Evropská úmluva o lidských právech a základních svobodách na státy neuvaluje žádný závazek uznávat sňatky s dětmi. Regulace sňatků je věcí národního práva, morální volby, ochrany dětí i zajištění bezpečí rodiny v místě. Evropský soud pro lidská práva se zastal Švýcarska, které odmítlo uznat sňatek čtrnáctileté Afghánsky s osmnáctiletým Afgháncem uzavřený v Íránu.
Oba cizinci žádali o azyl ve Švýcarsku, kam přišli z Itálie. Rozsudek ve věci Z.H. a R.H. v. Švýcarsko z loňského prosince byl hojně citován. Až letos v březnu byla publikována jeho konečná verze.
Zatímco Německo sestavuje kvůli dětským sňatkům pracovní komisi, Švýcarský imigrační úřad i Federální správní soud dětský sňatek odmítl uznat a manžela čtrnáctileté deportoval. O aplikaci práva v Německu, co se týče dětských sňatků přistěhovalců a žadatelů o azyl Česká justice informovala.
Fakta případu jsou podobná stovkám dalších případů dětských manželství přistěhovalců a žadatelů o azyl z afrických zemí, Asie a Blízkého východu, která se rozmáhají v Německu, Velké Británii i v USA, aniž by tyto státy reagovaly: Bratranec se sestřenicí, oba občané Afghánistánu, uzavřeli v roce 2010 náboženské manželství v Íránu. V té době bylo dívce čtrnáct let a chlapci osmnáct let. Manželství nebylo v Íránu registrováno.
O rok později požádala dvojice o azyl ve Švýcarsku, kam vstoupila z Itálie, kde už měla jednu žádost o azyl podanou. V prosinci 2011 Švýcarsko z důvodu dublinské regulace žádost zamítlo. V březnu 2012 zamítl Federální správní soud Švýcarska odvolání proti tomuto rozhodnutí.
Sex s dítětem je ilegální v Afghánistánu i Švýcarsku
Podle rozsudku Evropského soudu pro lidská práva k tomu švýcarský Federální správní soud poznamenal, že žadatelé nedokázali předložit žádné potvrzení o sňatku a že jejich údajný náboženský sňatek nemůže být v žádném případě uznán platným ve Švýcarsku vzhledem ke článku 45 federálního zákona o mezinárodním právu občanském, protože sňatek je nezákonný podle relevantního ustanovení občanského zákona v Afghánistánu, který obsahuje absolutní zákaz sňatku ženy pod věk patnáct let, zatímco žadatelce bylo v tomto případě čtrnáct let.
ESLP dále v rozsudku citoval závěr učiněný švýcarským Federálním správním soudem: „V každém případě však, nezávisle na aplikaci afghánského práva, sňatek žadatele byl zjevně neslučitelný se švýcarským veřejným pořádkem, protože mít pohlavní styk s dítětem pod věk šestnáct let je podle švýcarského trestního práva trestný čin. Proto nemůže být žadatelka kvalifikována jako rodinný příslušník žadatele podle dublinské úmluvy a žadatel nemůže uplatňovat právo na rodinný život podle Článku 8 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách.“
Nakonec byl Afghánec vrácen do Itálie, zatímco dívce bylo umožněno setrvat ve Švýcarsku. Oba žadatelé o azyl podali v prosinci 2012 podali stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.
Za sex s dítětem je ve Švýcarsku pět let
Evropský soud pro lidská práva shromáždil platné právo ve Švýcarsku včetně švýcarského zákona o mezinárodním právu soukromém, kde zdůraznil tři jeho ustanovení:
Článek 17: Implementace ustanovení cizího práva je vyloučena v případě, kdy by výsledek byl neslučitelný se švýcarským veřejným pořádkem.
Článek 27: Rozhodnutí cizího státu bude ve Švýcarsku zamítnuto, pokud je zjevně neslučitelné se švýcarským veřejným pořádkem.
Článek 45: Sňatek platně uzavřený v zahraničí bude uznán ve Švýcarsku.
Soud rovněž citoval švýcarský trestní zákona, podle kterého ten, kdo má nebo iniciuje pohlavní styk s osobou mladší 16 let může být odsouzen k pěti letům vězení nebo k peněžitému trestu.
