Případ Davida Ratha už se netýká jen obžalovaného Ratha, ale všech potenciálně podezřelých, což jsou všichni obyvatelé ČR. Nejvyšší soud totiž rozhodl, že ve všech budoucích případech, kdy byly příkazy k odposlechu a sledování vydány v rozporu se zákonem, jsou tyto příkazy v souladu se zákonem. Rozhodnutí umožňuje rybaření, tedy nasazování plošných odposlechů a sledování lidí bez podezření. Rezignace na formálnost a přezkoumatelnost příkazu k odposlechu je pak odklon od právního státu.
Je lhostejné, že strany zatím neobdržely písemné vyhotovení rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 7. června 2017 ve věci stížnosti pro porušení zákona ve věci Rath, protože to, čím se rozhodnutí stává mimořádně závažným pro všechny obyvatele, bylo na webu Nejvyššího soudu publikováno.
Z této zprávy NS vyplývá, že jde o tzv. akademický výrok pro futuro za účelem sjednocení judikatury. Lidsky řečeno jde o návod nejen pro případ Davida Ratha, ale pro všechny budoucí trestní případy všech obyvatel u soudů všech stupňů, na státních zastupitelstvích a u policie.
Nejvyšší soud na to ve své zprávě ostatně upozorňuje s odkazem na dřívější rozhodnutí soudu ústavního: „Není možné existenci aktuálního rozhodnutí Nejvyššího soudu pro futuro pomíjet a nebrat je vůbec na zřetel při dalším projednávání věci. Lze to vyvodit i z nálezu Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 15/01, z něhož vyplývá, že „zrušením § 272 tr. ř. se ruší toliko kasační a apelační pravomoc Nejvyššího soudu v řízení o stížnosti pro porušení zákona podané v neprospěch obviněného, neruší se ale řízení jako takové, tj. neruší se možnost přijmout v dané věci akademický výrok za účelem sjednocování judikatury pro futuro (§ 268 dost. 2 tr. ř.). Z toho vyplývá, že aktuální rozhodnutí senátu Nejvyššího soudu má judikatorní význam pro veškerá následná rozhodnutí soudů, která budou v následující době vydána,“ píše na svém webu Nejvyšší soud doslova.
Nezákonně vydané příkazy byly vydány v souladu se zákonem
Podle svojí vlastní zprávy Nejvyšší soud ve skutečnosti rozhodl, že všechny podobně v rozporu se zákonem vydané příkazy za podobných okolností jsou v souladu se zákonem. „Příkazy, které Okresní soud v Ústí nad Labem vydal, splňovaly přitom veškeré náležitosti stanovené v § 88 odst. 1, 2 tr. ř. s výjimkou explicitního odůvodnění doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Tento formální nedostatek ovšem nemůže vést ke konstatování o jejich nezákonnosti. Důvody pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na konkrétní dobu byly v každém případě z hlediska formálně-materiálního posuzování odvoditelné z konkrétních skutkových okolností, popisovaných již v odůvodněních příkazů,“ uvádí zpráva NS doslova.
Přestože sám Nejvyšší soud napsal, že příkazy nesplňovaly zákonné náležitosti, konstatuje jejich soulad se zákonem: „Senát Nejvyššího soudu konstatoval, že všechny příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydané v přípravném řízení ve věci údajně zmanipulovaných zakázek Středočeského kraje i žádosti o povolení ke sledování osob a věcí a na jejich základě vydaná povolení ke sledování osob a věcí, které byly Vrchním soudem v Praze označeny za nezákonné z důvodu jejich nedostatečného odůvodnění, byly vydány v souladu se zákonem,“ publikuje závěr soudců Nejvyšší soud na svém webu.
Odposlechy podezřelých už není třeba formalizovat
Ve skutečnosti toto rozhodnutí znamená, že za určitých okolností nemusí soudce ani státní zástupce v ustanovení o odposleších a sledování dodržovat trestní řád.
Formalismus v trestním řízení a dodržení trestního řádu do slova a do písmene je při tom jednou ze záruk spravedlivého procesu, když takovému procesu může čelit osoba vinná stejně jako nevinná a když v trestním procesu jde vždy o život nebo o majetek.
Nyní podle Nejvyššího soudu nemusí státní zástupce ani soud nemusí nadále odůvodňovat dobu odposlechu podezřelého, pokud je odvoditelná z konkrétních skutkových okolností. To ovšem z obyvatel činí hračku v rukou orgánů činných v trestním řízení.
A to doslova při vědomí, že orgány činné v trestním řízení v současnosti neshromažďují informace o lidech – tedy ony skutkové okolnosti – jinak, než převážně odposlechy a sledováním, přičemž v počáteční fázi analýzy nemusí být osoba ani z ničeho podezřelá. Orgány se jednoduše na někoho nebo na něco zaměří.
