Provozovatelé tržnic nejspíš budou muset s větším důrazem vystupovat proti prodeji padělků značkového zboží. Podle verdiktu Soudního dvora EU lze provozovatelům soudním rozhodnutím uložit povinnost, aby bránili v opakovaném porušování práv k ochranným známkám. Verdikt tribunálu v Lucemburku už do své judikatury zapracoval český Nejvyšší soud a rozsudek včetně argumentů Soudního dvora EU publikoval v internetové databázi.
Nejvyšší soud na svých webových stránkách v tabulce Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu zveřejnil očekávanou anonymizovanou verzi rozsudku ve věci sp. zn. 23 Cdo 1184/2013 ze dne 28. 7. 2016. Samotnému rozhodnutí Nejvyššího soudu předcházel rozsudek Soudního dvora EU ze dne 7. 7. 2016 ve věci Tommy Hilfiger Licensing.
Jádro sporu v dané věci spočívá v nezákonném napodobování značkového zboží. Dopad však bude mít i jinde než v Pražské tržnici, na jejímž území k prodeji padělků zboží známých značek docházelo. V původním řízení před českými soudy šlo o to, že renomované značky žalovaly nikoliv prodejce, ale společnost DELTA CENTER a.s., která místa trhovcům pronajímala. Obecné soudy žalobu zamítly. Po položení předběžné otázky NS Soudnímu dvoru EU, zda je možné nařídit provozovateli tržiště, aby ukončil protiprávní činnost trhovců porušujících ochranné známky, ale NS zrušil verdikt Vrchního soudu v Praze a případ mu vrátil. Ten svolal veřejné jednání na 6. prosince.
Podstatou sporu tak nyní byl výklad čl. 11 směrnice o dodržování práv duševního vlastnictví. Dotčená směrnice totiž umožňuje podání žaloby proti prostředníkům, jejichž služby jsou užívány třetími osobami k porušování jejich práv k ochranným známkám. „Po prostředníkovi nelze požadovat, aby nad svými zákazníky vykonával obecný a soustavný dohled. Prostředník naproti tomu může být donucen k přijetí opatření, která přispějí k zamezení dalšímu porušování stejného druhu a stejným obchodníkem,“ stojí v rozsudku NS.
Celý rozsudek si můžete stáhnout zde.
Ve svém rozhodnutí Soudní dvůr konstatoval, že soudní zákazy vydané v souvislosti s protiprávním jednáním porušujícím práva k ochranným známkám podléhají stejným podmínkám jako soudní zákazy týkající se provozovatelů on-line tržišť. Jako „prostředník“ přitom může být hospodářský subjekt kvalifikován, pokud je prokázáno, že poskytuje službu, jež může být jednou či více osobami použita k porušování jednoho či více práv duševního vlastnictví.
Není přitom nutno, aby s touto osobou či osobami udržoval zvláštní vztah. Soudní dvůr tak vyložil, že za „prostředníka, jehož služby jsou užívány třetími osobami k porušování práva duševního vlastnictví“, se považuje i osoba, která jednotlivá prodejní místa na tržnici podnajímá trhovcům. Proto i provozovatel reálného tržiště může být donucen k tomu, aby přijal opatření, která přispějí k zamezení dalšímu porušování stejného druhu a stejným obchodníkem.
„Kromě samotného textu anonymizovaného rozsudku ve věci sp. zn. 23 Cdo 1184/2013 upozorňuje Nejvyšší soud rovněž na článek k dané problematice, který publikoval v aktuálním čísle Bulletinu oddělení analytiky a srovnávacího práva Nejvyššího soudu John A. Gealfow,“ uvedl mluvčí Nejvyššího soudu Petr Tomíček. Bulletin k náhledu zde.
(epa, čtk)