Tolerance migranta na území zakládá právo na rodinu
Soud dále konstatoval, že pokud smluvní stát toleruje přítomnost přistěhovalce na svém území a dovoluje jemu nebo jí očekávat rozhodnutí o žádosti o povolení pobytu, rozhodnutí o odvolání nebo podat čerstvou žádost o povolení pobytu, umožňuje tím cizinci účastnit se života hostitelské země, formovat vztahy a vytvořit zde rodinu.
Soud dále zdůraznil, že co se týče rodinného života a přistěhovalectví, stát má závazek přijmout na své území příbuzné usazené osoby a tento závazek má různé formy vzhledem ke konkrétní situaci dotčené osoby a vzhledem k veřejnému zájmu. „Zvažovat je nutné okolnosti rodinného života v zemi původu, faktory přistěhovalecké politiky země – například historické, ale také veřejný pořádek,“ uvedl v rámci rozhodování Evropský soud.
Rodinný život není jen manželství
Soud dále uvedl, že co se týče pojmu „rodinný život“, nezahrnuje tento pojem pouze manželství, nýbrž znamená vztah. „Při rozhodování o tom, zda vztah je rodinným životem pak musí být vzato v úvahu mnoho faktorů včetně toho, jak dlouho spolu dvojice žije a jak demonstruje vzájemný vztah – například tím, že spolu zplodila děti,“ upřesnil Soud.
Poté soud shrnul fakta konkrétního případu: V tomto konkrétním případě byl žadatel o azyl odsunut do Itálie, zatímco žadatelce bylo umožněno zůstat ve Švýcarsku po dobu azylové procedury. Žadatel argumentoval před migračním úřadem, že nemůže být oddělen od žadatelky, neboť s ní uzavřel náboženské manželství. Švýcarsko však rozhodlo, že manželství je nelegální podle afghánského práva a v rozporu veřejným pořádkem podle švýcarského práva,“ uvedl.
Avšak sňatek uzavírají muži a ženy, nikoli děti
Jakkoli by se zdálo, že Evropský soud pro lidská práva spěje po výčtu obecných principů k odsouzení Švýcarska, došlo k opaku: „Soud nevidí žádný důvod, aby se odklonil od nálezu Federálního správního soudu Švýcarska. Článek 8 Úmluvy nelze interpretovat tak, že uvaluje na státy Úmluvy závazek uznat sňatek, ať náboženský nebo jiný, uzavřený čtrnáctiletým dítětem.
Takový závazek nelze odvodit ani z Článku 12 Úmluvy, který říká toto: Muži a ženy ve věku, kdy jsou způsobilí uzavřít sňatek, mají právo uzavřít sňatek a založit rodinu podle národního práva, které se řídí existencí tohoto práva,“ uvedl Soud.
Článek 12 umožňuje regulaci sňatků národním právem a s ohledem na to, že se týká citlivé morální volby a důležitosti ochrany dětí i upevnění bezpečí rodinného prostředí, nebude tento Soud nahrazovat vlastním rozhodnutím rozhodování úřadů, které jsou nejlepším místem k posouzení a k odpovědi na potřeby společnosti, uvedl Evropský soud pro lidská práva s odkazem na případ B. a L. v. Spojené království ze září 2005.
Žadatelé navíc lhali
Příběh má ještě jedno překvapivé rozuzlení. Deportovaný Afghánec se vrátil obratem do Švýcarska a obě osoby nakonec azyl obdržely: „V každém případě, i kdyby byl vztah dvojice shledán rodinným životem podle článku 8 Úmluvy, Soud upozorňuje, že druhý žadatel se vrátil do Švýcarska pouhé tři dny poté, co odtud byl deportován do Itálie, a přesto nebyl vyhoštěn, i když pobýval v zemi nelegálně. Ve skutečnosti mu bylo umožněno zůstat ve Švýcarsku až do skončení přezkumu v azylovém řízení, ve kterém nakonec uspěl,“ uvádí se v rozsudku, jehož konečná verze byla publikována letos v březnu.
Soud ze všech uvedených důvodů konstatuje, že odsunutím žadatele do Itálie nebyl porušen Článek 8 Úmluvy. Soud dále konstatuje, že neshledal žádné porušení Článku 8 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách, uzavřel případ Z.H a R.H. v. Švýcarsko.
Irena Válová
