Jak Městský soud v Praze odůvodnil rozsudek, na základě kterého se odvolaný náměstek Vězeňské služby Marian Prokeš mohl vrátit do své funkce? Podle předsedy senátu Slavomíra Nováka z jednání Ministerstva spravedlnosti není vůbec jasné, zda skutečně existovala organizační změna, kvůli které byl Marian Prokeš někdejším ředitelem Pavlem Ondráškem přeřazen do zálohy. Soud odůvodnil dvě pochybení resortu, která stačila k tomu, aby soud žalobu shledal jako oprávněnou.
Na základě pravomocného rozhodnutí Městského soudu v Praze, který zrušil nezákonné rozhodnutí tehdejšího generálního ředitele VS ČR Pavla Ondráška o odvolání Mariana Prokeše z pozice náměstka generálního ředitele, se Prokeš začátkem září vrátil na Generální ředitelství Vězeňské služby ČR. Česká justice si na základě zákona o svobodném přístupu k informacím vyžádala odůvodnění rozsudku.
Ministerstvo spravedlnosti muselo po skončení soudu Prokešovi zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 15.342,- Kč. K tomu dnes už opět náměstek generálního ředitele VS Petra Dohnala dostal ušlou mzdu v řádech statisíců.
Prokeš původně žalobu cílil na exministryni Helenu Válkovou (ANO), která v době jeho zproštění funkce náměstka resortu velela. Ministerstvo však namítlo, že v daném případě je ministryně spravedlnosti pouze tzv. služebním orgánem a správním orgánem (ústředním orgánem státní správy) je ministerstvo spravedlnosti. „Podle § 11 odst. 3 první věty cit. zákona je Ministerstvo spravedlnosti ústředním orgánem státní správy pro vězeňství; je mu podřízena Vězeňská služba České republiky,“ uvádí se v rozsudku.
Prokeš ve své první žalobní námitce měl za zcela nesprávný postup správního orgánu II. stupně, který změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně s odůvodněním, že zcela chybějící výrok o „odvolání žalobce ze služebního místa 1. náměstka ředitele Vězeňské služby České republiky“, tedy základ předmětného rozhodnutí, představuje údajně „zřejmou pokračování 14 8Ad 20/2014 nesprávnost“, která není „způsobilou atakovat zákonnost napadeného rozhodnutí“, když prý je jednoznačné, že k chybě došlo „omylem při jeho vyhotovení“.
Městský soud v Praze mu v jeho námitce přisvědčil. „V dané věci základním důvodem pro zrušení druhostupňového rozhodnutí je skutečnost, že podle názoru soudu tímto rozhodnutím byla provedena změna rozhodnutí vydaného v I. stupni, tedy změna, která však provedena v podstatě být nemohla. Soud rozhodně nezastává názor, že by touto změnou byla odstraněna jakási pouhá formální vada předmětného prvostupňového rozhodnutí. Toto hodnocení by zcela nepostihovalo podstatu věci,“ uvedl předseda senátu.
Podle soudce Slavomíra Nováka i v případě, když je rozhodnutí založeno na správním uvážení, jako je tomu v případě případu Mariana Prokeše, musí být z odůvodnění rozhodnutí zřejmé, jakými úvahami se správní orgán (služební funkcionář) řídil.
V této souvislosti rozsudek připomíná judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které tvoří správní řízení v zásadě jeden celek od jeho zahájení až do právní moci konečného rozhodnutí. I tedy řízení ve věcech služebního poměru je ovládáno zásadou jednotnosti řízení. „V daném případě postup, který zvolila ministryně spravedlnosti, nebyl možný vzhledem k tomu, jaké rozhodnutí bylo v prvním stupni vydáno. „Městský soud v Praze nesdílí názor, že vady rozhodnutí služebního funkcionáře, tedy vady prvostupňového rozhodnutí mohly být zhojeny rozhodnutím odvolacího orgánu,“ uvedl soudce.
Městský soud připomíná, že v rozhodnutí správního orgánu I. stupně zcela absentuje jakýkoliv výrok o tom, že by žalobce byl odvolán ze svého dosavadního služebního místa. Válková s tehdejším ředitelem VS Pavlem Ondráškem tehdy pouze Prokeše přeřadili do záloh a dle rozsudku tak zůstal prvním náměstkem ředitele VS. Podle soudu tak měl nárok na 80 procent průměrné mzdy dle zákona.
Ministerstvo se poté snažilo chybu opravit v druhém stupni řízení s tím, že šlo o formální „písařskou“ chybu. „Soudu nezbylo nic jiného, než předmětné rozhodnutí ministryně zrušit, protože je velmi podstatně vadné,“ uvedl předseda senátu.
Současně podle soudu postup zvolený ministryní spravedlnosti, znamenal, že se Prokeš až z druhostupňového rozhodnutí dozvěděl, co že se s jeho služebním poměrem a jeho služebním zařazením vlastně stalo, tedy že byl odvolán z místa prvního náměstka. To je dle názoru soudu další těžká procesní vada. „O tom, o čem je rozhodováno, se tedy musí každý účastník každého správního řízení nebo jakéhokoliv řízení, které je vedeno ve sféře správního práva, dozvědět už z prvostupňového rozhodnutí minimálně z toho důvodu, aby mohl realizovat své základní procesní oprávnění účinně uplatnit opravný prostředek,“ uvádí se v odůvodnění.
Jestliže by se totiž až z druhostupňového rozhodnutí dozvěděl o tom, o čem vlastně bylo ve věci rozhodováno, tak by mohl uplatnit svoje námitky a výhrady teprve až v nějakém opravném prostředku proti druhostupňovému rozhodnutí. A proti takovému rozhodnutí už by ve správním řízení nebyl opravný prostředek. Sám Prokeš proto napadl, že mu byla „odňata instance“, kdy z dvoinstančního řízení se stalo řízení jednoinstanční. „Už tedy tyto skutečnosti byly dostatečným důvodem pro to, aby soud napadené rozhodnutí ministryně spravedlnosti zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení,“ uvedl Slavomír Novák.
(epa)
