Již po jedenácté se uskutečnila soutěž Právník roku. Tuto prestižní akci, která oceňuje nejlepší odborníky v daném právním oboru, pořádá Česká advokátní komora spolu s vydavatelstvím epravo. Česká justice zjiťovala, co na svůj triumf říkají letošní vítězové.
Mezi vítězi různých kategorií můžeme nalézt všechny právní obory – advokáty, soudce, vysokoškolské učitele, státní úředníky, akademiky. Odpovědi v anketě reflektují problémy, které hýbou jak současnou legislativou, tak obecně našim právním prostředím. Pro všechny je ocenění velká čest a pocta, vnímají ho jako uznání své práce.
Podle místopředsedy Nejvyššího soudu Romana Fialy je soudcovské povolání velmi svobodné a invenční v hledání dobrého a správného, přitom respektující řád, který je k zachování společnosti i každého z nás nezbytný. „To je mi velmi blízké,“ konstatuje Fiala. Vyjádřil se rovněž k otázce, jak by měl vypadat civilní proces. Musí být podle něj jednoduchý, logický a pevný jako gotická klenba. „Dnes je však nevzhlednou budovou podivných tvarů a chatrné konstrukce,“ kritizuje Fiala. Nový civilní procesní kodex by měl být především racionálním ‚zrcadlem‘ hmotného práva. Měl by provázat řízení nalézací, exekuční a insolvenční tak, aby – zjednodušeně řečeno – výsledkem civilního řízení byla reálně splněná povinnost dlužníka vůči věřiteli, nikoli rozhodnutí, jež jsou často bezcenným cárem papíru. „Civilní proces by měl být jednoduchý v pravidlech. Přesný v jejich vymezení. Garantující spravedlnost a sociální citlivost. Měl by odpovídat realitě současné české společnosti a umožňovat flexibilní reakci na stálý překotný vývoj společenských vztahů,“ říká Fiala.
„Legislativní proces je poměrně zdlouhavý a náročný proces, kterým si legislativec se svým návrhem prochází od začátku do samotného – mnohdy hořkého – konce. Celý ten proces je spojen s řadou kompromisů a návrh mnohdy na konci legislativního procesu vypadá podstatně odlišně než na jeho začátku a není to bohužel vždy směrem k lepšímu,“ vysvětluje vítězka v kategorii Trestní právo Lenka Trešlová, vrchní radová oddělení trestněprávní legislativy Legislativního odboru Ministerstva spravedlnosti
Mohlo by vás zajímat
Jak dále uvádí, obecně je třeba s povzdechem konstatovat, že stávající hektická doba nepřeje kvalitním zákonům a občané právem kritizují nepřehlednost a neprovázanost právního řádu. Není to však jen vinou legislativců. „Zejména v poslední době je obtížné zpracovat kvalitní právní normu, neboť doba je stále hektičtější, Evropská unie nás zahrnuje svými nepříliš propracovanými a promyšlenými právními předpisy, jejichž trestního práva, je mnohdy velmi obtížná. Množí se požadavky na konkretizaci právní normy do velkých detailů, což způsobí pouze to, že právní norma je kazuistická a nepokryje všechny případy, které mohou v různorodé praxi nastat,“ kritizuje Třešlová.
„Ocenění, kterého se mi dostává, patří k nejvyšším, která může právník získat. Spatřuji v něm ocenění svého celoživotního působení v právní praxi i teorii svého oboru. Doufám, že i přes nepříznivý zdravotní stav budu schopen i nadále určitou skromnou činnost uskutečňovat. Upřímně děkuji za toto ocenění své práce,“ uvedl Zdeněk Kučera, vysokoškolský pedagog z Právnické fakulty UK se specializací na mezinárodní právo obchodní – vítěz kategorie Obchodní právo. Kučera má za to, že spojení pedagogické činnosti s právní praxí umožňuje, alespoň v jeho případě, dosáhnout plného uspokojení a celoživotního poslání mého působení v oblasti práva.
Správní právo není jakýmsi technickým odvětvím o nudných byrokratických postupech, nýbrž daleko spíše, více či méně citlivou, regulací onoho nerovného vztahu veřejné moci a jednotlivce, odvětvím, jež musí každodenně, tu více tu méně úspěšně, vyvažovat konflikt mezi soukromými a veřejnými zájmy v soudobé společnosti, říká pardubický advokát Stanislav Kadečka, vítěz v daném oboru. Jak dále uvádí, prolínání praxe a teorie se vepsalo do jeho profesního života již na samém jeho počátku, kdy začal souběžně působit jako advokátní koncipient v Hradci Králové a interní doktorand v Brně. „Jsem přesvědčen, že stejně jako mé akademické poznání je významně ku prospěchu nejen klientům naší advokátní kanceláře, ale snad i české legislativě, jsou naopak mé praktické zkušenosti z praxe advokátní, správní i legislativní neocenitelnou základnou pro veškerou mou pedagogickou činnost (až již je směřována ke studentům, k mým advokátním koncipientům, či úředníkům naší veřejné správy). Navíc mě prostě baví vzdělávat a vychovávat mladou generaci,“ popisuje Kadečka.
