Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj a Českým telekomunikačním úřadem předkládá vládě návrh na snížení nákladů na budování vysokorychlostních internetových sítí. Z připomínek k zákonu, které nebyly zapracovány vyplývá, že ombudsmanka Anna Šabatová žádala, aby spory při aplikaci zákona o elektronických komunikacích řešily soudy.
Hlavní změnou je zřízení Jednotného informačního místa, podřízeného Ministerstvu vnitra, které vede Registr pasivní infrastruktury a v koordinaci s odvětvovými regulátory a úřady (ČTÚ, ERÚ, vodoprávní úřad, stavební úřady) rozhoduje spory o přístup k této infrastruktuře a koordinaci prací.
Důvodem předložení je transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/61/EU ze dne 15. května 2014 o opatřeních ke snížení nákladů na budování sítí elektronických komunikací do českého právního řádu. Návrh zákona také upravuje některé další záležitosti, které přímo nesouvisí s transpozicí, mimo jiné i změnu zákona o elektronických komunikacích .
Šabatová v připomínkách žádala o změnu části třetí zákona o elektronických komunikacích. „Z mé praxe vyplývá, že postupy stavebních úřadů při rozhodování o sporech podle tohoto ustanovení jsou nejednotné. Jde o spory mezi vlastníky domu, bytu nebo nebytového prostoru a uživateli těchto domů, bytů nebo nebytových prostor o umožnění příjmu rozhlasového a televizního vysílání a zřízení vnitřního komunikačního vedení včetně rozvaděče a koncového bodu sítě,“ píše Šabatová resortu Jana Mládka (ČSSD).
Ombudsmanka připomíná, že dle platného znění § 104 odst. 16 zákona o elektronických komunikacích „vlastník domu, bytu nebo nebytového prostoru je povinen umožnit uživateli tohoto domu, bytu nebo nebytového prostoru a) příjem rozhlasového a televizního vysílání provozovatelů vysílání podle zvláštního právního předpisu za podmínky, že v místě příjmu je signál přiměřené kvality a za b) zřízení vnitřního komunikačního vedení veřejné komunikační sítě včetně rozvaděče a koncového bodu sítě.
Vznikne-li tím škoda na stavbě, je ten, kdo škodu způsobil, povinen ji nahradit; této odpovědnosti se nemůže zprostit. Dojde-li mezi vlastníkem domu, bytu nebo nebytového prostoru a uživatelem tohoto domu, bytu nebo nebytového prostoru ke sporu o rozsahu těchto povinností, rozhodne na návrh jedné ze stran sporu příslušný stavební úřad v součinnosti s Úřadem. „V praxi stavebních úřadů je však nejasný jak předmět sporu (o čem mají rozhodovat), tak i procesní postup jeho řešení. V případech, které ochránce řešil, a v nichž uživatelé uvedených nemovitostí žádali stavební úřad o vydání meritorního rozhodnutí ve sporu (v němž se domáhali umožnění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, popř. zřízení vnitřního komunikačního vedení včetně rozvaděče a koncového bodu sítě), stavební úřad nebyl schopen řízení ukončit (pro nejasnost postupu a z toho plynoucí délku rozhodování), nebo příslušné řízení vůbec nezahájil, případně odkázal žadatele bez dalšího na soud s obecným konstatováním soukromoprávních aspektů žádosti,“ píše Šabatová.
Podle ombudsmanky je znění § 104 odst. 16 zákona o elektronických komunikacích nesystémové, když přesouvá řešení soukromoprávních sporů na stavební úřady. K řešení těchto sporů by měl podle Šabatové být příslušný spíše obecný soud. „Praxe přitom ukázala, že přesunutí této kompetence na správní orgán nepřineslo urychlení vyřešení těchto sporů, ale vneslo do nich spíše zmatek,“ dodává Šabatová.
Navrhovaná změna by podle Šabatové soudy nijak významně nezatížila, protože takových sporů podle ní není mnoho. Obdobněpak doporučuje upravit i další ustanovení zákona o elektronických komunikacích, která svěřují soukromoprávní agendu stavebním úřadům.
Ministerstvo průmyslu a obchodu ale nápad Šabatové zamítlo s tím, že se netýká předmětu dané směrnice.
(epa)
