Publikace informací z trestního řízení je podkopávání důvěry v justiční systém. Vždy přináší ovlivnění šance na spravedlivý proces a riziko ovlivňování. Uvedl do v aktuálním rozsudku Evropský soud pro lidská práva, když odmítl, že jednání novináře Arnauda Bédata je kryto právem na svobodu slova. Šlo o zveřejnění uniklých záznamů z vyšetřování dopravní nehody se třemi mrtvými.
Arnaud Bédat je profesionální novinář, který v říjnu 2003 publikoval v týdeníku L´Illustré článek s titulkem Tragedie na mostě v Lusanne – verze zdivočelého řidiče – výslech šíleného řidiče. Článek se týkal trestního řízení s motoristou M.B., toho času ve vazbě po incidentu 8. července 2003, ve kterém vjel svým vozem mezi chodce a pak s autem skočil z mostu v Lausanne. Výsledkem byli tři mrtví lidé a osm zraněných. Případ vyvolal ve Švýcarsku velké pobouření, uvádí v popisu faktů Evropský soud pro lidská práva.
Co ve skutečnosti publikoval švýcarský novinář? Soud v rozhodnutí cituje jeho článek takřka doslova: „Příjmení B. Jméno M. Narozen 1. ledna 1966 v Tamanrasset (Alžírsko), je to syn B.B. a F.I., bytem v Lausanne, držitel řidičského průkazu C, manžel M.B. Profese: pomocník ve zdravotnictví. Je 8,15, úterý 8. července 2003 a zdivočelý řidič poprvé čelí třem vyšetřovatelům… Muž, který pobouřil celé Lausanne není příliš hovorný. Alřírský občan je stažený, introvertní…a otázky na něho padají ze všech stran: Jaké byly důvody této nehody? Odpovídá jenom: Já nevím,“ popsal obsah článku Soud.
Článek poté pokračuje seznamem otázek, které policisté řidiči při výslechu kladli a zmiňuje i různé verze obvinění včetně „promyšlená vražda“ a prostá „vražda“. Text je doprovozen fotografiemi a dopisy, které M.B. zaslal vyšetřujícímu soudci.
Mohlo by vás zajímat
Článek končí takto: „Ve své vězeňské cele nyní M.B. tráví čas zasíláním dopisů vyšetřujícímu soudci: po vzetí do vazby žádal, aby mu byly vráceny hodinky a požadoval šálek na kávu, suché ovoce a čokoládu. Dne 11. července, tři dny po události, dokonce žádal, aby byl přechodně propuštěn na ,několik dní´. Rád bych zatelefonoval bratrovi do Alžíru, dohadoval se. Nakonec toho dne oznámil své ,konečné rozhodnutí´, že propustil svého právníka na základě nedostatku důvěry. Dva dny poté žádal dalším dopisem vyšetřujícího soudce, aby mu poslal seznam advokátů advokátní komory kantonu Vaud a pomohl mu najít jiného obhájce,“ cituje text novináře Bédata Soud.
Arnaud Bédat šel ještě dál: „Opravdu prostřednictvím opakovaných lží, mixu naivity a arogance, ztrátou paměti a šílenstvím, které charakterizují všechna jeho prohlášení, dělá M.B. vše, co je v jeho silách, aby se stal neobhájitelným?“ zeptal se svých čtenářů. Pak následuje krátké shrnutí s vyjádřením manželky řidiče a lékaře řidiče, které nese názve „Ztratil koule“.
ČR je benevolentní k únikům ze spisů jako Rusko
Na základě publikovaných informací bylo z iniciativy státního zástupce ve Švýcarsku zahájeno s novinářem trestní řízení, a to z důvodu publikování tajných dokumentů. Během vyšetřování vyšlo najevo, že si jeden z poškozených v případu dopravního neštěstí vyrobil fotokopie trestního spisu a jednu kopii ztratil v nákupním centru. Neznámá osoba pak fotokopii přinesla do kanceláří časopisu, který poté publikoval Bédatův článek. Dne 23. ledna 2004 odsoudil vyšetřující soudce v Lausanne novináře Bédata k jednomu roku podmíněně, odvolací soud rozsudek změnil na pokutu ve výši 4000 švýcarských franků.
Čtěte také: Libor Vávra: Média by měla o trestním řízení informovat až u soudu.
