Mocenský střet na Ministerstvu spravedlnosti dehonestoval resort nejvíc od roku 1989, tvrdí poslanec a bývalý ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS). Podle něho je ministryně Helena Válková (ANO) jen zdánlivým vítězem. Po premiérovi Bohuslavu Sobotkovi (ČSSD) žádá, aby o situaci v resortu informoval sněmovnu. Pokud se tak nestane, chce ODS zařadit projednání na pořad schůze. Česká justice přináší celé stanovisko poslance Blažka, které ODS vydala jako tiskovou zprávu.
V uplynulých dnech jsme sledovali, kterak se Ministerstvo spravedlnosti definitivně změnilo v Ministerstvo Válek. Tentokrát svedla ministryně Válková mocenský souboj se svou pravou rukou, již si na ministerstvo sama přivedla. Ano, mocenský souboj, nikoliv “věcný spor“, jak se obě sokyně snažily po bitvě tvrdit. Boj o vliv nad justicí nepostrádal nic, co takové střety obsahují – polopravdy, donášení, mediální kampaně apod. O střet koncepcí jít nemohlo, neboť ani jedna z protagonistek žádnou koncepci nemá, nepočítáme-li v to fráze o očistě, otevřenosti, modernizaci atd., které se bez konkrétního obsahu staly jen prázdnými hesly a způsobem boje.
Zdánlivým vítězem se stala Helena Válková. Ale jen zdánlivě. Vůdci Andrejovi totiž nezbylo, než na ministerstvo dosadit svého muže pana Pelikána. Úřad tím, řečeno v ANO firemněstátoprávním žargonu, získal v jeho osobě tzv. vnuceného správce. Není mu co závidět. Chce-li uspět a ministerstvo zkonsolidovat a znormalizovat, řečeno terminologií politických začátků Heleny Válkové a Andreje Babiše, bude mít co dělat.
Mocenský střet přinesl asi největší dehonestaci justice, úředníků ministerstva a advokacie od roku 1989. V mocenské konfrontaci byla použita i stará odsouzeníhodná, leč fungující politická metoda – chce-li neúspěšný politik zakrýt vlastní neschopnost, musí národu představit nějakého nepřítele z temnot a zacílit tak na nejnižší pudy obyvatelstva. Tu se jedná o jinou rasu, jindy buržoazii, šlechtu či církev. V našem případě se do role “temných tlaků“ dostala nijak neidentifikovaná část justice a “bohatí“ advokáti a exekutoři. Musím říci, že tento politický švindl bych zejména u Hany Marvanové nečekal. Je mi líto, ale její činnost na ministerstvu za žádné “tlaky“ na její odchod nestála.
Na ministerstvu vládl od nástupu ANO dam takový zmatek, že snem všech případných “nekalých živlů“ muselo být jediné – setrvání obou žen ve funkci a pokračování ve vnitřním hašteření, jež ministerstvo paralyzovalo. Bylo by dobré vědět, zda by firemní vůdce Andrej Babiš svěřil jedné z protagonistek souboje, neřku-li oběma současně, řídící post v Agrofertu, srovnatelný např. počtem zaměstnanců či rozpočtem s ministerstvem. Pochybuji. Inu stát jako firma – ale ne moje. Z cizího krev neteče.
Opozice opakovaně žádala pana premiéra, aby sdělil Sněmovně své stanovisko k situaci v resortu spravedlnosti. Zatím se skrýval za koaliční většinou a diskuse bývala zablokována. Myslím, že na nadcházející schůzi by měl informaci podat z vlastní iniciativy. Pokud to neudělá, navrhne ODS na program schůze bod “Informace předsedy vlády k situaci na Ministerstvu spravedlnosti a v justici“.
Pavel Blažek
poslanec a expert ODS pro spravedlnost
