Stávající právní úprava pro podávání hromadných žalob v ČR neexistuje, avšak jde o matérii tak složitou a s tolika riziky zneužití pro byznys a nátlak, že je třeba nové právo vytvářet s rozmyslem a obezřetně. Nějaká právní úprava je však potřebná, shodli se účastníci malého sympózia na téma hromadných žalob v poslanecké sněmovně v pátek 16. června 2017.
A to přesto, že všichni včetně přítomného zástupce spotřebitelů uznávali nebo zdůrazňovali rizika tohoto právního instrumentu. Zatímco zástupce pořadatele sympózia Stálé konference české práva Karel Havlíček označil tento institut za nástroj se vztahem k postfaktické společnosti, podle místopředsedy Nejvyššího soudu Romana Fialy se vydáváme do 22. století s rizikem, že jdeme po cestě končící veřejnými výbory, které se budou soudit za lidi, aniž by tito lidé museli cokoli činit nebo nést jakoukoli odpovědnost. A víme, že tam, kde vznikly veřejné výbory blaha, nakonec padaly hlavy, poznamenal soudce.
Už Římané věděli, že jen hlupák dá na formu, ne na obsah
Přesto i Roman Fiala je přesvědčen, že hromadné žaloby zasluhují samostatnou právní úpravu, jak vyplynulo z jeho vystoupení s názvem Hromadné žaloby: otázky nad volbou instrumentária. Podle jeho úvodních slov není pochyb, že civilní procesní právo neodpovídá ani době ani hmotnému právu, které má realizovat, tedy jít od porušení práva k nápravě. Procesní právo v současnosti spíše hledá cestu ze situace, kdy umí vytvořit dokument o tom, že právo bylo porušeno, ale už ho neumí napravit. Hromadné žaloby mohou dosáhnout jednoduchou cestou nápravu, jsou provázány se spotřebitelským právem jako právem hmotným a mají návaznost přes insolvenční a exekuční právo.
V této souvislost Roman Fiala upozornil, že rozdíl mezi právem soukromým a veřejným se stírá, neboť takové právo už nestojí na rovnosti stran. „Co je na spotřebitelském právu ještě soukromého?,“ otázal se. „Je to dáno tím, čemu říkáme paternalismus,“ vysvětlil. „Když si uvědomíme, že to stojí na tom, že žalovaná strana se lekne a uzavře smír, tak opravdu nevím, zda právě toto bude platit v České republice, kde se lidé soudí až do hrdel a statků a do Štrasburku,“ podotkl místopředseda Nejvyššího soudu.
Podle jeho slov se smysluplnost hromadných žalob láme na principech opt in a opt out, pokud vyjdeme z principu, že soudit se bude každý, kromě toho, kdo se soudit nechce (princip opt out – pozn. autorky). V případě hromadné žaloby podle principu opt out se podle Romana Fialy nesoudí jen ti, kteří písemně potvrdí, že se soudit nechtějí, a to v národě, kde se každý soudí s každým a tedy se soudit budou všichni se všemi, upozornil místopředseda Nejvyššího soudu.
Rozhodnutí v hromadné žalobě podle principu opt out se totiž vztahuje i na ty, kteří nikoho nežalovali. Naopak princip opt in znamená, že rozhodnutí se vztahuje pouze na ty, kteří se k žalobě přihlásí. Na problém, že české soudy, které nejsou provázány, nejsou schopny zjistit, kdo jsou účastníci řízení, pokud jsou totožné žaloby podány u okresních soudů, pak upozornil v diskusi přítomný soudce Okresního soudu ve Vsetíně Pavel Punčochář.
