V prosinci minulého roku soud vyhlásil zprošťující rozsudek nad skupinou obviněnou v souvislosti s pádem mostu ve Studénce. Trestní soud posuzoval vinu 10 lidí, které zprostil obžaloby.

Skutkově se stalo toto: V pátek dne 8. srpna 2008 najel po půl jedenácté mezinárodní rychlík Comenius jedoucí na trase Krakov – Praha do zřícené mostní konstrukce, kterou nad velmi frekventovanou železniční tratí dělníci právě zasouvali. Celkem 8 lidí zahynulo. V prosinci roku 2017 soudce Pšenica vyhlásil rozsudek, který pak komentoval před novináři:

„Čím víc těch posudků tam je, tak tím větší rozpory mezi nimi jsou. Já myslím, že to jste viděli i Vy jako novináři, když jste slyšeli závěry těch znalců, že říkali, že každý v podstatě tu příčinu vidí úplně někde jinde. My tady nejsme technici. My nejsme schopni posoudit, kdo z nich má pravdu. Musíme dát na ně. Pokud by tam byl jednoznačný jeden znalecký posudek, který řek ano, spadlo to z toho a toho důvodu, můžeme potom dovozovat vinu obžalovaného.“[1] K vyjádření soudu mám pár poznámek.

Od soudce bych nečekal obecný návod, jak se vyhnout odsouzení.

Víme, že znalec v posudku sděluje svůj subjektivní názor. Soudní řízení slouží k objektivizaci (či odmítnutí) subjektivního názoru znalce. Soudce musí posudek hodnotit. Problémem je, že laik (soudce) hodnotí práci odborníka. Je normální, že soudce není technik. Soudce není ani ekonom, lékař, či požárník. Přesto soudce má a musí hodnotit znalecký posudek včetně jeho obsahové správnosti. Jinak by nerozhodoval soudce, ale znalec. Tak judikuje i ústavní soud plenárním nálezem (PL ÚS 11/08), kdy ÚS uvádí, že „se nelze vyhýbat zkoumání správnosti obsahu posudku“.

Znaleckým posudkem se odborník (znalec) obrací k laikovi (soudci), který rozhoduje odbornou věc. Proto musí být posudek přezkoumatelný laikem (soudcem). Jenom tak laik není odkázán na svou víru ve správnost či nesprávnost posudku. Ale po prostudování posudku ví. Přezkoumatelnost je základní metodologický požadavek na posudek. Příjemce posudku musí být schopen přezkoumat znalcův postup, aby mohl posudek hodnotit. Posudek, který není přezkoumatelný, není důkazem. Je pouhým tvrzením, které nelze ověřit – přezkoumat.

Soudce se dle výše uvedené citace spolehl na svou víru, a nikoli na vědění. „My nejsme schopni posoudit, kdo z nich má pravdu. Musíme dát na ně.“

V konkrétním případě (pád mostu) se jedná o problematiku exaktních věd (přírodní a technické vědy). O to jednodušší by mělo zkoumání být. Základní otázkou je, proč vůbec se most posunoval za provozu. Jak by vypadalo řízení v případě, kdy předmětem zkoumání nejsou „tvrdé“ vědy?  Například psychologie, politologie, atd.?

Pokud se výše uvedené zdůvodnění prosadí (při hodně různých posudcích není možné rozhodnout), pak se dále oslabí víra lidí v soudnictví. Pokud se zdůvodnění neprosadí, v což doufán, pak je smutné, že v další mediálně sledované kauze soud chybuje.

Lukáš Křístek

[1] https://ostrava.idnes.cz/soud-rozsudek-zeleznicni-nestesti-studenka-pad-mostu-2008-pe3-/ostrava-zpravy.aspx?c=A171206_150753_ostrava-zpravy_woj