Celkem 173 rozporných nebo navzájem se vylučujících tvrzení nalezli obhájci Davida Ratha v rozsudku, kterým soudce Robert Pacovský odsoudil Davida Ratha k 8,5 letům vězení. Podle zjištění advokátů jsou mnohé stránky rozsudku v rozporu navzájem, odkazují k neexistujícím obviněním, obsahují výroky, které naopak konstatují Rathův správný postup, zaměňují se časy a děje a výpovědi jsou označeny za lživé, když není řečeno proč.
Obhájci Davida Ratha Adam Černý a Roman Jelínek podrobně rozebrali soudcem Robertem Pacovským písemně vyhotovený rozsudek větu po větě a dospěli ke zjištění, že písemnost obsahuje celkem 173 rozporů, navzájem se vylučujících tvrzení nebo tvrzení, která dokonce konstatují, že David Rath při zadávání zakázek postupoval správně.
Celý rozbor textu rozsudku má 93 stran a obhájci v září dokument odeslali k Vrchnímu soudu v Praze, který se s ním bude muset vypořádat v rámci odvolacího řízení. Text mimořádně zajímavého rozboru má Česká justice k dispozici, stáhnout si ho můžete zde.
Odvolací řízení v trestní věci Davida Ratha má začít u Vrchního soudu v Praze 31. října 2016. Soud prvního stupně odsoudil bývalého hejtmana loni 23. července. Jednání se má konat ve velké porotní síni, která je největší soudní síní v zemi.
Rath se dopustil zločinu dodržování zákona
Například hned z úvodu rozboru vyplývá, že David Rath se dopouštěl trestné činnosti dodržováním zákona: „Na str. 2 a 3 rozsudek uvádí, že MUDr. Rath předkládal materiály o soutěžích do orgánů kraje. Na str. 171 a 172 soud v rozsudku uvádí i na základě znaleckých posudků, že zadané ekonomické a finanční kvalifikační předpoklady byly nastaveny jako nediskriminační. Orgány kraje tedy schvalovaly zcela správné materiály, které i soud na základě znaleckých posudků označuje za nediskriminační. Sám soud konstatuje, že orgány kontrolující soulad materiálů se zákonem a nediskriminačnost ( ROP a orgány Kraje) nemohly nic zjistit, neboť těžiště manipulace nespočívalo v tvorbě diskriminančích materiálů, jak ostatně konstatuje i soud na str. 125 rozsudku. MUDr. Rath se tedy měl dopouštět trestné činnosti tím, že předkládal zcela nediskriminační podmínky soutěží naprosto v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek, do kterých se dle znalce mohlo přihlásit velké množství zájemců, což se i dělo,“ uvádí obhájci v rámci odvolání proti rozhodnutí soudce Roberta Pacovského.
S penězi z Rathovy krabice někdo utekl panu Kančevovi
Mimořádně zajímavá je pasáž o bankovkách v krabici s vínem. Soudce Pacovský na jedné straně uvádí, že aktérka kauzy Ivana Salačová nevěděla o penězích v krabici s vínem. Tentýž soudce ale píše, že, shromáždila s další osobu 14 milionů korun na úplatky. Korunu všemu podle obhájců Ratha ovšem nasazuje výrok Salačové, že peníze nalezené v krabici vyzvedl v Raiffeisen bance pan Kančev, kterému s nimi někdo utekl a pan Kančev je proto Salačové nedal.
Historka s penězi v krabici s vínem je tak méně jasná, než na začátku trestního řízení. „Na str.11 rozsudek uvádí: …nejméně od 12.3.2012, kdy Ing.Drážďanský společně s Ing. Salačovou shromáždili u Ing.Salačové rovným dílem částku ve výši 14 milionů korun, jako první splátku úplatku, kterou dne 14.5.2012 Ing. Drážďanský odvezl do areálu Nemocnice Kladno,“ citují obhájci soud prvního stupně.
Přes shromážděné peníze na úplatky Salačová o bankovkách v krabici pro Ratha nevěděla: „Toto tvrzení soudu není doloženo důkazy, naopak ing.Salačová vypověděla, že nevěděla co bylo v krabici (výpověď z 22.6.2012 str. 21 odpověď Ing.Salačové. … tedy já nevěděla co je v té krabici. Věděla jsem, že se předává krabice, ale myslela jsem, že je to krabice s vínem.), Navíc tvrzení soud na str. 11 je v rozporu s tvrzením na str. 63 Rozsudku: … současně se také měla ( Ing.Salačová) původně podílet na samotném úplatku. K tomuto však nakonec nedošlo a jednalo se pouze o prostředky generované společností Konstruktiva Branko a.s. za využití fiktivních fakturace …,“ pokračují obhájci.