Samostatnou právní úpravu přes všechno podle Romana Fialy hromadné žaloby zasluhují, avšak tato úprava by měla vycházet z mimořádně seriózní analýzy a z rozboru úprav a jejich dopadů v zahraničí. Úprava hromadných žalob může být také cestou do pekel dlážděnou mnoha dobrými úmysly. „Už ve staré Římě věděli, že nikdo nesmí být tak hloupý, aby upřednostnil formu nad obsahem,“ zdůraznil ve svém projevu Roman Fiala, který rovněž glosoval signifikantní uspořádání sálu se dvěma čely, kdy řečnidlo bylo umístěno přes celý sál oproti stolu předsedajících řečníků: „Přesně takto byly uspořádány sály na vysoké škole, kde se pořádaly přednášky z vědeckého komunismu, bylo to v sále pod prostorami církve husitské a zatímco přednášející hřímal proti oslavám Vánoc, nad sálem hrály varhany,“ předestřel surrealistický obraz situace místopředseda Nejvyššího soudu.
Jeroným Tejc: Není shoda na provedení, rozsahu a eliminaci rizik
Podle předsedy ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny Jeronýma Tejce (ČSSD), který vystupoval hned v úvodu sympózia, je budoucí úprava zatím v nedohlednu. „O hromadných žalobách se diskutuje léta a obávám se, že ještě bude. Zatím není shoda na provedení, rozsahu, eliminaci rizik,“ uvedl poslanec, který připomněl, že jedna z prvních zmínek hromadné žaloby ve stejné věci se nachází ve filmu Kulový blesk, kde je podávána kolektivní žaloba.
Proč se nutnosti právní úpravy hromadných žalob vůbec hovoří? Podle předsedy ústavně –právního výboru Jeronýma Tejce se problém projevil v případu žalob na bankovní poplatky, kde soudy rozhodovaly procesně jinak i v rámci jednoho města – Prahy –kdy někde byly ustanoveny senáty, ale jinde rozhodoval samosoudce. V této souvislosti upozornil Jeroným Tejc na další problém, a to na právní úpravu generátoru, která je před schválením v poslanecké sněmovně, neboť generátor nedokáže hromadnou žalobu rozpoznat.
Podle slov Jeronýma Tejce je dnes možnost podání hromadné žaloby podáním kvazižaloby, jejíž využití je úzké a netýká se náhrady škody, ale nároků z určitého jednání – jako například nekalá soutěž. Do budoucna by mohla podle poslanec přijít v úvahu varianta, že se právo na podání hromadné žaloby přenese na nějakou veřejnou instituci, například na veřejného ochránce práv nebo na nevládní organizace. Jenže jaké žaloby lze očekávat? Vznesl řečnickou otázku poslanec a uvedl příklady, které byly předkládány v souvislosti s návrhem na zvýšení pravomocí ombudsmanky: Kdo má asistenčního psa, ať může navštěvovat lázeňské domy. Jenže pes je stále pes, i když je asistenční, podotkl Jeroným Tejc rozpornost „nároku“ a přídal další příklad, kterým jsou bankovní doby, které neumožňují půjčky seniorům bez patřičného příjmu.
Byznys založený na lidech, kteří neumějí číst
Podle Jeronýma Tejce dojde zcela jistě na „evropské řešení“, jak už ukázal případ Dieselgate. Je vůle sjednotit náhrady škod, ale současně existuje velká obava, že se dostaneme do situace USA.
Sympózium, které se uskutečnilo v pátek 16. června 2017 splnilo cíl, který na začátku akce vytkl Karel Havlíček, totiž přispět stanovisky k fenoménu, kde se „české právo pohybuje v mělké vodě“, totiž problém žalob všech s obdobnými právy. O hromadných žalobách se zaníceně diskutovalo i o přestávce v kuloárech, kdy se projevovali jak odpůrci, tak i jejich zastánci.
Tak tomu bylo i v závěrečné debatě, kdy hromadné žaloby hájil advokát Petr Toman a důvody demonstroval na svém případu žaloby na bankovní poplatky, zatímco advokát Miroslav Krutina v úvodu svého vystoupení hromadné žaloby označil za byznys, nátlakový prostředek, úsporu prostředků na úkor spravedlnosti. Jde o nástroj státu především na západě předkládaný těm, kteří nechtějí nebo neumí číst, zaznělo v souladu s už zmíněným paternalismem státu.
Irena Válová