Vítězkou v kategorii Právo duševního vlastnictví se stala Irena Holcová, advokátka a vysokoškolská pedagožka, působící v Ústavu autorského práva, práv průmyslových a práva soutěžního PF UK. Práce na nové legislativě týkající se duševního vlastnictví pro ni znamená výzvu, a současně povinnost (i vůči zakladatelům Ústavu autorského práva). „Možnost posunout obor dále, o což jsme se spolu s kolegyní JUDr. Veronikou Křesťanovou vždy snažily a snažíme. Zakotvit do zákona i do té doby pouze doktrinální výklady a reagovat i na potřeby aplikační praxe; znění každého ustanovení má svůj důvod, vývoj, historii. Možnost ovlivnit, aby byl autorský zákon progresivním zákonem odpovídajícím moderním zahraničním zákonům i trendům při zachování všeho dobrého z předchozí právní úpravy, vyváženosti zájmů nositelů práv i uživatelů, což se podle reakcí i zahraničních v zásadě podařilo. Současně však i obrovské penzum času a nehonorované práce v každé volné chvíli, a to nikoli pouze v řádu měsíců. Nahlédnutí do zákulisí – velká zkušenost – jsem ráda, že jsme vydržely,“ říká Irena Holcová.
„Až příliš často slýchávám od dlužníků příběhy o tom, jak se obrátili na tzv. ‚oddlužovací agenturu‘ s žádostí o pomoc a jak byli následně donuceni ještě více se zadlužit jen proto, aby jí mohli za poskytnuté služby zaplatit,“ svěřuje se se svými zkušenostmi vítěz kategorie Insolvenční právo Zdeněk Strnad, místopředseda KS České Budějovice.
„Pokud dnes někdo kazí insolvencím pověst, jsou to právě tyto agentury. Dlužníkům poskytují neprofesionální informace a často je nutí před soudem i lhát. Nestydí se obírat je o jejich poslední prostředky. Zjistili jsme, že průměrná cena za tyto služby činní přibližně devět tisíc korun, ale v případě ‚oddlužovacích agentur‘ běžně dosahuje až několika desítek tisíc korun. Dlužnické agentury se podle Strnada nestydí vyúčtovat si například částku 52 tisíc korun. Penězi to u nich ale nekončí. Dlužníci jim často – patrně v tísni – podepisují směnky na vysoké sumy. „Zrovna nedávno se mi do ruky dostala směnka na částku 170 tisíc korun, slibují splátky po skončení oddlužení, zastavují jim své nemovitosti. Za vrchol hyenismu pak považuji případy, kdy od dlužníků, kteří již nemají ani na úhradu minimální splátky, berou do zástavy rodinné cennosti či předměty osobní potřeby. Z insolvencí si prostě jen udělaly vlastní byznys. S tímto stavem se nemohu smířit. Proto se snažím dlužníky od služeb těchto agentur odrazovat, varovat je. Ve spolupráci nejen s neziskovým sektorem, ale také s krajským úřadem a Českou advokátní komorou připravujeme v tomto směru rozsáhlou osvětu. Především však hodláme dlužníkům nabídnout profesionální a férovou alternativu v podobě projektu Bezplatné insolvenční poradny. Tu jsme otevřeli v Českých Budějovicích 14. ledna 2016. Přál bych si, aby tento projekt byl úspěšný a aby inspiroval i jiné regiony,“ uzavírá místopředseda KS České Budějovice Zdeněk Strnad.
Pro vítěze kategorie Občanská a lidská práva a právo ústavní, vysokoškolského pedagoga PF UK Jana Kyselu je ústava důležitá, neboť je řádem výkonu veřejné moci, jenž současně vymezuje prostor, jaký veřejná moc zaujímá vůči lidským právům. Od ní, resp. od její lidskoprávní části, se odvíjí celá stavba právního řádu, a to zejména v tom, jak dalece a z jakých důvodů lze omezovat lidskou svobodu. „Pohybujeme se tudíž také ve sféře hodnot. V různých zemích v různé míře může mít ústava i roli objektu symbolické identifikace jednotlivce s politickým společenstvím; někdy se v podobné souvislosti mluví o ústavním patriotismu,“ vysvětluje Kysela. Všechno, co je lidským výtvorem, může vypadat i jinak, říká dále Kysela na téma naší Ústavy. „Naším problémem ovšem nejsou nějaké ‚chyby‘ Ústavy, nýbrž omezený respekt, jemuž se těší, a to i mezi ústavními aktéry. Bez ochoty řádně rozumět smyslu ústavních pravidel a vztahů, případně je i vynucovat politickým či právním tlakem, jsou změny textu významově spíše druhořadé,“ dodává Kysela.
