Ke kritice novely Insolvenčního zákona, která v průběhu připomínkového řízení zaznívala z řady připomínkových míst, se připojila i pracovní Komise pro RIA (hodnocení dopadů regulace) Legislativní rady vlády. Ta by se novelou měla zabývat tento týden. Podle Antonína Stanislava z insolvenčního odboru Ministerstva spravedlnosti se ale resort s těmito připomínkami vyrovnal.
Pracovní komisi pro RIA se nelíbilo například to, jak se argumentačně vypořádalo Ministerstvo spravedlnosti s deklarovaným záměrem intenzivnější ochrany před šikanózními insolvenčními návrhy. Podávání tzv. šikanozních insolvenčních návrhů směřuje k tomu poškodit dlužníka, často konkurenta, tedy nikoli s cílem vyřešit jeho skutečný úpadek.
Problém podle stávající regulace vzniká proto, že každý insolvenční návrh, musejí insolvenční soudy bez odkladu zveřejnit v on-line insolvenčním rejstříku. Podstatou navrhované regulatorní změny jsou dvě procesní opatření – zavedení režimu tzv. předběžného posouzení věřitelského návrhu insolvenčním soudem, a zavedení nových požadavků na prokázání existence pohledávky, na jejímž základě je věřitelský návrh podáván
Předběžné posouzení
Institut předběžného posouzení věřitelského návrhu uděluje samosoudci insolvenčního soudu diskreci ohledně toho, zda věřitelský insolvenční návrh zveřejní v insolvenčním rejstříku či nikoli, což současně zahrnuje diskreci ohledně toho, zda budou spuštěny ochranné účinky zahájení insolvenčního řízení. „Proti rozhodnutí insolvenčního soudu v diskreci podle přitom není k dispozici odvolání. Tato konstrukce nově zavádí diskreční pravomoc insolvenčního soudu, vyňatou z instančního přezkumu. Z povahy věci zde tedy vzniká dosud neexistující korupční riziko, o němž se zpráva RIA – včetně části F (analýza korupčních rizik) nijak nezmiňuje. Zprávu je proto třeba v tomto ohledu považovat za neúplnou,“ kritizuje komise pro RIA.
„V rámci přepracování důvodové zprávy, jejíž součásti je i RIA, byla část F doplněna v kontextu připomínky RIA komise. Komise RIA poté zaujala stanovisko „že upravený návrh spolu s výše vyslovenými výhradami, představuje dostatečný podklad pro informované hodnocení dopadů navrhované právní změny, a s návrhem vyslovuje souhlas,“ vysvětluje Antonín Stanislav z Ministerstva spravedlnosti. „Připomínka tedy vychází z neaktuální části zprávy Komise RIA. Nad rámec toho uvádíme, že je zavádějící tvrzení, že soud má diskreci „ohledně toho, zda budou spuštěny ochranné účinky zahájení insolvenčního řízení“. Důsledkem rozhodnutí podle Stanislava je to, že se insolvenční návrh ani jiné dokumenty v insolvenčním spise v insolvenčním rejstříku nezveřejňují.
Úvahy o míře korupčního rizika tak vznikají v této situaci nejen při hodnocení šíře mantinelů dané insolvenčnímu soudu, ale i z důvodu omezeného přezkumu takového rozhodnutí odvolacím soudem. „Korupční riziko je minimalizováno dostatečně silnými motivačními faktory a zárukami spojenými s osobou soudce.“
Náklady na prokázání pohledávek
Kritice se ze strany komise nevyhnuly ani nové požadavky na prokázání existence pohledávky, které budou pro věřitele hodlající podat insolvenční návrh zjevně znamenat náklady. „Předkladatel tvrdí, že dle jeho názoru, jsou tyto náklady ve vztahu ke škodám, které souvisí s insolvenčním řízení zahájeným na základě tzv. šikanózního insolvenčního návrhu, marginální. Komise RIA připouští, že zjistit agregovanou výši nákladů (škod) způsobených šikanózními návrhy je velmi obtížné, ne-li nemožné. To však neplatí o druhé straně rovnice – o nákladech na splnění podmínek dle nové povinnosti,“ vytýká komise Ministerstvu. Ty by měl podle komise předkladatel odhadnout, a to na agregované bázi, to znamená, že by měl zjistit pravděpodobnou výši ceny, kterou budou profese k tomu dle novelizovaného § 105 Insolvenčního zákona výlučně oprávněné (auditoři, soudní znalci, daňoví poradci) za příslušné potvrzení o existenci pohledávky požadovat, a vynásobit ji počtem ročně podávaných věřitelských insolvenčních návrhů. „Předkladatel nic takového neučinil. Dokonce ve zprávě neuvedl ani celkové roční počty věřitelských insolvenčních návrhů, i když tento údaj mu musí být – s přihlédnutím k tomu, jaké jiné údaje uvedl – k dispozici.“ Komise RIA přesto kvituje, že předkladatel nehodlá zopakovat chybu slovenského zákonodárce, který v minulosti požadavkem na to, aby věřitelský insolvenční návrh byl vždy doložen exekučním titulem, v principu zcela rozvrátil disciplinující účinky insolvenčního práva na chování dlužníků, a tedy na fungování tamního úvěrového trhu.
I s touto námitkou se MS podle Stanislava vypořádalo. „Ve výše uvedeném kontextu je nutné konstatovat, že RIA byla o vytýkané skutečnosti doplněna, a to velmi podrobnou analýzou. Celkové agregované náklady jsou odvinuty od počtu věřitelských insolvenčních návrhů a předpokládané odměny auditora, soudního znalce či daňového poradce za tyto služby.“ Jak dále uvádí, celkové počty věřitelských insolvenčních návrhů činí průměrně za roky 2012 až 2014 – 3228 věřitelských insolvenčních návrhů.
