I právník-nesoudce může být mimořádnou osobností, která výrazně napomůže základnímu poslání Nejvyššího soudu – tedy sjednocování judikatury. Těmito slovy dnes předseda Pavel Šámal na mimořádné tiskové konferenci reagoval na ostrý nesouhlas Soudcovské unie s tím, že by se soudci NS ČR mohli stát i lidé bez dlouholeté soudcovské praxe.
Podle Šámala je chybou kritizovat něco, co se v poslední době sice nevyužívalo, ale zákon to umožňuje a v minulosti se přitom jasně osvědčilo. Nejvyšší soud musí být otevřenou institucí. Jeho vedení právě dokončuje přesná pravidla, která by měla dát šanci každému právníkovi, který tyto zákonné předpoklady splňuje. O reakci Soudcovské unie na plány předsedy NS Česká justice informovala.
Nejvyšší soud dosud nemá psaná pravidla pro přijímaní nových soudců, ta nepsaná ale bez výrazných změn fungují řadu let. „Praxe potvrdila, že tato pravidla jsou v pořádku, nyní je pouze chceme precizovat a rozšířit, aby bylo zřejmé, že požadujeme pouze soudce mimořádných kvalit. A to jak z řad kariérních soudců, tak ve výjimečných případech i externích právnických osobností“, zdůraznil předseda NS ČR Pavel Šámal.
Mrzí ho, že se situace vyhrotila a objevují se nejrůznější spekulace a podezření. „V této souvislosti padají některá velmi silná slova a já taková silná slova nepoužívám, právě takováto hodnocení a přístupy vytvářejí nedobrou atmosféru v soudnictví a já v tom nechci pokračovat“.
Jedním z kritiků je i bývalý soudce NS ČR, nyní předseda KS v Praze Ljubomír Drápal. Ten dokonce v souvislosti s některými konkrétními jmény možných nových soudců NS hovoří o „projevu nedůvěry ve schopnosti stávajících soudců občanskoprávního a obchodního kolegia“ a „zřejmé snaze o změnu v dosavadní rozhodovací praxi kolegia a některých jeho soudních oddělení“. A reakce předsedy NS Šámala?: „Pan doktor Drápal má svůj názor, já mu ho neberu, i když s ním nesouhlasím. Naši soudci se jednomyslně shodli na tom, že ta pravidla nastavíme, kdyby pan doktor Drápal neodešel z Nejvyššího soudu, mohl se dnes k tomu vyjadřovat tady. Jako předseda krajského soudu se k tomu samozřejmě vyjadřovat může, sám si také může nastavit pravidla pro příchod soudců na svůj krajský soud od okresních soudů. Nevím, jestli taková pravidla má nebo chystá a jak jsou transparentní, já se snažím, aby na náš soud byly co nejtransparentnější.“
Zákon obecně stanoví, že soudcem se může stát každý, kdo složí příslušnou justiční zkoušku (nebo její ekvivalent – např. advokátní či exekutorskou zkoušku) a má nejméně desetiletou právní praxi. Pokud dotyčného na návrh ministra spravedlnosti prezident jmenuje soudcem, může ho pak ministerstvo rovnou přidělit k NS ČR, přestože nemá za sebou zkušenost u soudů nižších stupňů. „V posledních letech jsme nikoho takového nepřijali, ovšem například Otakar Motejl takto jmenoval třeba Elišku Wagnerovou či Pavla Varvařovského, tedy rozhodně výjimečné osobnosti, které naši justici výrazně ovlivnily,“ uvedl Šámal.
Kritici také podle Šámala měří dvojím metrem – zatímco u Nejvyššího soudu ČR jim tato možnost vadí, u Nejvyššího správního soudu je to v pořádku. „Není ale možné argumentovat, že u jednoho soudu to může fungovat, protože má specifickou agendu, zatímco u druhého ne, a to ještě předtím, než se to vůbec zkusilo. To je skutečně předsudek, který v demokratické společnosti nemá místo. Různé profese naopak přinášejí různý pohled na právo, prostupnost mezi jednotlivými právnickými profesemi je ve světě běžná, zatímco NS ČR, který řadu let získává své soudce výhradně z řad kariérních soudců, je v tomto velkou výjimkou“.
Předseda Šámal se důsledně vyhnul jakýmkoliv konkrétním jménům, která by připadala v úvahu. Do doby přijetí přesných pravidel pro přijímání nových soudců také nehodlá podat žádný návrh. „Pravidla by měla být během několika týdnů. Předpokládám, že by měla být dokončena do dvou měsíců, pokud nedojde k nějakým zásadním neshodám, o stanovisko požádáme všechny soudce NS, nelze vyloučit ani schvalování v plénu. Takže vyčkám, jak ta pravidla budou nastavena – mám sice určitou představu, jaký typ osobností by mohl NS obohatit, zatím to ale nechci zveřejnit, protože ani nevím, jestli by tito lidé měli zájem a jestli by prošli tím procesem,“ reagoval předseda NS na dotazy.
Není prý ani jisté, zda se v dohledné době nějací soudci bez praxe u NS vůbec objeví. „Nemáme stanovené žádné kvóty, je docela možné, že i nadále budou u nás pouze kariérní soudci. Je ale třeba, aby i ti měli mimořádné kvality, musí umět nejen dobře soudit, ale také vystupovat na veřejnosti, svůj názor umět dobře obhájit, mluvit na konferencích, publikovat atd. Samozřejmě budou v těch pravidlech i některé novinky, jinak bychom je nemuseli dělat“.
Nyní tak bouřlivě probíraný záměr přitom není až takovou novinkou, vedení Nejvyššího soudu ho prezentovalo už vloni v červnu v tzv. Zelené knize justice, připomíná Šámal. Proces přijímání má být nastaven tak, že o vhodnosti kandidáta nebude rozhodovat vedení, ale zájemce musí o svých kvalitách nejprve přesvědčit konkrétní senát, kde by měl působit. Schvalování by pak pokračovalo přes příslušné kolegium a soudní radu NS, Teprve ve finále by se vyjádřil sám předseda NS a případně předložil jméno ministru spravedlnosti, který by pak požádal prezidenta republiky o jmenování nového soudce.
Podle Soudcovské unie by měla být jasně určena kritéria, která musí nový soudce Nejvyššího soudu splňovat, i okruh lidí, kteří budou jejich splnění posuzovat. Problematiku by měl upravovat přímo zákon, nikoliv jen interní pravidla pro předsedu soudu. Zemanová zdůraznila, že soudce Nejvyššího soudu má na rozdíl od obecného soudce vliv nejen na život účastníků řízení, ale i na celostátní judikaturu a justici jako celek. Pokud se tak k soudu někdo výjimečně dostane zvnějšku, měl by mít za sebou „jasnou, dlouhou a čitelnou profesní stopu“.
Ivan Holas
