Ani dvojice renomovaných advokátů a vlastní excelentní výřečnost nestačily ústeckému soudci Renému Příhodovi k tomu, aby před Nejvyšším správním soudem (NSS) vyvrátil podezření, že v roce 2008 zmanipuloval veřejně vyhlášený rozsudek ve sporu dvou správců konkursních podstat. Nakonec mu kárný senát snížil plat o 15 procent na pět měsíců.
Přestože Příhoda úspěšně vyvolal obnovené řízení před kárným senátem, v mezičase ustál obžalobu u trestních soudů téměř všech stupňů a ve finále detailně vyvracel jakékoliv tvrzení proti své osobě, padl téměř stejný verdikt jako při původním kárném řízení. Změnil se pouze postih – namísto původní třicetiprocentní srážky z platu na jeden rok jen poloviční částka po dobu pěti měsíců. Poměrně chabý výsledek sedmiletého úsilí ale Příhodu nezlomil, ve hře je prý opět Ústavní soud.
Velmi spletitý případ přitom začal zcela banálně – 14. srpna 2008 vynesl JUDr. Příhoda v budově Krajského soudu v Ústí nad Labem verdikt ve sporu dvou konkursních správců ohledně nemovitostí v hodnotě necelých sedm milionů korun. Kvůli nedostatku času přečetl pouze samotný rozsudek, který ani neodůvodnil, odkázal pouze na písemné vyhotovení. Oba účastníci jednání si prý tehdy byli smyslem rozhodnutí zcela jisti. O pár týdnů později už ale nebylo jasné nic – pouhá dvě slova na konci písemného rozsudku změnila situaci v pravý opak. „Já jsem do elektronického spisu v informačním systému nikdy neměl přístup a jeho vedení není mou povinností, ani kontrola správnosti zápisu, za to odpovídá vedoucí kanceláře. Pokud ke změně skutečně došlo, nemohl jsem to být já,“ tvrdil od samého začátku kárně obviněný soudce.
Chyba zapisovatelky
Při obnoveném řízení předestřel senátu hypotézu, jak k tomu mohl dojít – zapisovatelka Lehrová, která prý nebyla dostatečně erudovaná při práci s počítačem, nechtěně do správného znění rozsudku zkopírovala ze šablony z předchozího případu klíčová slova „se zamítá“, což zcela obrátilo smysl. Naopak kárný žalobce argumentoval svědectvím zapisovatelky, že Příhoda ji dodatečně požádal, aby znovu podepsala protokol o tomto jednání, který prý doplnil a opravil.
Zadražil reaguje na Příhodovo tvrzení, že vlastně nyní před kárným soudem obhajuje svoje vlastní jednání.
Na zásadní nesoulad ústního a písemného rozsudku upozornily soud postupně obě strany sporu a vedení začalo jednat – v systému nechalo uzamknout všechny rozhodné dokumenty a nařídilo revizi.
Podobných nesrovnalostí v Příhodových spisech se objevilo několik, i při prvním kárném jednání ale dal senát žalobě zapravdu jen právě v tomto případu, ostatní se nepodařilo prokázat. Jedna z účastnic incidenčního sporu o nemovitosti Marie Huspeková totiž opakovaně komunikovala se soudem a později právě ona podala na Příhodu i trestní oznámení. A i v tomto ohledu nabídl René Příhoda vysvětlení: „Oba účastníci, Huspeková a Podrábský, vstoupili do soudní síně s úmyslem nesdělit mi zásadní skutečnost, totiž že nemovitosti, o kterých mám rozhodnout, jsou již prodány v dražbě a peníze mají na účtě. Já jsem rozhodoval o fatě morgáně – předmět sporu v tu chvíli už neexistoval, tento postup byl v rozporu s konkurzním zákonem, a proto se nadále snažili jej skrýt.“
Znevěrohodnění svědků
Právě o znevěrohodnění klíčových svědků žaloby opřel Příhoda svoji obhajobu a věnoval se tomu skutečně velmi důsledně – detailně porovnával a zpochybňoval výrok za výrokem a nabízel i široký pohled do zákulisí: „Huspeková použila část peněz z tohoto pro svoji potřebu, bylo to přes milion korun, to se prokázalo v trestním řízení proti mně, které právě ona iniciovala. I její nástupce uvedl ve svědecké výpovědi, že z ní tu zpronevěřenou částku mámil skoro rok, nechtěl ale na ní podat trestní oznámení, protože věděl, že pak by ty peníze nikdy nedostal. Právě ty machinace byly důvodem, proč Huspeková podala odvolání pozdě – bylo to schválně, aby se případ nedostal na Vrchní soud, protože ten by zjistil, že v rozporu s konkurzním zákonem byly nemovitosti rozprodány.“
Příhoda popisuje, jak se podle něj sporné znění rozsudku dostalo do spisu a zpochybňuje svědkyni i kárný senát.
