Ústavní soud (ÚS) zamítl stížnost Iráčana zajištěného v Česku a následně deportovaného do vlasti. V nálezu však poukázal na systémové nedostatky právní úpravy i praxe vyhošťování. Lhůty pro podání žádosti o azyl i pro odvolání proti správnímu vyhoštění označil za neobvykle krátké. První trvá sedm dní, druhá pět dní. Stát také musí podle dnešního nálezu zajistit, aby měl cizinec ve lhůtě pro odvolání přístup ke kvalifikované právní pomoci.
Pokud si cizinec nezjedná právníka sám, měl by osobní kontakt zprostředkovat stát, jinak nelze přistoupit k vyhoštění. Právní pomoc může poskytnout advokát, ale třeba i právník neziskové organizace. Pisatel zamítnuté stížnosti ovšem právníka měl, vyhlášení nálezu se však nezúčastnil.
ÚS zároveň vyjádřil pochybnost, zda ministerstvo vnitra ve všech případech plní svou povinnost nevyhostit člověka, kterému hrozí ve vlasti nebezpečí. Vnitro vydává závazná stanoviska v řízení o správním vyhoštění. Podle ÚS jsou mnohdy paušální, bez náležitého zdůvodnění. Je při tom nutné zohledňovat individuální okolnosti.
„Tento případ jasně poukázal na to, že vůbec nerozhodují individuálně v těch jednotlivých případech, čili že mají připravené jakési jedno rozhodnutí, které používají pro všechny osoby stejně. Takovým způsobem prostě nemohou správní orgány postupovat,“ řekla soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková.
Pisatel ústavní stížnosti se nyní zdržuje na neznámém místě, ústavní soudci neměli možnost jej vyslechnout. Jinak by rozhodnutí o stížnosti mohlo být podle Šimáčkové jiné.
Mohlo by vás zajímat
Muž pochází z irácké metropole Bagdádu. Podle svého vyjádření je sunnita. V letech 2005 a 2010 pracoval jako kovář pro americkou firmu a zprostředkovaně pro armádu Spojených států, což doložil několika osvědčeními. Podle svého vyjádření opustil Irák kvůli výhružkám smrtí ze strany šíitských milic, souvisejících právě se spoluprací s Američany.
Chtěl požádat o azyl ve Švédsku, kde žije jeho bratr. Čeští policisté jej ale zajistili bez povolení pro vstup do země. Eskortovali ho do zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová. Nakonec policie s vědomím ministerstva vnitra rozhodla o správním vyhoštění.
V ústavní stížnosti muž poukazoval na to, že jeho žádost o mezinárodní ochranu nikdy nebyla věcně projednána a že se na základě rozhodnutí o správním vyhoštění musel vrátit do Iráku, aniž se někdo řádně zabýval jeho obavami z mučení a smrti. V postupu české policie spatřoval porušení práva na spravedlivý proces, práva na azyl a práva nebýt vystaven mučení, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení.
Dnešní nález je první s přímou vazbou na migrační krizi, což však podle Šimáčkové neznamená, že Iráčanova situace je ojedinělá. Cizinci kvůli neznalosti jazyka i právní úpravy často nevyužívají všechny možnosti obrany, jsou vyhoštěni, a soudy tak vůbec nemají příležitost jejich situaci řešit.