Bédat se bez úspěchu odvolal ke kasačnímu soudu a podal stížnost k federálnímu soudu, která byla rovněž zamítnuta. Federální švýcarský soud se opíral o švýcarský trestní řád, podle kterého je zveřejnění trestních spisů nebo jejich částí trestné. Týká se to zveřejnění všech dokumentů z vyšetřování nebo z rozhodování prostřednictvím neoprávněné osoby. Konkrétně říká článek 293 švýcarského trestního řádu toto: Každý, kdo bez oprávnění tak učinit, zveřejní celý nebo část dokumentu z vyšetřování nebo z rozhodování úřadu, která jsou tajná ze zákona nebo z rozhodnutí úřední moci, bude potrestán vězením nebo pokutou. Soud může upustit od trestu, pokud je dotčené tajemství malé důležitosti.
V roce 2008 podal Arnaut Bédat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva proti Švýcarsku pro porušení Článku 10 – práva na svobodu slova a projevu.
Evropský soud pro lidská práva před svým rozhodnutím porovnal právo třiceti členských zemí Rady Evropy včetně České republiky, co se týče prolomení utajení trestního vyšetřování a konstatoval, že zveřejnění utajené informace z policejního vyšetřování je trestáno ve všech těchto zemích. Ve dvaceti třech zemích z předmětných třiceti může být za tento trestný čin trestán kdokoli, zatímco v sedmi zemích pouze účastníci řízení a osoby dotčené. „Většina z těchto dvaceti tří zemí se zavázala k trestnímu postihu, zatímco v Estonsku, Ruská federaci a v České republice porušení utajení trestního vyšetřování podléhá pouze administrativní sankci,“ uvedl v aktuálním rozsudku v případu Bédat v. Švýcarsko Evropský soud pro lidská práva doslova.
Švýcarský případ se podobá českému případu Romana Janouška
Také česká republika má případ dopravní nehody, který vzbudil mimořádné pobouření, během jeho vyšetřování byly publikovány přepisy odposlechů a případ byl mimořádně široce komentován na rozdíl od podobných případů. Také v tomto případě šlo o řidiče, který najel na osobu a kvalifikace se měnila až k vraždě. Je to případ Romana Janouška.
„400 novinářů, 18 policejní vozů, počkej do p…, to je hrozná prdel, to je blázinec, já jsem v pořádku, baba se rozjela a nabourala to do mě,“ byly po nehodě publikovány Janouškovy výroku z policejního odposlechu.
„Je potřeba to nastěhovat státnímu zástupci, s nímž se dá bavit. Je třeba mít jasnýho člověka, se kterým se můžeš bavit doma v garáži, když to řeknu obrazně…,“ říká dále po nehodě odposlechnutý Janoušek, který by chtěl vzbudit lítost: „Můžu si udělat PR, ale mně to hrozně nejde. Jediný, jak bys měl, tak omdlívat zarostlej a apatickej. Jediný, co funguje, je vyvolat v lidech lítost. Jak my dva budem vyvolávat v těch lidech lítost?“ říká Janoušek na zveřejněných odposleších.
Je to právě případ Romana Janouška, na který sedí otázka novináře Arnauta Bédata: „Opravdu prostřednictvím opakovaných lží, mixu naivity a arogance, ztrátou paměti a šílenstvím, které charakterizují všechna jeho prohlášení, dělá M.B. vše, co je v jeho silách, aby se stal neobhájitelným?“
Jenže otázka stojí ještě takto: Opravdu je osoba s takovou publicitou včetně šíření odposlechů soukromých hovorů nebo korespondence spravedlivě souditelná?
Informace z řízení v. předjímání viny a presumpce neviny
Odpověď, která není jednoduchá, dává aktuální rozhodnutí ESLP v případu Arnauta Bédata. Soud shromáždil mezi mnoha podklady pro své rozhodování například doporučení tiskové rady Švýcarska ohledně „práva být slyšen“ a doporučení k postupům při zveřejňování trestných případů.
Rovněž Soud citoval Doporučení Výboru ministrů a Rady Evropy z roku 2003 ke dvěma základním kamenům právního státu, a to ke svobodě slova a projevu a k presumpci neviny: v právním státu se musí veřejnosti dostat informací o činnosti soudních autorit a policie skrzeva média, a proto musí být novináři schopni svobodně informovat a komentovat systém trestní justice, a to za dodržení některých principů.