Podle zastupujícího kárného žalobce, místopředsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem Tomáše Zadražila, byl ale postup účastníků ohledně zatajení dražby v pořádku: „V době jednání, které vedl soudce Příhoda, ještě nebyla cena za prodané nemovitosti uhrazena a lhůta dosud neskončila, nebylo tedy možné změnit petit žaloby, protože stále hrozilo zmaření dražby, nemovitosti bylo možné vyjmout ze zápisu teprve po zaplacení. Ten postup byl tedy možný a v souladu se zákonem, nenese žádné známky pletich – vše bylo v souladu s platnou judikaturou.“
Zadražil zpochybnil i další Příhodovy argumenty, včetně tvrzení, že kárná žaloba byla podána až po uplynutí půlroční subjektivní lhůty – tento názor prý kárně obviněný opírá o nesprávnou interpretaci časových sousledností jednotlivých kroků. Za to si vysloužil ostrou osobní kritiku – Příhoda svoji závěrečnou řeč částečně směřoval ne k senátu, ale přímo k Zadražilovi: „Jsem v šoku, protože jsem slyšel od Hendrychové (tehdejší místopředsedkyně KS ÚL, která byla slyšena jako svědek pozn. red.), že kolega Zadražil proti mně rozjel tuto věc. On zde vlastně před kárným senátem obhajuje svoje vlastní tehdejší jednání.“ Zadražil totiž tehdy jako řadový soudce skutečně přišel za Hendrychovou s informací, že v agendě, kterou převzal po Příhodovi v době jeho stáže na ministerstvu spravedlnosti, ho jeden z účastníků upozornil na rozpor mezi ústním a písemným výrokem (šlo ale o jiný případ, než konkurs s prodanými nemovitostmi, teprve po informaci o této kauze začalo vedení plošně řešit celou Příhodovu agendu pozn. red.).
Lidská a informační bariéra
A Příhoda své výtky a podezření rozšířil i na celé tehdejší i současné vedení soudu. „Po té, co byla podána kárná žaloba, tak byla vůči mně na soudu vytvořena lidská i informační bariéra, záměr se ale nezdařil, dostal jsem se nakonec ke všem potřebným důkazům. Přitom jsem také zjistil, že plných 25 procent mých spisů není vůbec v systému zařazeno. Naopak já sám jsem požádal, aby byl můj pracovní počítač odstřižen od všech databází soudu. Když jsem se tak vrátil do výkonu funkce, byl přístup částečně obnoven, ale objevily se tam divné věci, včetně některých trestních rozsudků které nebyly moje, a dokonce tam bylo i porno. Proto jsem si se svolením soudu pořídil vlastní modem.“
K již zmíněné motivaci samotných účastníků inkriminovaného sporu zakrýt své pletichy při konkursním řízení opět zopakoval i další, mnohem závažnější hypotézu – v té době se ocitl mezi kandidáty na soudcovský post ve Štrasburku. A poukázal na údajné propojení tehdejšího předsedy ústeckého soudu s klíčovou svědkyní kárné žaloby Huspekovou. „Když při předchozím rozhodnutí kárného senátu v roce 2010 zazněl verdikt 30% z platu na jeden rok, vyskočil předseda krajského soudu se slovy: To tedy ne, já to tak nenechám, já to dám policii. A devět dní po té, co jsem uspěl se žádostí o obnovu řízení, na mě podává Huspeková trestní oznámení, přitom vím, že s ní tehdy předseda Kohoutek hovořil, takže je zjevné, že tehdejší kárný žalobce byl v osobním kontaktu s klíčovou svědkyní.“ Příhoda také uvedl, že po obnovení kárného řízení ho předseda soudu zhruba v půlročních intervalech neustále převáděl z jedné soudní agendy do druhé, v současnosti „táhne“ dva senáty současně, a přesto podle vlastních slov a citovaných čísel dosahuje jako soudce vysoce nadprůměrných výsledků.
Celodenní jednání
K projednávání případu se kárný senát NSS vrátil vloni v září, tehdy případ odročil o dva měsíce, aby si důkladně prostudoval zejména obsáhlý spis z téměř pětiletého trestního řízení a nové skutečnosti v něm uvedené. Trestní odpovědnost s podmínečným trestem odnětí svobody na dolní hranici sazby přitom vynesl pouze Okresní soud v Mělníku, odvolací a dovolací soud naopak Příhodu obvinění zprostily, protože nebyl prokázán úmysl způsobit škodu či získat majetkový prospěch.
Nakonec se ale všichni účastnici sešli až v úterý a samotné projednávání zabralo téměř devět hodin, takže rozhodnutí bylo vyhlášeno teprve dnes. Přes veškerou Příhodovu snahu se přitom příliš neliší od toho, které na stejném místě zaznělo už před sedmi roky – pětašedesátiletý soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem skutečně neoprávněn manipuloval s protokolem z jednání, zaviněně tedy porušil povinnost soudce a tím ohrozil důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů. Uložené kárné opatření je však mírnější než původní, ovšem jen s ohledem na to, že od spáchaného deliktu uplynulo už téměř deset let a v době trestního stíhání byl Příhoda čtyři roky postaven mimo funkci soudce s polovičním platem.
Předsedkyně Marie Žišková připomněla, že kárný senát detailně porovnával původní důkazy s důkazy přiloženými k návrhu na obnovu řízení i s trestním spisem, přesto nenašel žádné zásadní rozdíly. Objevily se sice některé zásadní skutečnosti zejména pokud šlo o výkon funkce správkyně konkursní podstaty Marie Huspekové – ten soud označil za výrazně chybný, ovšem bez vlivu na důvěryhodnost v otázce znění předmětného rozsudku soudce Příhody. A obdobně se senát vypořádal i s dalšími argumenty, od kterých si kárně obžalovaný zjevně sliboval mnohem víc. To ostatně potvrdil hned po skončení jednání – NSS prý nesprávně vyhodnotil důvěryhodnost svědků a ve hře je prý proto opět ústavní stížnost.
Ivan Holas