Ne každý občan má prostředky na právní pomoc. O to významnější je proto ocenění v kategorii PRO BONO, kterého letos dosáhl rychvaldský advokát Jiří Klega. Jak uvádí ve své odpovědi na otázku, co je vedlo k poskytování právní právních služeb neziskovým organizacím, charitám i nemajetným lidem, kteří se ocitnou v potížích, a to bezplatně, „přesně to nedovedu říci. Zřejmě proto, že mohu (tím nemyslím ve smyslu ekonomickém, ale odborném). Zřejmě za to mohou také rodiče, kteří se vždy snažili pomoci lidem kolem sebe a nikdy za to nic neočekávali. Dělá to přece každý. Nebo snad nepodáte pomocnou ruku tomu, kdo před Vámi upadne na chodníku? Je to přirozené.“ I když připouští, že tato činnost zabere hodně času, zatím se čas i síla najdou. „Vždy je to otázka priorit. Investovat čas lukrativněji lze, ale nemusí to vždy znamenat šťastnější investici. A pak je tu ono slovíčko ‚spravedlnost‘ a za tu se přeci vyplatí bojovat, byť to nemusí být zrovna ‚in‘.“
„Za ocenění jsem nesmírně vděčný. Beru jej zejména jako výzvu do budoucna, že by člověk měl o právu jako takovém a o jednotlivých právních případech přemýšlet více do hloubky a že by se neměl bát ‚hodit‘ své myšlenky na papír,“ říká Talent roku Daniel Maroušek, advokátní koncipient v advokátní kanceláři RAKOVSKÝ & PARTNERS s.r.o.
„S problematikou práva na zákonného soudce ve světle spojení souvisejících věcí jsem se setkal přímo ve své praxi a současné řešení zmíněné kolize práv mi ze strany právní nauky a zejména judikatury nepřišlo příliš přiléhavé. Rozhodl jsem se tedy k tomuto sepsat svůj příspěvek a vyložit svůj pohled na věc,“ uvedl Maroušek.
Zvláštní ocenění za přínos české advokacii obdržel Vladimír Papež, člen představenstva ČAK. „Při takové práci se spíše těšíme z každodenních drobných úspěchů, stejně jako se trápíme s každodenními problémy. Největším zadostiučiněním proto pro mě je, že česká advokacie patří mezi moderní evropské advokacie, je připravena operativně reagovat na všechny předvídatelné i nepředvídatelné legislativní změny a je schopna prosazovat oprávněné zájmy nejen advokátů, ale zejména všech občanů a tím být garantem jejich práv a svobod,“ popisuje Papež.
„Za osobní úspěch považuji to, když pro klienta vyhrajete spor o velikou sumu peněz nebo to, když pomůžete obyčejnému člověku v jeho těžké životní situaci, a to i v rámci bezplatné právní pomoci,“ říká advokát Gerhardt Bubník, který vstoupil do Právnické síně slávy. „V prvním případě by to asi bylo vítězství v obtížné dlouholeté arbitráži ve Vídni před 25 lety. Tehdy jsme pro klienta vyhráli cca 100 milionů USD a to bylo v době, kdy dolar měl ještě velkou hodnotu. Byla to tehdy nejvyšší částka v historii vídeňské obchodní arbitráže.“ Za stejný úspěch považuje práce na rozsáhlých investičních smlouvách, jejichž hodnota se několikrát pohybovala v částkách přes 300 milionů USD. Úspěchem bylo také vítězství za bruslařskou unii v důležitém antitrustovém sporu před Federálním soudem v New Yorku. „Mohu Vám ale říci, že největší osobní uspokojení jsem cítil v těch druhých případech, když Vám klienti ústně a i písemně projevovali díky a vděčnost za poskytnutou pomoc. Byly to třeba případy, kdy jsem jako advokát ex offo úspěšně někoho obhajoval nebo případy mezinárodních únosů dětí, kdy jsem dokázal v cizině vybojovat soudní příkaz k vydání dítěte a malé dítě osobně matce přivézt zpět,“ říká Bubník.
Dušan Šrámek
