Ústavní soud dnes zamítl stížnost Nigerijce, který se neúspěšně domáhal určení otcovství k dítěti narozenému v roce 2013. Matka se s Nigerijcem seznámila prostřednictvím internetu, po krátké známosti otěhotněla. Je ale sezdaná s jiným mužem, který se podle takzvané první zákonné domněnky otcovství stal matrikovým otcem dítěte. A to i přesto, že dítě má tmavou pleť.
Nigerijec se s tím nechtěl smířit, proto podal žalobu na určení otcovství. Justice dospěla k závěru, že pokud se dítě narodí za trvání manželství, určuje se otcovství podle první domněnky při narození a nelze se následně domáhat určení otcovství k dítěti soudní cestou. Ústavní soud se dnes přiklonil na stranu soudů nižší instance.
„Určení otcovství k nezletilé by připadalo v úvahu pouze v případě jeho předchozího popření. Stěžovatel však nebyl ani oprávněn k podání popírací žaloby,“ uvedl soudce zpravodaj Ludvík David.
Zákonná domněnka otcovství chrání jednak účel manželství a předpoklad, že z manželství se rodí děti, chrání ovšem taky dítě, které má od narození jasně založené právní vztahy k matce, otci i k širší rodině.
Pokud matrikové otcovství neodpovídá faktickému stavu, mohou matrikoví rodiče otcovství popřít. Možnost však mají právě jen oni, nikdo třetí, ačkoliv tvrdí, že je biologickým otcem. Lhůta, kdy někdo z manželů mohl otcovství popřít, navíc v konkrétním případě uplynula. K dítěti oba matrikoví rodiče přistupují jako k vlastnímu.
Podle názoru Ústavního soudu může stěžovatel podat žalobu na určení příbuzenství, na jejímž základě by se dotyčný stal alespoň osobou aktivně legitimovanou k případnému návrhu na styk s dítětem. „To je vlastně jediná reálná cesta, kterou taková osoba podle našeho právního řádu má,“ uvedl soudce zpravodaj.
Nigerijcův právní zástupce Athanassios Pantazopoulos to považuje za vedlejší cestu, i tak ale radu z Ústavního soudu ocenil. „Pro mého klienta je to extrémně důležitá informace,“ uvedl advokát. Doplnil, že přímější cesta změnou zákonů by ale byla vhodnější.
Podle Ústavního soudu se ve srovnání s rakouským či německým soukromým právem jeví okruh osob, které mohou podat žalobu na popření otcovství, jako nepřiměřeně úzký. Zákonodárce by podle soudu měl proto zvážit, zda mezi aktivně legitimované subjekty nezařadit alespoň dotčené dítě.
Nigerijec v ústavní stížnosti uvedl, že mu nelze upírat právo na soukromý a rodinný život a právo na účinný prostředek nápravy. Už dříve jeho žalobu zamítl Okresní soud v Nymburku, neuspěl ani u Krajského soudu v Praze.
Ústavní soud dnes rozhodne ještě v další kauze z oblasti rodiny a péče o dítě. Jde o stížnost proti verdiktu o navrácení dítěte do Francie. Spor vedou otec a matka.
(čtk)
