencích nereaguje a je vysoce pravděpodobné, že nárok na rodičovský příspěvek v primárně příslušném členském státě nevznikne, by bylo přepjatě formalistické vyčkávat na zprávu příslušného členského státu,“ uvádí veřejná ochránkyně zpráv v závěru svého šetření.
Ze závěru rovněž vyplývá, že zřejmě nejde o ojedinělý problém a ministerstvo práce a sociálních věcí k němu v roce 2016 vydalo metodiku, podle které není možné, aby české úřady automaticky platily dávky za země, které jsou k tomu příslušné, ale nečiní tak: „Jsem si vědoma toho, že Ministerstvo práce a sociálních věcí změnilo koncem roku 2016 své metodické vedení tak, že již není možné, aby sekundárně kompetentní stát v případě nečinnosti primárně příslušného státu začal automaticky s vyplácením rodinné dávky prozatímně,“ uvádí k tomu ombudsmanka.
Proto právní věta zní tentokrát takto:
„V případě, že primárně příslušný členský stát k výplatě rodinné dávky delší dobu nereaguje na výzvy sekundárně kompetentního státu (nárok na dávku neposoudí ani nezačne dávku vyplácet), je vhodné, aby sekundárně příslušný stát bydliště dítěte začal vyplácet dávku prozatímně, a to zvlášť v případech, kdy by se rodina ocitla bez finančních prostředků nebo je vysoce pravděpodobné, že nárok na rodinnou dávku v primárně příslušném členském státě nevznikne.“
Irena Válová
