Se zajišťováním majetku obviněných osob jako by se poslední dobou roztrhl pytel. Svým způsobem je to správné. Proč by si pachatelé trestné činnosti měli užívat jejích výnosů? Jenže každé takové zabavování by se mělo dít v souladu se zákonem. A to je potíž. Někdy bývají zajištěny finanční prostředky či jiné hodnoty, aniž by vůbec bylo jasné, komu náležejí, a zda vůbec pocházejí z trestné činnosti, respektive jaké.
Nejznámějším mediálním příkladem je „nález“ deseti miliónů korun a sto padesáti kilogramů zlata v bankovních schránkách, zabavených v souvislosti s policejním zákrokem z června minulého roku. Policisté nutí osoby, které jsou v jejich hledáčku, aby zdůvodňovaly původ svých peněz či jiného majetku, což je zcela v rozporu se zásadami trestního řízení. Přitom pokud trestní orgány zajištěné prostředky zadržují, aniž by prokázaly, že pocházejí z trestné činnosti, jednají v rozporu se zákonem. Stejně tak protizákonně jednají, pokud bez zdůvodnění mění předešlá rozhodnutí.
Na represivní praxi již reagují i soudy. Ústavní soud nedávno nařídil vydání majetku firmě, které pro daňový delikt zadržoval prostředky na účtu státní zástupce pro platby státu, přestože je v minulých letech uvolňoval.
U vyšetřovatelů se rovněž objevují případy zneužívání institutu paragrafu 79 f) trestního řádu. Ten hovoří o zajištění náhradní hodnoty za výnos z trestné činnosti. Jde přitom o institut, který je možno využít pouze tehdy, pokud je zjištěn konkrétní výnos z konkrétní trestné činnosti, ale tento výnos není možné zajistit. Proto zákonodárce do trestního řádu zahrnul ustanovení, kdy je v takovém případě možno dané osobě zajistit jiný majetek, než který je výnosem trestné činnosti.
Ovšem využívání této možnosti se začíná míjet a ubírá se jiným směrem, než kvůli kterému bylo do trestního řádu zakomponováno. Je totiž nutné nejprve konstatovat, že konkrétní osoba měla z určité trestné činnosti výnos, ale ten není dohledatelný, protože byl například zužitkován. V takovém případě může policejní orgán se souhlasem státního zástupce, respektive státní zástupce sám, tento majetek jako náhradní hodnotu zajistit.
Zajištění musí odpovídat výnosu
Policejní orgány ale začínají zajišťovat náhradní hodnotu, aniž by měly doložen konkrétní výnos, a měly vůbec zjištěno, že takový výnos měla osoba, které náhradní hodnoty zajišťují. Aby mohla říci, že něco je výnosem z trestné činnosti, nebo bylo použito pro páchání trestné činnosti, tak to musí policie přesně specifikovat. Pokud se jedná o výnos z trestné činnosti, musí být minimálně takové podezření, jako je podezření z trestné činnosti, a zároveň musí být řečeno, že z ní měl někdo nějaký konkrétní výnos. Ať již v penězích, nebo nějakém hmotném či nehmotném majetku. Například u trestného činu úplatkářství musí být konkretizováno, že někdo převzal konkrétní sumu peněz, nebo nějakou jinou hodnotu jako úplatek. Zároveň také platí, že zajištění náhradní hodnoty musí výší odpovídat výnosu z trestné činnosti. Jestliže někdo má zkonzumovaný výnos ve výši sto tisíc, a policie zajistí náhradní hodnotu nemovitostí za několik miliónů, není to odpovídající hodnota, ta musí odpovídat zjištěnému výnosu.
Množí se rovněž případy, kdy policejní orgány využívají institutu zajištění náhradní hodnoty vůči osobám i za situace, kdy tyto osoby nejsou stíhány za to, že by z konkrétní činnosti měly jakýkoli výnos. Přesto policejní orgán rozhodl o zajištění majetku, aniž by konkretizoval, jaký konkrétní výnos z trestné činnosti tyto osoby měly.
I v těchto případech začínají soudy dávat za pravdu stěžovatelům. Například v březnu rozhodoval Nejvyšší soud o stížnosti pro porušení zákona, kterou podala v neprospěch Pavla Tykače bývalá ministryně spravedlnosti Marie Benešová kvůli tomu, že Vrchní soud v Praze rozhodl, že zajištění náhradní hodnoty na jeho majetku bylo realizováno v rozporu se zákonem. Nejvyšší soud v rámci této stížnosti rozhodoval o podmínkách zajištění náhradní hodnoty a jednoznačně uvedl, že musejí vycházet z procesně relevantního důkazu o existenci předchozího výnosu z konkrétní trestné činnosti, což ovšem v tomto případu absentovalo.
Nedůvodné zajištění majetku, tedy i náhradní hodnoty, přitom dává možnost žádat následně po státu odškodnění, které se v případě, že bude postiženým podnikatel, může pohybovat i v milionových částkách. Zda si policie, respektive státní zastupitelství vezme z výše uvedených soudních rozhodnutí ponaučení do budoucna, zůstává otázkou.
Dušan Šrámek
