Vydávání pokynů ohledně případu Gripeny, který přikázala otevřít bývalá nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká, přispělo k jejímu odvolání. Taková byla situace v Česku. Komise prokuratury pro vyšetřování obchodů se zbraněmi v Jižní Africe dopadla hůř. Podle analýzy Defence Industry měla Komise ustanovená pod vedením soudce Nejvyššího soudu JAR Willie Seritiho v roce 2011 pracovat na vyšetřování údajné monstrózní korupce tři roky. V květnu 2012 byl nalezen tajemník tzv. Seritiho komise Mvuseni Ngubane na zadním sedadle svého vozu s kulkou v hlavě, dva členové rezignovali a jeden byl vyměněn. Rok poté se komise rozpadla.

Záhy po ustanovení Seritiho komise vyšetřovatelů, soudců a prokurátorů rezignovali dva členové z nejasných důvodů, jeden člen byl vyměněn.V lednu 2013 se stahuje další člen Norman Moabi, právník a bývalý soudce, který zastával v komisi funkci vyšetřovatele. Nález tajemníka komise Ngubaneho v autě s kulkou v hlavě je policií vyhodnocen jako sebevražda, uvádí ve výčtu událostí analýza Defence Industry z ledna 2013 o vyšetřování údajné korupce „obchodníkem se smrtí“ zbrojařským marketérem BAE.

Jihoafrická republika otevřela vyšetřování dřívějších vládních dohod s firmami BAE a Saab v září 2011. Podle Defence Industry obsahovala dohoda, při níž BAE hrála roli marketéra Saabu, koupi letounů JAS-39 C/D a 24 simulátorů letu Hawk v ceně 1,6 miliardy liber a příjemcem údajného úplatku ve výši 118 milionů liber neměl být nikdo menší, než prezident Jihoafrické republiky Jacob Zuma.

Stejně pozorně jako Jihoafrickou republikou se analýza zabývá situací v České republice. Vývoj vyšetřování kromě analytiků sleduje už od chvíle, kdy v březnu 2010 vydala Renata Vesecká pokyn znovu otevřít případ Gripeny, i britský Úřad pro vyšetřování závažné korupce (SFO). Zatímco v České republice z příkazu Vesecké vyšetřování začíná, ve Velké Británii měsíc předtím skončilo globální dohodou o beztrestnosti BAE. Dne 2. února 2010 britský SFO oznámil kromě globální dohody s USA a s BAE Systems, že také zastavuje všechny úkony týkající se Rakušana Alfonse Mensdorffa-Pouilly, a prohlásil, že pokračování vyšetřování není nadále v zájmu veřejnosti. Alfons Mensdorff-Pouilly měl být přitom klíčovou osobou i pro českou větev případu, neboť tato osoba v 90. letech působila v ČR jako poradce pro BAE Systems. O dohodě s Mensdorffem-Poulily jsme psali zde.

Dne 5. února 2010 uzavřela BAE dohodu o uznání viny s odborem kriminálního vyšetřování a s odborem národní bezpečnosti ministerstva spravedlnosti Spojených států amerických. V souladu s touto dohodou o vině pak dne 1. března 2010 doznala BAE vinu k jednomu trestnému činu přípravy spáchání trestných činů proti Spojeným státům, porušení 18 U.S.C. Sekce 371, přípravy poškození a ohrožení právní činnosti vlády Spojených států, ke křivým výpovědím a porušení 18 U.S.C. Sekce 1001 a k porušení zákona o kontrole vývozu zbraní a mezinárodní regulace pohybu a regulace zbraní. Celkem doznala BAE specifická fakta vztahující se k operacím a obchodním dohodám v České republice, Maďarsku, Saúdské Arábii a dalších zemích. Společnost byla pokutována částkou 400 milion dolarů,“ píše se dokumentu v archivu britské SFO doslova. O globální dohodě o beztrestnosti BAE Systems jsme psali zde.

