Věznice není v pozici hodnotitele hloubky víry vězně a nemůže odmítnout požadavek vězně na náboženskou stravu bez vepřového masa, i když dotyčný není muslim. Stanovisko ombudsmanky vyplynulo ze stížnosti vězně Věznice v Kuřimi. Z případu také plyne, že věznice označují jídlo bez vepřového za muslimské, vyznání vězňů detailně zkoumají a rozhodují o něm. Katolíkům nebo ateistům je pak muslimská strava odpírána. Anna Šabatová se nemuslimů zastala.
Na skutečnost, že mu Věznice v Kuřimi odepírá stravu bez vepřového masa, o kterou z náboženských důvodů požádal, si vězeň stěžoval veřejné ochránkyni práv Anně Šabatové už letos v únoru. Případ byl uzavřen a zveřejněn v registru případu v červenci, a to poté, co byl vězeň propuštěn a další šetření se stalo bezpředmětným. Přesto se pro budoucí vězně podmínky změní: věznice nebude zkoušet hloubku jejich víry a ve stravě podle možností vyhoví kromě muslimů i nemuslimům.
Jak vyplývá z registru zpracovaných případů ombudsmanky, veřejná ochránkyně práv hned na začátku případu zaujala stanovisko, že o víře vězně nemůže rozhodovat věznice a obrátila s dotazem na ředitelku věznice: „Rovněž jsem položila otázku, z jakého důvodu by nemohla stěžovateli být poskytnuta strava s absencí vepřového masa (v podstatě tedy strava označovaná jako muslimská, resp. proč by věznice nemohla připravovat o jednu porci této stravy navíc,“ popisuje ombudsmanka.
Katolík nemá právo na jídlo bez masa jako muslim
Z odpovědi ředitelky Věznice Kuřim Zuzany Kalivodové vyplývá, že věznice měla každé jídlo bez vepřového za muslimskou stravu: „Ředitelka uvedla, že s ohledem na své předcházející stanovisko a stanovisko kaplana věznice trvá na tom, že stěžovatel nemůže odebírat muslimskou stravu, jelikož jeho požadavek nevyplývá z náboženského přesvědčení, není praktikujícím muslimem ani adventistou sedmého dne, naopak se jedná o dlouhodobě praktikujícího katolíka.“
Dle ředitelky věznice se jedná pouze o snahu stěžovatele získat výhodu, neboť stěžovatel se netají tím, že nejí vepřové maso, a z tohoto důvodu vyhledává důvody, pro které by mu věznice byla povinna poskytnout stravu bez vepřového masa s náhradou,“ stojí v popisu komunikace mezi Annou Šabatovou a ředitelkou věznice.
Jde o rozhodnutí Vězeňské služby ČR
Jak dále vyplývá ze stanoviska vězeňského kaplana, věznice se cítila oprávněna k přezkoušení či přezkumu víry a náboženství vězně.
Takto stěžovatele, který se hlásil k Adventistům sedmého dne, vyhodnotil vězeňský kaplan Ladislav Kinc: „Věznice musí posoudit náboženské vyznání odsouzených – jejich příslušnost k církvím či náboženským společnostem – při jejich požadavcích na druh stravy souvisejících s jejich náboženskou vírou. Stěžovatel je od roku 2016 členem římskokatolické církve, a je tedy praktikujícím katolíkem, a nikoli adventistou sedmého dne. Adventisté sedmého dne nemají mimo křtu žádné svátosti. V katolické církvi se jedná o zpověď, svaté přijímání a eucharistii, kdy stěžovatel tyto přijímá, což se vylučuje s jednáním praktikujícího adventisty sedmého dne,“ zanalyzoval vězně vězeňský kaplan.
Kaplan Věznice Kuřim poté odkázal na dopis náměstka pro bezpečnost a kontrolu generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky ze dne 26. 1. 2017, v němž je uvedeno: „Za důležitý aspekt považuji doporučení hlavního kaplana odborně a kompetentně posoudit oprávněnost každého jednotlivého požadavku z hlediska věrohodnosti náboženské příslušnosti žadatele,“ citoval z přípisu nadřízeného kaplan.