K tomu je však potřebné poznamenat, že vynaložení nákladů na potvrzení pohledávky se nebude dotýkat celkového průměrného počtu věřitelských insolvenčních návrhů, neboť povinnost doložit pohledávku je omezena jak ve vztahu k osobě insolvenčního navrhovatele, tak k osobě insolvenčního dlužníka.
„Lze očekávat, že bude poptávka z velké části pokryta službou daňových poradců a celkové agregované náklady za jeden rok se tak budou přibližovat spíše nižším z výše uvedených čísel, tedy 16, resp. 6 miliónům korun českých.“ – Antonín Stanislav, MSp
Šíře rozptylu mezi agregovanými náklady při 100 procentním pokrytí poptávky daňovými poradci (při orientační průměrné ceně 5 000,- Kč se jedná o cca 16 miliónů korun českých, resp. o cca 6 miliónu korun českých) a při 100 procentním pokrytí poptávky auditory (při orientační průměrné ceně 50 000,- Kč se jedná o cca 160 miliónů korun českých, resp. o cca 60 miliónu korun českých) snižuje vypovídací hodnotu o výši odhadovaných agregovaných nákladů. „I přesto lze očekávat, že bude poptávka z velké části pokryta službou daňových poradců a celkové agregované náklady za jeden rok se tak budou přibližovat spíše nižším z výše uvedených čísel, tedy 16, resp. 6 miliónům korun českých,“ tvrdí Stanislav.
Za opatření vůči šikanózním návrhům považuje MS i povinnost složit v případě právnických osob padesátitisícovou zálohu. „Tento náklad přitom nemusí být jen otázkou cash-flow – i když zálohu může věřitel požadovat „zpět“ jako pohledávku za majetkovou podstatou, z insolvenční praxe je evidentní, že ne v každém řízení jsou tyto pohledávky uspokojeny v plné výši. Výše zálohy, stanovená zákonem pro všechny případy stejně (a bez ohledu na velikost dlužníka), může působit diskriminačně vůči menším/finančně slabším věřitelům, kteří ovšem ochranu insolvenčního řízení mohou potřebovat stejně, jako věřitelé finančně silní.
Podle Stanislava je ale současné nastavení navrhovaného § 108 podle našeho správné, protože v rámci povinnosti složit zálohu jsou rozlišovány subjekty, u kterých je to spravedlivé a nediskriminační, rozlišování v rámci určitých skupin by vedlo právě k diskriminaci a případně i porušení rovnosti.
Korupce údajně nehrozí
Jako hrozící korupční riziko označuje komise novelizovaný paragraf 53 odst. 4 a 5, týkající se soudcovské diskrece ohledně hlasovacích práv věřitelů, Návrh podle názoru Komise RIA i nadále podceňuje, pokud tvrdí, že toto riziko je minimalizováno tam uvedenými ústavními a zákonnými zárukami soudcovské nezávislosti. „Za prvé, tyto záruky ve své většině působí proti vlivům ze strany jiných složek veřejné moci, nikoli proti korupčním nabídkám ze strany privátních subjektů, jejichž výše se může v případě velkých podnikatelských insolvencí snadno pohybovat v řádu celoživotního čistého platu soudce.“
Za druhé, pokračuje komise ve svých výtkách, pokud by předkladatelem uváděné záruky skutečně minimalizovaly riziko justiční korupce, muselo by to platit již o stavu, který panuje nyní (a v minulosti) – tedy v podmínkách, kdy insolvenční soudci nikdy neměli k dispozici tak silný a explicitní nástroj ovlivnění hlasovacích poměrů v insolvenčním řízení. Pozorování stávající a minulé insolvenční praxe přitom takovému závěru nenasvědčují.
Podle Stanislava je především vhodné zdůraznit, že navrhované ustanovení je formulováno velice úzce, když v případě právnických osob dopadá toliko na koncern, tj. nejužší formu podnikatelského seskupení, a pro případ fyzických osob se týká osob dlužníkovi blízkých. Jak dále uvádí, je ponechána soudu diskrece, která mu při splnění kvalifikovaných předpokladů zde uvedených umožňuje působnost výše popsaného pravidla (tj. zákaz pro vyjmenované věřitele vykonávat hlasovací práva) rozšířit či zúžit. „Zmíněné kvalifikované podmínky jsou z důvodu nepředvídatelnosti veškerých budoucích stavů světa formulovány za použití obecných právních pojmů, což jsou důvody zvláštního zřetele hodné, tedy neexistence rozporu se společným zájmem věřitelů, není-li dána hrozba střetu zájmů. Tyto podmínky vymezují rozsah diskreční pravomoci insolvenčního soudu, který o dané věci rozhoduje. Stanovení rozsahu diskreční pravomoci insolvenčního soudu abstraktnějšími právními kritérii nemění nic na skutečnosti, že jeho rozhodovací působnost je v této věci vymezena zákonem jasně danými mantinely.“
Závěrem komise konstatuje, že v reakci na stanovisko Komise RIA a na další podněty v rámci projednání návrhu v LRV jej předkladatel v podstatném rozsahu přepracoval a rozšířil. Z hlediska rozsahu zařadil nově do Návrhu všechny oblasti, na jejichž absenci Komise RIA výše upozornila. „Komise pro hodnocení dopadů regulace však má celkově za to, že upravený návrh spolu s výše vyslovenými výhradami, představuje dostatečný podklad pro informované hodnocení dopadů navrhované právní změny, a s návrhem vyslovuje souhlas,“ uzavírá svou zprávu.
Dušan Šrámek