A kdo tedy utekl panu Kančevovi s penězi a kdo je dal do krabice, když peníze patřily Salačové, které je pan Kančev nedal? „Platí tak konstatování soudu, že Ing.Salačová shromáždila rovným dílem 14 mil, nebo platí, že se na samotném úplatku nepodílela a jak tedy soud vysvětlí fakt, že v krabici nalezené u MUDr.Ratha byly bankovky převázané páskou Raiffeisen banky, které vybral pan Kančev, který však dle výpovědi Ing.Salačové jí nikdy tyto prostředky nedal, neboť mu s nimi někdo utekl. Zjevné rozpory ve výpovědích a zjištěných důkazech soud neřeší a sám k nejasnostem přispívá tím, že na různých místech stejného Rozsudku tvrdí rozdílné věci,“ konstatují obhájci u pasáže, nad kterou se rozum zastavuje.
Pokud v telefonu lžete, soud to má za pravdu
Z rozboru ostatně vyplývá, že role Salačové v celém případě je zřejmě mnohem významnější. Obhájci ale také podrobně upozorňují na časy dějů, které nesedí, na posloupnost dějů, kterou soud zaměňuje nebo i na to, že údajný úplatek měl David Rath obdržet až půl roku po události.
Advokáti rovněž poukazují na fakt, že výpověď svědka, která nepotvrzuje konstrukci případu, je soudem označena za lživou a také že soud vychází z předpokladu, že lidé vždy mluví o jiných lidech pravdu. „Soud vychází z premisy, že to co člověk někomu říká v rozhovoru o třetí osobě je vždy pravda, ničím jiným soud věc nedokazuje. Soud opět nedokládá ničím jiným, že MUDr.Kottová vše projednala s hejtmanem, kdy to s ním projednala, co mu přesně řekla a jaká byla jeho reakce. To, že někdo něco řekne druhé osobě o třetí nepřítomné osobě vůbec neznamená, že k tomu došlo a vůbec neodráží jak k tomu došlo. Je běžné, že se lidé často zaštiťují jmény výše postavených osob, aby dodali svému názoru a své osobě na důležitosti. Když svědek vypoví, že obsah hovoru vnímal jinak ( viz výpověď Ing.Bártíka), než jak ji interpretuje soud, je šmahem jeho výpověď označena za nepravdivou aniž by soud přesně určil co je nepravdivé a přesně označil oč svůj úsudek opírá,“ upozorňují obhájci.
Drážďanský nelhal, jak mu Kottová navrhla
A přinášejí důkaz, že tomu tak bylo i v tomto případě. Šlo o rozhovor Kottové s Drážďanským, kde ho Kottová navádí, aby lhal, že se sešel s Rathem, což se podle provedených důkazů nestalo: „Na str.89 Rozsudek uvádí:… MUDr.Kottová ( rozhovor ze 9.5.2012 MUDr.Kottová a Ing.Drážďanský) bez obalu navrhuje, aby ing.Drážďanský kontaktoval Ing.Boreckého s tím, že hovořil s hejtmanem a ten si to přeje,“ citují obhájci.
Z provedených důkazů plyne, že se ing.Drážďanský s hejtmanem nesešel, soud ani netvrdí opak tedy, že by se skutečně sešli a hovořili spolu. Zde je tedy jasný příklad, jak dochází k nepravdivé manipulaci s fakty v rozhovorech jednotlivých osob, kdy MUDr.Pancová navrhuje ing.Drážďanskému aby nehovořil pravdu, tedy, aby lhal, že se sešel s hejtmanem a on (hejtman) to chtěl… Další důkaz, že nelze brát rozhovor či slova osob za vyjádření skutečnosti. Je běžné, že si osoby v rozhovorech často vymýšlí z nejrůznějších důvodů, třeba aby zdůraznili či zvýšili svůj vliv či svoji váhu, jako je to v tomto hovoru (vysvětluje ve své svědecké výpovědi například také svědek Macháček).
Veřejnost se musí dozvědět pravdu
Z dokumentu obou obhájců však plyne otázka: jak je možné, že od května roku 2012, kdy byl David Rath zatčen s krabicí vína a bankovek, nedokázali policisté, státní zástupci a ani soud předložit o jeho činnost důkazy tak jasné, jednoznačné a nepochybné, že by obhájcům takovýto rozsáhlý rozbor rozporů, opačných interpretací, nelogičností a nejasností vůbec neumožnili.
Zodpovědnost nyní leží na pražském vrchním soudu, který je povinen jako každý soud rozhodovat o obžalovaném pouze bez pochyb a zřejmě. Avšak pochybami je nabitých mnoho z předmětných 93 stran rozboru obhájců. A pak je zde případ Rath sám o sobě, který byl politiky i některými novináři interpretován jako vlajková loď boje proti korupci a ukázka schopnosti chytat velké zločinecké ryby. V takovém případě však musí veřejnost trvat na žádosti dozvědět se o případu Rath a spol. nikoli domněnky, ale plnou pravdu o skutečnostech, jak se staly.
Irena Válová