Právo odsouzeného může být omezeno jen zákonem
Veřejná ochránkyně práv v rámci šetření vyslovila nesouhlas jak s ředitelkou věznice, tak i s vězeňským kaplanem: „Výkon práva svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám, nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.“
„Jakkoliv nechci zpochybňovat odbornou erudici vězeňských kaplanů, jejichž práce si vážím, právo odsouzeného na specifický druh stravy odůvodněný jeho vírou může být omezeno pouze zákonem, a nikoliv posouzením vězeňského kaplana o tom, zda taková víra je pevná a skutečná, či zpochybňováním, zda odsouzený je vůbec věřící,“ uvedla s odkazem na judikaturu Ústavního soudu a na rozsudek ESLP Jakobski proti Polsku.
Pravá víra není podmíněna návštěvou obřadů
Podle Anny Šabatové ředitelka Věznice Kuřim nepředložila žádnou právní argumentaci, o kterou svá tvrzení opírá. „Proto musím nadále trvat na již vysloveném názoru, který jsem naopak právní argumentací podpořila. Skutečnost, že někdo navštěvuje obřady nějaké církve, není určující pro to, zda někdo je, nebo není pravověrný věřící té které církve. Naopak i osoba, která se považuje např. za římského katolíka, nemusí přijímat svátosti či navštěvovat obřady,“ uvedla Anna Šabatová.
„I v případě, že by některý z odsouzených tvrdil, že je vegetarián a jedná se o jeho světonázor, neměl by nikdo posuzovat, nakolik je o tomto světonázoru skutečně přesvědčen a kontrolovat, zda si přece jen někdy nedá k jídlu nějaké maso. V takovém případě by odsouzenému měla být přiznána vegetariánská strava bez dalšího,“ dodala ombudsmanka.
Proč nesmí katolík dostat muslimskou stravu?
Poté se veřejná ochránkyně práv nad rámec šetření zamyslela nad pravidlem, že stravu bez vepřového mohou žádat jen muslimové, ale nikoli už katolíci a příslušníci jiných náboženství: „Nad rámec uvedeného, i v případě, že by stěžovatel požadoval stravu s absencí vepřového masa bez toho, aby svůj požadavek odůvodnil náboženskými důvody, nevím, proč by stěžovateli nemohla věznice vyhovět,“ uvedla svoji úvahu.
V otázkách mířených zástupcům věznice se zeptala, proč nemohou připravit porci stravy určené muslimům navíc a dát ji nemuslimovi: „Opětovně taktéž kladu otázku: Proč by věznice nemohla připravovat o jednu porci muslimské stravy navíc? Věznici stačí velmi málo, aby požadavku stěžovatele vyhověla; stačí jen rozšířit počet osob, kterým je poskytována muslimská strava, o jednu osobu. Nejedná se tedy o opatření, které by bylo spojeno s nějakými finančními náklady či s problematickými či zdlouhavými administrativními úkony,“ uvedla Šabatová s tím, že nerozumí, co tomu brání.
Šabatová musela jednat přímo v Kuřimi
Podle Šabatové věznice „svým přístupem z poměrně jednoduchého požadavku odsouzeného, kterému lze bez obtíží vyhovět, zaměstnává odborné pracovníky věznice vyjádřeními, ve kterých se hledají prázdné argumenty k tomu, proč požadavku nevyhovět“.
Jak vyplývá ze záznamu vývoje případu, věznice nejprve odmítala učinit opatření. Teprve po osobní schůzce Anny Šabatové s ředitelkou ve Věznici Kuřim došlo ke smírnému závěru: „Na základě osobní schůzky ochránkyně s ředitelkou Věznice Kuřim bude za současné situace, kdy provozní podmínky umožňují poskytování uvedeného druhu stravy, požadavkům odsouzených vyhověno bez toho, že by hloubku jejich přesvědčení či náboženského vyznání posuzoval vězeňský kaplan či jiný zaměstnanec věznice.“
Právní věty:
Věznice není v pozici, kdy by hloubku víry či vyznání odsouzených mohla hodnotit a následně na základě této úvahy mohla odmítnout požadavek odsouzených k volbě stravy z náboženského důvodu. Stravu bez vepřového masa nemusí požadovat pouze odsouzení muslimského vyznání.
Irena Válová
