Pokud by byl Petr Nečas, Jana Nagyová a další členové z údajné zločinecké skupiny usvědčeni z trestného činu sabotáže v roce 1990, ještě tehdy by jim reálně hrozilo odsouzení k trestu smrti. Ještě v roce 1990 mohla vláda vyhlásit kvůli šířícím se sabotážím stanné právo a trest smrti mohl být udělen ve zrychleném řízení. V současnosti mohou být členové takovéto skupiny v případě prokázání viny odsouzeni k výjimečnému trestu.
Co je sabotáž, věděl do 90. let minulého století každý, kdo absolvoval základní devítiletou školu. V učebnici dějepisu pro 8. třídu z roku 1983 se pod záložkou „Soudní procesy 1950 – 1954“ píše doslova: „Vedle hospodářských těžkostí narušovaly socialistickou výstavbu v Československu také sabotáže a diverzní akce imperialistických sil. Nepříznivá situace vedla k tomu, že byla zdůrazňována teorie o neustálém zesilování třídního boje v etapě výstavby socialismu a o nutnosti vyhledávat nepřátele uvnitř strany. Na základě této teorie se prováděly zásahy nejen proti nepřátelům a narušovatelům socialistické výstavby, ale i proti funkcionářům strany a státu, kteří byli nařčeni z chyb a protistátní činnosti, jichž se nikdy nedopustili. V soudních procesech v letech 1950 – 1954 byli někteří z těchto funkcionářů neoprávněně a nezákonně odsouzeni. Projevy porušování socialistické zákonnosti Komunistická strana Československa v šedesátých letech odsoudila a zjednala nápravu.“
Tolik pohled na trestný čin sabotáže výchovně historický a především politický, protože učebnice dějepisu v roce 1983 byla politikum. Nám se podařilo nalézt na trestný čin sabotáže i pohled právní. Jednu kapitolu věnuje trestným činům proti republice v knize Komunistické právo v Československu respektovaný právník, akademik a advokát Tomáš Gřivna, který vysvětluje, že diktatuře dělnické třídy přestalo vyhovovat staré, buržoazní právo. Musela vytvořit právo nové, přičemž na prvním místě nebyla ochrana života a majetku lidí, avšak ochrana republiky.
Trestní právo mělo „chránit lidově demokratickou republiku, výstavbu socialismu, zájmy pracujícího lidu a jednotlivce a vychovávat k dodržování pravidel socialistického soužití“, přičemž podle Tomáše Gřivny trestné jednání nebylo často vymezeno, stačilo, že bylo nebezpečné pro společnost a že se jej pachatel dopustil v úmyslu spáchat trestný čin.
Trestní zákon z roku 1950 rozdělil trestné činy do pěti oddílů, hned první oddíl obsahoval trestné činy proti základům republiky. Mezi tyto patřila vlastizrada, sdružování proti republice, pobuřování proti republice a sabotáž (§84 a §85). Za řadu těchto činů hrozil trest smrti nebo doživotní trest.
„Z judikatury můžeme uvést případ, který byl kvalifikován jako trestný čin sabotáže a který dobře ilustruje ducha doby,“ píše Tomáš Gřivna. „Okresní soud uznal vinným trestným činem sabotáže na základě zjištění, že obviněný, který pocházel ze zámožné venkovské obchodní rodiny, rozšířil ještě před okupací s pomocí věna své ženy – dcery mlynáře – značně svůj obchod, udržoval auto i motocykl, koupil nový dům s reálným právem prodeje lihovin, rozšiřoval svoji činnost též na nákup semen a obilí, zastupoval pojišťovnu, a tak shromáždil značné zisky z neproduktivního zaměstnání,“ uvádí příklad sabotáže.