Jedním z nich je presumpce neviny: Uznání principu presumpce neviny je nedílná součást práva na spravedlivý proces. Proto názory a informace o probíhajícím trestním řízení by měly být komunikovány a šířeny prostřednictvím médií, pokud to nevede k předjímání při zachování principu neviny podezřelého nebo obviněného.
Dokonce dvakrát zdůraznil Evropský soud pro lidská práva, že stěžovatelem je profesionální novinář. „Jako profesionální novinář musel vědět, že dokumenty, které se mu dostaly do ruky jsou kryty utajením v rámci soudního vyšetřování, a měl se zachovat v souladu se zákonem,“ uvádí se v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva.
Právo na informace v. spravedlivý proces
Je nepředstavitelné, že by neexistovala žádná diskuse o subjektech řízení ať už ze strany specializovaných novinářů nebo ve všeobecném tisku nebo mezi širokou veřejností. Nejen média mají úkol přinášet takové informace a názory, ale také veřejnost má právo obdržet je.
Přesto se každému musí dostat práva na spravedlivý proces podle článku 6 §1 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách, které v trestních věcech zahrnuje právo na nestranný soud a právo na presumpci neviny. „Musí být uloženo hlavě každého novináře, který komentuje trvající trestní řízení, že limity povolených komentářů se nesmějí rozšířit o prohlášení, která jsou předjímáním, ať úmyslným nebo nikoli, šancí osoby na spravedlivý proces nebo podkopávají důvěru veřejnosti v roli soudu a v řízení trestní justice,“ upozornil na svá opakovaná vyjádření Soud.
Veřejný zájem v. ovlivňování policie a soudu
Soud se poté vyjádřil k článku novináře Bédata. Podle rozhodnutí Soudu je nepochybné, že prostřednictvím titulků jako „Výslech šíleného řidiče“, „Verze zdivočelého řidiče“ nebo „Ztratil koule a obrovských fotografií obviněného a kreslil negativní obraz obviněného za účelem senzace. Článek navíc obsahuje obviňující výroky jako „mix naivity a arogance“ nebo „činí vše, co je v jeho silách, aby se stal neobhajitelným“.
Soud v tomto rozsudku nezpochybňuje legitimní zájem veřejnosti být informována o trestním řízení a uznává, že případ vyšetřování události na mostě v Lausanne byl věcí veřejného zájmu. „Přesto vyvstává otázka, jak mohl předmětný obsah článku, který obsahoval utajené dokumenty z vyšetřování, přispět k veřejné diskusi na toto téma…Stěžovateli se nepodařilo prokázat, jak skutečnost publikování záznamu výslechu, prohlášení manželky obviněného a jeho dopisy vyšetřujícímu soudci týkající se banálních aspektů každodenního života ve vazbě mohly přispět k veřejné debatě o pokračujícím vyšetřování,“ popsal v rozhodnutí Soud.
„Je nepochybné, že publikování článku tímto způsobem v době, kdy vyšetřování stále pokračovalo, znamenalo neodmyslitelné riziko ovlivňování směru trestního řízení ať už ve vztahu k práci vyšetřujícího soudce, rozhodnutí zástupců obviněného nebo k pozici poškozených stran nebo k objektivitě řízení před soudem,“ uvedl ve svých závěrech Soud doslova.
Spravedlivý proces tentokrát nad svobodou slova a projevu
Samostatnou kapitolu v rozhodování Soudu pak tvoří porušení Článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách – práva na respekt k soukromí a rodinnému životu. Soud už již dříve přezkoumal věc uznání obviněné osoby na soukromý život ve smyslu Článku 8 a již dříve konstatoval, že národní úřady jsou nejen subjektem negativního závazku vědomě nezpřístupňovat informace chráněné Článkem 8, ale měly by také učinit kroky k zajištění efektivní ochrany práva obviněné osoby na soukromou korespondenci.
Pokuta byla na novináře Arnauta Bédata uvalena za porušení tajemství trestního vyšetřování a její účel v tomto případě byl ochránit správné fungování justičního systému a práv obviněného na spravedlivý proces a respekt k jeho soukromému životu,“ uzavřel své rozhodování Evropský soud pro lidská práva.
Soud zvážil a přezkoumal různé spolu soupeřící zájmy a poté se ztotožnil se závěrem Federálního soudu Švýcarek konfederace. Hlasováním Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva patnáct proti dvěma Soud rozhodl, že nedošlo k porušení Článku 10 – právo na svobodu slova a projevu.
Irena Válová