Mohlo by vás zajímat

Vysoká hra je u konce, stíhání zakazuje Schengenská dohoda

Za této situace začíná v ČR pokynu Vesecké vyšetřování a dozor nad zákonností trestního řízení je přidělen JUDr. Jaromíru Jindřichovi z odboru závažné hospodářské a finanční kriminality Vrchního státního zastupitelství v Praze. Jaromír Jindřich je mladý erudovaný právník, vynikající analytik a důsledný úředník s rozsáhlou zkušeností se žádostmi o zahraniční právní pomoci. Jaromír Jindřich je ten, kdo úspěšně obžaloval Viktora Koženého, když na čtyř stech stranách do detailu popsal Koženého transakce. O tom, že Jindřich zná právo, svědčí jeden z mála rozhovorů s ním, který se podařilo vést redaktorovi deníku Právo Josefu Koukalovi.

Jaromír Jindřich umí věci vyhodnocovat a pracovat s informacemi. Kromě toho dokáže pracovat v angličtině a němčině. Součástí jeho práce je proto také úřední komunikace a sbírání informací ze zahraničí včetně zahraničního tisku. Se žádostí o právní pomoc se obrací do Rakouska, Německa, Švýcarska, USA a Velké Británie. Záhy zjišťuje skutečnosti, které Vesecká zřejmě nevěděla, když v březnu 2010 vydala pokyn otevřít Gripeny: že Mensdorff-Pouilly je trestně nestíhatelný a pro trestní řízení nevyužitelný a že BAE Systems má uzavřenou dohodu o beztrestnosti. Případ Gripeny je ve skutečnosti vysoká hra, která už se odehrála, a tzv. Vesecké česká cesta je jen ohňostrojem marnosti. Sama Vesecká je z funkce odvolána v prosinci 2010.

Přesto státní zástupce Jaromír Jindřich i nadále postupuje kvalifikovaně, angažovaně a průběžně. Podobně koná i policie. Ani po přezkoumání postupu policejního orgánu neshledal státní zástupce Jindřich žádná pochybení, na která by musel reagovat vlastními opatřeními, lze se dočíst v materiálu adresovaném ministerstvu spravedlnosti. Ve stejném dokumentu je pak opakovaně popsáno, jak český státní zástupce naráží na zásadu ne bis in idem článku 54 Schengenské prováděcí úmluvy. Tato zásada stanoví zákaz opakovaného stíhání pro tentýž čin v rámci smluvních států Schengenské dohody.

„Současně je v řízení před rakouským soudem návrh podezřelé osoby na zastavení řízení s odkazem na prováděcí Schengenskou úmluvu s ohledem na zastavení řízení britskými orgány,“ píše se v dokumentu adresovaném ministerstvu spravedlnosti.

Touto podezřelou osobou není nikdo jiný, než Alfons Mensdorff-Pouilly. Rakušané ho nakonec v lednu 2013 dostanou před soud a dokonce dostává dvouměsíční podmíněný trest – za padělání bankovní listiny, které se nijak netýká ČR. „V lednu 2013 se Alfons Mensdorff-Pouilly již více nemusel obávat otázek ve Velké Británii, stále ještě mohl mít obavu ze soudu v Rakousku. Soud ve Vídni ho neshledal vinným z trestného činu praní špinavých peněz, však odsoudil ho za falšování listiny ke dvouměsíčnímu podmíněnému trestu. Soudce byl viditelně frustrován, protože jasně viděl kouř, ale nikoli oheň, který by potřeboval k usvědčení,“ uvádí o případu Mensdorffa-Pouilly analýza Defence Industry. Frustraci musí Mensdorff-Pouilly působit také Čechům. Protože tato klíčová osoba měla být tím, kdo zprostředkoval monstrózní úplatky českým politikům.