Důvod pro porušení trestního řádu? Trestní oznámení.
Jaký charakter tedy musí mít „popisované okolnosti v odůvodnění příkazů“ odposlechu a sledování podezřelého, aby nadále nebylo nutné odůvodňovat dobu trvání odposlechu? Lze to konkrétně vyvodit z případu Rath, jak činí Nejvyšší soud?
Na dotaz, jak se odvozuje doba sledování z konkrétních skutkových okolností, když v této fázi je dotyčný v postavení podezřelého – ostatně proto asi na něho nasazují odposlechy – a zda si ty „okolnosti“ orgány činné v trestním řízení tedy například vymyslí, poskytl obhájce Davida Ratha Adam Černý šokující odpověď: „V případu Davida Ratha zřejmě nic kromě trestního oznámení nebylo k dispozici. Trestní spis dle vyjádření policie již nelze rekonstruovat, není tedy zřejmé, co bylo ve spise v době nařízení odposlechů,“ napsal pro Českou justici.
Šokující je nejen absence trestního spisu, ale také fakt, že skutkovou okolností jako důvodem pro porušení trestního řádu bylo zřejmě pouhé trestní oznámení.
Černý: Rozsudek NS umožňuje plošné odposlouchávání lidí
Na doplňující dotaz, zda toto má opravdu platit pro všechny trestní věci do budoucna, advokát Adam Černý uvedl: „Ano. Rozhodnutí říká zjednodušeně toto: (a) praxe, kdy soudy pouze orazítkují návrh státního zastupitelství je v souladu se zákonem, (b) nepravdivé informace v žádosti o odposlech nebo sledování nemají za následek nezákonnost příkazu, (c) nelze klást prakticky žádné požadavky na odůvodnění příkazu k odposlechu nebo sledování, a (d) nesplnění zákonných požadavků (trestní řád) na povolení příkazu k odposlechu nebo sledování nemá za následek nezákonnost příkazu,“ napsal pro Českou justici.
Dalším výrokem pak potvrdil, že lidé se opravdu stávají hračkou v rukou represivních orgánů státu: „Zejména, to však nezaznělo, tento rozsudek umožňuje tak zvané rybaření, tedy plošné nasazení odposlechů i bez podezření ze spáchání konkrétní trestné činnosti,“ zdůraznil advokát Adam Černý. Podle jeho informace zatím v trestní věci Davida Ratha podal stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu z 31. května 2017, kdy senát jednal o podjatosti ve věci Rath a námitku podjatosti zamítl.
Nespala: Jde o odklon od právního státu
Význam a závažnost rozhodnutí Nejvyššího soudu potvrzuje na dotaz České justice rovněž zakladatel a člen prezídia Unie obhájců a předseda Výboru na ochranu zájmů advokátů při České advokátní komoře Marek Nespala: „Samozřejmě s napětím očekávám úplné písemné odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, avšak již na základě předmětné tiskové zprávy a ústního odůvodnění rozhodnutí při veřejném zasedání je zřejmé, že věc má citelný ústavně právní přesah. Jedná se totiž o nejcitlivější omezování základních práv a svobod, kdy ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny musí být vždy šetřeno jejich podstaty a smyslu, přičemž taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena,“ uvedl Marek Nespala.
Poté renomovaný advokát vysvětlil, proč je odposlech a sledování lidí vždy drastickým zásahem do života lidí: „V případě telefonních odposlechů, prostorových odposlechů a sledování osob a věcí je totiž zasažen celý katalog základních lidských práv a svobod, a sice zejména nedotknutelnost osoby a jejího soukromí (čl. 7 Listiny), lidská důstojnost a zákaz neoprávněného shromažďování údajů o osobě (čl. 10 Listiny), nedotknutelnost obydlí (čl. 12 Listiny) a ochrana listovního tajemství (čl. 13 Listiny),“ vyjmenoval pro Českou justici.
V závěru pak Marek Nespala potvrdil závažnost situace, která vzniká důsledkem rozhodnutí Nejvyššího soudu. Teď už se „hraje“ o právní stát, vyplývá ze stanoviska advokáta: „Rezignace na požadavek formální dokonalost návrhu na použití operativně pátracích prostředků a jeho důsledný soudní přezkum prizmatem nejenom trestního řádu, ale zejména z hlediska ústavního a mezinárodně právního je v současné době zcela zásadním odklonem od budování a dodržování základních hodnot právního státu a demokratické společnosti,“ napsal pro Českou justici Nespala.
Irena Válová