„Již v roce 1939 začal skrývat zásoby do skrýší a v této činnosti stále pokračoval. Obviněný pak nechtěl vidět rozdíl mezi okupací a dobou po roce 1945 a nejen že ukryté zboží nedal na trh, ale pokračoval v hromadění… Při domovní prohlídce od 7. do 11. února 1951 byla v době obviněného v různých skrýších nalezeno velké množství zatajovaného zboží, zejména látek, prádla, mýdla, konzerv v úhrnné hodnotě asi jeden milión korun. Škoda způsobená nevhodným uskladněním byla odhadnuta na 350 tisíc Kčs. Okresní soud podle všech okolností případu zejména rozsahu zatajovaných zásob a vzhledem k třídnímu původu obviněného usoudil, že obviněný takto jednal v úmyslu mařit nebo ztížit provádění nebo splnění jednotného hospodářského plánu ve smyslu §85 odst. 1, písm a),“ popisuje případ z roku 1951 Tomáš Gřivna.
Také v trestním zákonu z roku 1961 zůstal trestný čin sabotáž v oddílu prvním mezi trestnými činy proti republice a vymezen byl stejně jako v roce 1950 jako maření nebo ztěžování důležitých úkolů státních nebo hospodářských institucí či způsobení poruchy v jejich činnosti, a to zneužitím svého zaměstnání či funkce s úmyslem poškodit státní zřízení nebo obranyschopnost republiky s možností udělení až trestu smrti až do jeho zrušení.
Z Hlavy I. Trestné činy proti republice byl trestný čin sabotáž přesunut do Hlavy IX. trestního zákona v novelizovaném trestním zákonu z roku 2009 spolu s dalším trestnými činy proti základům České republiky, cizímu státu a mezinárodní organizace, což jsou vlastizrada, rozvracení republiky, teroristický útok, sabotáž a zneužití zastupování státu a mezinárodní organizace.
Zajímavé je, že od roku 1950 se vymezení trestného činu sabotáže příliš nezměnilo, jen se „způsobení poruchy a maření plnění úkolu“ rozšířilo na mezinárodní instituce. Namísto trestu smrti pak může soud pachatele sabotáže odsoudit k výjimečnému trestu, způsobí-li svým jednáním smrt, škodu velkého rozsahu nebo pokud zorganizuje sabotáž ve stavu ohrožení státu nebo válečného stavu či ohrozí závažně mezinárodní postavení České republiky. Ohrozit závažně mezinárodní postavení České republiky nemusí být zřejmě z pozice předsedy vlády úplně nemožné a způsobit škodu velkého rozsahu (nad 5 milionů Kč) mohl zřejmě úmyslně kterýkoli člen údajné zločinecké skupiny, jestliže tuto údajnou Nečasovu a Nagyové zločineckou skupinu policie pro trestný čin sabotáže prověřuje už třetí rok.
§ 314
Sabotáž
(1) Kdo v úmyslu poškodit ústavní zřízení nebo obranyschopnost České republiky anebo poškodit mezinárodní organizaci zneužije svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce nebo se dopustí jiného jednání k tomu, aby
a) mařil nebo ztěžoval plnění důležitého úkolu mezinárodní organizace, orgánu veřejné moci, ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru, hospodářské organizace nebo jiné instituce, nebo
b) způsobil v činnosti takového orgánu anebo takové organizace nebo instituce poruchu nebo jinou závažnou škodu,
bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku.
(2) Odnětím svobody na osm až dvanáct let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo
b) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.
(3) Odnětím svobody na deset až dvacet let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku, nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt,
b) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu,
c) ohrozí-li takovým činem závažně mezinárodní postavení České republiky nebo postavení mezinárodní organizace, jejíž je Česká republika členem, nebo
d) zorganizuje-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.
(4) Příprava je trestná.
Irena Válová
Použité citace: Gřivna T., Trestní právo hmotné. In Bobek, M.-Molek, P.- Šimíček, V. (eds) Komunistické právo v Československu. Kapitoly z dějin bezpráví. Mezinárodní politilogický ústav. Masarykova univerzita: Brno 2009, strana 553 – 581, přístupné na www.komunistickepravo.cz