Podle Defence Industry však znovuotevřené české vyšetřování původního úmyslu české vlády zakoupit 24 strojů JAS-39, obchodu, který mohl být uplacen, znejisťuje situaci ohledně prodloužení smlouvy o pronájmu letadel, která byla nakonec uzavřena namísto nákupu Gripenů. „Současná vláda ODS se podle informací k této myšlence staví vlažně a český premiér Petr Nečas řekl v lednu 2011, že se jen obtížně dokáže představit prodloužení smlouvy, dokud nebude uzavřeno vyšetřování údajné korupce,“ píše se v analýze Defence Industry. „Tato vláda (ODS) zřejmě bude usilovat o pětileté prodloužení leasingu, avšak neruší vyšetřování korupce předešlé vlády (ČSSD). To by mohlo mít důsledky pro BAE, která zůstává tímto případem dosud nedotčena,“ uvádí analýza Defence Industry k událostem roku 2012 a k případu, který je v ČR veden pod pracovním názvem „Výběrové řízení na pronájem a nákup stíhacích letounů JAS-39 GRIPEN“

Nejistoty českou vládu zbavuje Vrchní státní zastupitelství v Praze pod vedením vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové v roce 2014. Případ Gripeny v ČR definitivně končí odložením, podle ředitele odboru závažné hospodářské a finanční kriminality VSZ v Praze Marka Bodláka nebyly zjištěny skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání konkrétní osoby. Tato zpráva je zveřejněna v polovině května 2014. Vláda ČSSD, ANO11 a KDU-ČSL svoji nabytou jistotu využila v polovině března 2014, kdy schválila prodloužení smlouvy o pronájmu a modernizaci letounů Gripen o 12 let do roku 2027. Kontrakt má hodnotu 21,5 miliardy korun, obhajuje ho ministr obrany za ANO11 Martin Stropnický a nadšení nad ním otevřeně projevují armádní funkcionáři. Tyto události tisk nehodnotí.

Temná česká politická struna, na kterou zahrál Jiří Pospíšil

Vyskytne-li se něco, co lze nazvat ohňostrojem marnosti jako popisovaný a od samého počátku k neúspěchu odsouzený pokus vyšetřit případ Gripeny, zcela jistě do děje dříve či později vstoupí některý politik, aby situaci využil v mocenském boji. Případ Gripeny byl ideální pro svoji bezzubost od samého počátku. Oč méně bylo reálné, že bude kdokoli v případě, který byl již zameten mimo území ČR, potrestán, o to více mu čeští politici a tisk věnovali pozornosti. Prázdnou slámu na téma Gripeny ochotně mlátí Mirek Topolánek i Miloš Zeman stejně jako tehdejší náměstek Renáty Vesecké Karel Černovský, jehož výroky o případu ve skutečnosti neříkají nic, jakožto i poslanecká sněmovna, jak dokazuje záznam televizní debaty z února roku 2010.

„V lednu 2012 posílají české úřady vyšetřovatele na schůzku s Gunnarem Stetlerem, vedoucím prokurátorem protikorupčního útvaru ve Švédsku,“ popisuje v analýze Defence Industry dění v ČR a událost dokládá odkazem na protikorupční útvar, jehož je Stetler dodnes šéfem, a zprávu Rádia Švédsko. „Avšak v červnu 2012 vyhlásil Nejvyšší správní soud, že vrchní státní zástupce v Praze Vlastimil Rampula překážel vyšetřování případu Gripeny z důvodu nekázně a nekonání. Toto rozhodnutí potvrzuje vyhazov Rampuly,“ stojí bez dalšího doslova v analýze Defence Industry.

Odvolat Vlastimila Rampulu mimo jiné pro porušení kázně a nekonání v případě Gripeny navrhl ministr spravedlnosti za ODS Jiří Pospíšil. Podle něho Rampula nese odpovědnost za to, že dozorový státní zástupce Jaromír Jindřich nepožádal v případu Gripeny o právní pomoc Švédsko, jak přikázala v tu chvíli již odvolaná Renáta Vesecká.

