V minulých dnech bylo dosti frekventovaným tématem jednání představitelů států EU o tom, zda Velká Británie zůstane v EU či ji opustí. Říká se tomu Brexit a je docela zajímavé sledovat „zápas“ o existenci EU a zároveň o to, kdo co urve, a jak si polepší nebo pohorší.

Nemám v úmyslu věnovat se peripetiím vyjednávání, postojům pana Camerona nebo vyjednávací slabosti našeho premiéra pana Sobotky. Nakonec to vypadá, že se opravdu všichni dohodli, a pan Cameron bude přesvědčovat Brity, aby v referendu hlasovali pro setrvání v EU. Bůh suď, zda se mu to podaří.

To, co mne na celé situaci zaujalo, je boj o přídavky na děti. Cituji: „Největší překážkou dohody se v závěrečné fázi jednání stal odpor skupiny deseti zemí Unie v čele s Českou republikou, které nesouhlasily s britskými požadavky na krácení dětských přídavků pro cizince z těchto chudších států Evropské unie.“ (Palata, MFDnes, 20.2.2016; Dohoda s Británií je tu. Zasáhne však i Čechy)

To je přece téma! Menší přídavky na děti pro Čechy v Británii. Taková nespravedlnost. Navíc, jak píše pan Palata tamtéž, „…lze říci, že dohodu, jež má umožnit setrvání Británie v EU, „zaplatí“ lidé z východní Evropy, kteří přijdou za prací na ostrovy.“

Opakujme si slova „nesouhlasí s krácením dětských přídavků pro cizince“ a „dohodu zaplatí lidé z východní Evropy“. Kam až jsme se dostali v absurditě současnosti, jak pokřiveným se stalo naše myšlení, když považujeme přídavky na děti za něco, na co máme nárok? Mít děti je věcí každého jedince a přídavky na děti jsou jen zjevným úplatkem státu vybraným lidem, v tomto případě rodičům. Jiné skupiny pak stát uplácí zase jinými dávkami a dotacemi. Došlo to tak daleko, že o přídavcích na děti se jedná na mezistátní úrovni.

V době politické i společenské hyperkorektnosti není populární nazývat věci pravými jmény, ale nedá mi to a tvrdím, že:

– Jakékoli plošně rozdávané přídavky, dávky či úlevy jsou nemorální a mají destruktivní vliv na motivaci lidí.

– Na žádné přídavky není nárok. Je to jen úplatek levicových politiků občanům, aby si pojistili zvolení.

– Žádné přídavky neovlivní porodnost. Kdo chce mít děti, ten je má, a bez přídavků. Kdo děti mít nechce, ten je nemá, a žádné přídavky jeho postoj nezmění.

Říci, že „to zaplatí lidé z východu“ je hrubé zkreslení, protože ad1) jsou to peníze Britů, a ti mají právo s nimi nakládat zcela po svém a ad2) do Británie snad nejdou lidé pracovat proto, aby měli přídavky na děti, nebo se mýlím?

Tedy bouře ve sklenici vody. Zní to ovšem tak dramaticky a spousta čtenářů jistě ocení, jak se o nás naši představitelé starají a bijí se za „naše“ přídavky na děti v Británii. A MFDnes trochu pošimrala to zlé v některých svých čtenářích – závist a spravedlivé rozhořčení nad tou nespravedlností. Vždyť přece mít na něco nárok, je tak příjemné.

Radomil Bábek