Při rozhodování o dluzích z černých jízd v dětských letech musejí soudy pečlivě zkoumat, zda nezletilý skutečně nese zodpovědnost za porušení smlouvy o přepravě. Měly by také zohlednit zájem dítěte na tom, aby nevstupovalo do dospělosti se závazky „rdousícího charakteru“. Vyplývá to z dnešního nálezu Ústavního soudu (ÚS).
První senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelky a zrušil platební rozkazy vydané v roce 2008 Okresním soudem v Pardubicích, neboť jimi byla porušena práva stěžovatelky na spravedlivý proces, na ochranu vlastnictví a na zvláštní ochranu mladistvých.
Stěžovatelka se v době, kdy jí bylo dvanáct let, při několika jízdách pardubickou městskou hromadnou dopravou neprokázala platnou jízdenkou. Následně čelila třem žalobám o zaplacení ceny jízdného včetně přirážky a v tomto řízení ji jakožto nezletilou zastupovala její matka. Třemi platebními rozkazy vydanými v roce 2008 jí byla uložena povinnost zaplatit částku přesahující 26.000 Kč. Platební rozkazy byly doručeny stěžovatelčině matce, která proti nim nepodala odpor. Stěžovatelka se s nimi seznámila až v roce 2014 v souvislosti s exekučními řízeními, která dosud probíhají. V mezidobí nařídil soud ústavní výchovu stěžovatelky, neboť její matka nebyla schopna zajistit její výchovu. V dětském domově stěžovatelka žila až do roku 2013, kdy dovršila zletilosti.
Pokud jde o procesní stránku věci, Ústavní soud ve svém vyhovujícím nálezu konstatoval, že povinností soudu bylo spojit řízení o uvedených žalobách proti stěžovatelce, aby jí nevznikaly vyšší než nezbytné náklady řízení, a řídit se při rozhodování o výši odměny za právní zastupování protistrany jeho ustálenou judikaturou týkající se výše náhrady nákladů řízení v případě tzv. formulářových žalob.
Co se týká hmotněprávní stránky věci, Ústavní soud uvedl, že je na obecných soudech, aby v každé konkrétní věci posoudily, zda je u nezletilého dána způsobilost k uzavření smlouvy o přepravě osob, včetně všech jejích ujednání a důsledků vyplývajících z jejího porušení. I pokud obecné soudy dospějí k závěru, že nezletilé dítě bylo způsobilé uzavřít smlouvu o přepravě osob, musí se zabývat tím, zda takové dítě zavinilo porušení povinnosti zaplatit stanovené jízdné a zda si mohlo být vědomo důsledků spojených s jeho nezaplacením, tedy povinnosti zaplatit přirážku k jízdnému či hradit náklady řízení o zaplacení této částky. Zájem dítěte, aby do dospělosti nevstupovalo se závazky, jež mohou mít rdousící efekt, může vést k uplatnění spoluodpovědnosti jeho rodičů za dluhy vzniklé z jízd načerno.
V projednávané věci tedy bylo úkolem soudů jednak zohlednit vázanost tehdy nezletilé stěžovatelky jednotlivými ujednáními smlouvy o přepravě a míru jejího zavinění při porušení této smlouvy, jednak vyložit právní předpisy způsobem, který by efektivně naplnil nejlepší zájem dítěte ve zranitelném postavení (umístěného v dětském domově) nevstupovat do dospělosti zatíženo dluhy, které nezavinilo.
(ús, epa, čtk)