Už samotná slova v – krize a proměna – vedou k ostražitosti a k obavě, protože další slova mohou být boj a válka. Proto byl jako jeden z odborníků k vytvoření knihy Na rozhraní – krize a proměny současného světa přizván brigádní generál a ředitel Ředitelství speciálních sil Ministerstva obrany Karel Řehka.
Na rozhraní – krize a proměny současného světa je název knihy skupiny českých odborníků, která byla v Literární kavárně knihkupectví Academia pokřtěna v úterý 29. listopadu večer. Část příspěvků se týká státu, konce státu nebo jeho přeměny a také jeho ohrožení a obrany. Podle Karla Řehky je obrana státu, obyvatel i jejich hodnot a způsobu života věcí celé společnosti a každého z nás. Armáda je stvořena pro boj, což se ztrácí ze zřetele.
Když skončí právo a když skončí stát, logicky skončí i bezpečnost a armáda?
Já v příspěvku nelíčím zase tak úplně nelíčím nějaké katastrofy. Příspěvek jsem nazval „Potřebujeme si hrát na válku?“ a je to vlastně o tom, co je to válečná hra a jaký má význam při obraně města. Proč jsem si zvolil válečnou hru? Protože profesně mě to zajímá, přišel jsem s tím do styku a protože si myslím, že obrana je opravdu vážné téma pro stát i pro společnost a je nutné se jí zabývat. Myslím, že válečná hra je pro Českou republiku natolik významný nástroj při připravování obrany, že ji nelze nevyužívat.
A překvapivě jsem z praxe zjistil, že i když všichni mluví o válečných hrách, tak málokdo včetně vojenských profesionálů ví, co to opravdu ta válečná hra je a jak to funguje.
Tak co to tedy je?
Je to forma hry, je to určitá interakce, je to určitá hra mezi lidmi nebo skupinami lidí, pokud mluvíme o klasické válečné hře, která se využívá při výcviku vojáků a plánování obrany. Je to hra, která se odehrává v nějakém prostředí konfliktu, kde jsou nějaké strany, mezi nimi je konflikt a především tam je lidský faktor, je tam faktor nejistoty, faktor neúplných informací, nepředvídatelnosti a tím se to blíží realitě války. Povaha této hry je především o lidském rozhodování v nejistotě a v konfliktu. Tak lze nasimulovat lidské rozhodovaní podobné tomu, jako by se člověk rozhodoval ve válečném konfliktu.
Jak reálně nás takový konflikt čeká?
To je těžká otázka. Já jsem zvolil téma „válečná hra“, protože jsem chtěl také vyslat poselství nebo zprávu vojákům a vojenským profesionálům. Aby třeba ti vojenští studenti, kteří si mě přečtou, aby je to inspirovalo, aby se více válečnou hrou zabývali.
Druhé skryté sdělení nebo poselství i důvod, proč se zapojuji do takovýchto aktivit, tak je sdělení, že obrana je vážná věc, že je naší povinností se tím zabývat, že stát je zodpovědný za obranu a musí ji uskutečňovat a že ten stav dnes není úplně dobrý. A že ztrácíme ze zřetele spoustu věcí, které nám přijdou automatické. Proto také popisuji, jak válečnou hru nepoužíváme.
Poukazuji na to, že základní role státu je poskytnout bezpečnost a zajistit obranu svých občanů, jejich hodnot a jejich způsobu života. Proto my občané stát máme. Ne proto, aby nám stát reguloval osobní život, ale především proto, aby nám poskytnul bezpečí, rovnost a bránil nás.
Myslím ale, že jako společnost do značné míry ztrácíme ze zřetele tuto důležitost. A teď paradoxně trochu střelím do vlastních řad. Myslím, že my už i částečně jako armáda a mnohokrát i uvnitř, což není zas až tak chyba armády, ale celé společnosti, ztrácíme ze zřetele naši roli a důvod, proč armádu vlastně máme.
Dennodenní život dnešní armády, jak s ní nakládáme, jak se k ní chová společnost a co od ní očekává, neodpovídá tomu, proč podle mého názoru armádu máme. Armádu máme proto, aby se připravovala na boj a na obranu této země. Proto je potřeba, aby bojovala. Vše ostatní kolem je balast. Jenže mnohokrát se chováme tak, že boj a obrana země je to poslední, co nás na armádě zajímá. Mě to trápí jako člověka, kterému na obraně záleží i jako vojenského profesionála.
A co by s tím měli nebo co mohou učinit vojenští profesionálové?
Vojenští profesionálové mohou udělat to, že si budou připomínat svůj primární účel, k čemuž je dobrá ta válečná hra, která může ve spoustě věcí otevřít oči. Musíme se vracet k základům a opakovat si, proč tady jsme a proč nosíme uniformu. Prostě nejsme úředníci, nemůžeme být úředníci, nejsme tady kvůli spoustě pěkným kecům, které se tady vykládají. My jsme tady od toho, abychom se připravovali na boj a bojovali v případě potřeby.
Důsledkem toho, že máme profesionální armádu a je to rovněž nevýhoda profesionální armády, došlo k odtržení armády od společnosti. Lidé nechodí na vojnu, lidé si začali myslet, že máme profesionální armádu a tím můžeme obranu odfajfkovat. Ono to tak není. Obrana země není o armádě. Armáda je jeden z mnoha nástrojů. Jsou nástroje politické, diplomatické, ekonomické, informační – a vojenské.
Armáda je klíčová pro obranu země, ale na druhou stranu obrana země není jen věcí armády. Obrana země je věcí celé společnosti. Je to o rezistenci celé společnosti. Společnost musí mít vůli se bránit, musí mít vůli bránit svoje hodnoty. Protože v konečném důsledku naše armáda, která je velmi malým omezeným expedičním sborem, nemůže vše zabezpečit. Věc obrany je věcí celé společnosti, společnost musí mít vůli do armády investovat. Připraven musí být každý z nás.
Irena Válová