Vlastimil Rampula se k obvinění vyjádřil v rozkladu dne 5. srpna 2011 takto: „K vytýkané absenci dožádání justičních orgánů švédského království je třeba konstatovat, že v rámci dosavadního prověřování, což nevylučuje úvahu o provedení dožádání do budoucna, nebyl zjištěn žádný poznatek o existenci důkazu, jehož provedení by bylo nutno ve Švédsku dožádat. V tomto směru se jeví vhodnější vyčkat výsledků vyhodnocení listinných materiálů, opatřených cestou jak Ministerstva obrany ČR, tak Úřadu vlády ČR, které se však podařilo opatřit od dožádaných institucí až s jistým prodlením v listopadu 2010. Odpovědi se ukázaly po jejich podrobném vyhodnocení ze strany policejního orgánu jako nedostačující a bylo přikročeno k dožádání stejných orgánů s další upřesňující specifikací předmětu dožádání. Dožádané instituce, ač obeslány 16.2. 2011 a 24.2. 2011, zatím na dožádání neodpověděly.“ Rozklad popisuje, jak VSZ v Praze páčilo informace z Ministerstva obrany a z Úřadu vlády. Odmítnuty byly též Rampulovy argumenty, že státní zástupce Jaromír Jindřich rozhoduje v dané věci nezávisle a bez zasahování a po celou dobu je podroben dohledu státního zástupce Michala Fialy z odboru závažné hospodářské a finanční kriminality Nejvyššího státního zastupitelství pod vedením Zdeňka Kasala.

Rozklad obsahuje ještě jednu zajímavost, a to když se odvolávaný Rampula brání výtce, že „text žádosti o právní pomoc do Velké Británie je formulován stručně či nesrozumitelně“. Vlastimil Ramula na to odpovídá takto: “Text dožádání ze dne 21.9.2010 byl koncipován v těsné součinnosti s tehdejším národním členem ČR v Eurojustu Pavlem Zemanem se zřetelem na specifika spolupráce v této věci.“

Rok poté, 12. června 2012 oznamuje na televizní tiskové konferenci předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, že NSS definitivně rozhodl o odvolání Vlastimila Rampuly z funkce. V odůvodnění rozhodnutí je samostatná kapitola o případu Gripeny. V ní se NSS vrací na úplný začátek do prosince 2010.

„V podrobném záznamu ze dne 16. 12. 2010 o dohledové prověrce provedené OZHFK Nejvyššího státního zastupitelství je především konstatováno, že ačkoliv bylo výslovně uloženo požádat o právní pomoc v prověřované věci i justiční orgány Švédského království, po celou dobu obnoveného prověřování k tomu nedošlo a s tímto úkonem nepočítá ani plán prověřování. V závěru prověrky, v němž jsou ukládána opatření k odstranění zjištěných nedostatků, je uloženo, aby dozorový státní zástupce reagoval na pokyn nejvyšší státní zástupkyně a buď vyžádal cestou právní pomoci aktuální výstupy, nebo aby zdůvodnil, proč nedošlo ke splnění pokynu,“ uvádí se v odůvodnění.

Odtud pocházejí slova z analýzy Defence Industry o porušení kázně a nekonání Rampuly, který se ve skutečnosti odmítl pokyny úřadu Vesecké vůči státním zástupcům VSZ v Praze zabývat, protože nebyl zpracovatelem spisu Gripeny a od Jaromíra Jindřicha mimo jiné věděl, že ve Švédsku nejsou žádné důkazy, které by měly pro český případ Gripeny význam.

Takový postup ovšem označil Nejvyšší správní soud za věštění, když v odůvodnění odvolání Rampuly napsal: „Klíčovou právní otázkou je totiž pouze to, zda vrchní státní zastupitelství mělo povinnost pokyn provést, a pokud ano, zda vědomou nečinnost lze řadit mezi případy závažného porušení povinností vrchního státního zástupce. Stejně jako před bitvou nikdo nemůže s jistotou Pýthie předvídat výsledek, před justičním dožádáním nelze přesně předpokládat, jaké výsledky, v jakém rozsahu a významu právní pomoc z ciziny pro danou kauzu přinese.“

Co přinesly čtyři roky odborné policejní práce a práce státního zástupce na ekonomicky i politicky obtížném případu a co přinesla dožádání do Velké Británie, USA, Německa, Rakouska, Švýcarska a Švédka, víme od poloviny května 2014 od VSZ v Praze: Vůbec nic.

Irena Válová
(autorka byla v letech 2006 – 2012 mluvčí Vrchního státního zastupitelství v Praze)