Spor mezi Ministerstvem vnitra (MV), respektive náměstkem pro státní službu Josefem Postráneckým na straně jedné a předsedkyní Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Alenou Vitáskovou na straně druhé, graduje.

Jak zjistila Česká justice, vláda v pondělí nerozhodla, zda bude tzv. služebním orgánem vůči vedení ERÚ a proto se den po pondělním jednání vlády sešli zástupci Úřadu vlády a ministerstev vnitra, spravedlnosti a průmyslu a obchodu, aby problém vyřešili. Na stranu Vitáskové se při tomto jednání proti ostatním postavili zástupci Ministerstva spravedlnosti (MSp).

Blíží se konec ledna a jedna z klíčových centrálních institucí, respektive její vedení, se vznáší v právním vakuu. Vláda měla totiž v pondělí rozhodnout o tom, zda bude jako sbor tzv. služebním orgánem vůči předsedovi a místopředsedům ERÚ. V případě, že by se tak vláda rozhodla, nejen, že může činit kroky podle služebního zákona (např. schvalovat dovolenou předsedkyni ERÚ či její služební cesty), ale některé úkony bude ze zákona činit muset. Například rozhodnout o postavení mimo službu v případě, že je předseda ERÚ trestně stíhán pro úmyslný trestný čin. Podle informací České justice se však na věci ministři neshodli, materiál vnitra pouze projednali a dohodli se na tom, že věc budou druhý den řešit zástupci Úřadu vlády, ministerstva vnitra, spravedlnosti a průmyslu.

Výsledkem tohoto jednání 19. ledna je další informační materiál s názvem „Informace o právním postavení předsedy a místopředsedů Energetického regulačního úřadu“, který Česká justice získala a z něhož mj. vyplývá, že se ministři obávají potenciálních soudních sporů a zpochybňování kroků vedení ERÚ v případě, že vláda nepřijme svoji roli podle služebního zákona vůči ERÚ a nebude zákon aplikovat.

„V této souvislosti je nutno upozornit na možná rizika související s neuplatněním kroků vlády vyplývajících ze zákona o státní službě vůči předsedkyni ERÚ, tj. konkrétně jde o situaci, kdy by přes probíhající trestní stíhání nebyla předsedkyně ERÚ zproštěna výkonu služby, popřípadě, kdy by přes své zproštění výkonu služby nadále službu vykonávala. Podobně lze označit za velmi nejasnou situaci, kdy by předsedkyně ERÚ setrvala ve funkci, ačkoliv by došlo k zániku služebního poměru z důvodu nesložení služebního slibu do 1. března 2016. Je nutno upozornit, že veškeré úkony, ať již majetkoprávního charakteru, úkony v rámci pracovněprávních vztahů i úkony týkající se správy služebních vztahů a odměňování státních zaměstnanců (viz zvláště aktuální odvolání místopředsedy ERÚ Jana Nehody) by mohly být zpochybněny jejich adresáty jako neplatné, resp. nulitní, a to v občanském soudním řízení, resp. správním řízení soudním (v závislosti na charakteru úkonu)“, stojí mj. v níže zmíněném materiálu pro vládu.

Mohlo by vás zajímat

Z něho také vyplývá to, o čem již Česká justice psala, totiž že když vláda 7. prosince minulého roku schválila návrh systemizace služebních a pracovních míst, učinila tak ve variantě, v níž jsou s účinností od 1. ledna 2016 místa předsedy a místopředsedy ERÚ místy služebními ve smyslu zákona o státní službě. Nyní tedy, logicky, podle předkladatelů musí vláda podle tohoto materiálu „pouze“ rozhodnout, kdo bude služebním orgánem vůči předsedovi a místopředsedům ERÚ a po rozhodnutí činit kroky podle služebního zákona. Proti tomuto výkladu právního stavu se ovšem postavili zástupci ministerstva spravedlnosti. „Na jednání, které se konalo dne 19. ledna 2016, se většina zástupců zúčastněných stran při vědomí nejednoznačnosti výkladu a rizik s tím spojených přiklonila k tomu, že počínaje 1. lednem 2016 se na předsedu a místopředsedy ERÚ hledí jako na osoby ve služebním poměru. Proto se na služební poměry předsedy a místopředsedy ERÚ vztáhne úprava obsažená v zákoně o státní službě, avšak s ohledem na specifika, která jsou upravena v energetickém zákoně (např. forma jmenování a speciální důvody pro odvolání předsedy ERÚ, předpoklady pro výkon služby na služebních místech předsedy a místopředsedů ERÚ). Na jednání byl nicméně prezentován také odchylný názor, spočívající v tom, že předseda a místopředseda ERÚ se i nadále budou považovat za osoby vyňaté z působnosti zákona o státní službě s tím, že jde o evidentní chybu v zákoně, která by se dala překlenout výkladem. Tento právní názor ostatně zastává taktéž samotný Energetický regulační úřad. S ohledem na níže uvedené argumenty však tento právní názor nepřevážil. Hlavním argumentem vedení ERÚ proti předmětnému řešení je údajný nesoulad s právem EU“, stojí v nejnovějším materiálu pro vládu, na jehož základě by měli ministři rozhodnout nejen o osudu Aleny Vitáskové, ale především o možném ústavním střetu s prezidentem Milošem Zemanem a také potenciálních právních sporech v řádu desítek, možná stovek miliard.

Celý zmíněný materiál totiž působí jako právní obhajoba kroků, které již od prosince minulého roku navrhuje „šéfúředník“ Josef Postránecký. Odmítá se zde například, že by aplikace služebního zákona na ERÚ odporovala evropské legislativě. Ta totiž, podle autorů materiálu, předpokládá nezávislost vnitrostátního regulačního orgánu, jímž je v českých podmínkách ERÚ, pouze při výkonu jeho povinností a pravomocí, které mu jsou na základě těchto směrnic uloženy. „Směrnice EU požadují, aby regulační orgán vykonával své úkoly nestranně a transparentně a za tímto účelem mají členské státy zajistit, aby regulační orgán při plnění svých regulačních úkolů byl zaprvé právně odlišný od jakéhokoli jiného veřejnoprávního nebo soukromoprávního subjektu a na něm funkčně nezávislý, zadruhé, aby jeho zaměstnanci a osoby odpovědné za jeho řízení jednali nezávisle na jakémkoli tržním zájmu a při plnění svých regulačních úkolů nevyhledávali ani nepřijímali přímé pokyny od vlády nebo jiného veřejnoprávního nebo soukromoprávního subjektu (viz čl. 39 odst. 4 směrnice 2009/73/ES a čl. 35 odst. 4 směrnice 2009/72/ES). Směrnice dále požaduje, aby regulační orgán mohl přijímat samostatná rozhodnutí nezávisle na jakémkoliv politickém subjektu [viz čl. 39 odst. 5 písm. a) směrnice 2009/73/ES a čl. 35 odst. 5 písm. a) směrnice 2009/72/ES]. Vzhledem k tomu, že podřazení předsedy, resp. předsedkyně, a místopředsedů ERÚ pod zákon o státní službě se má dotknout pouze organizačních záležitostí úřadu a nemá zasahovat do výkonu vlastních regulačních úkolů ERÚ stanovených zejména směrnicemi, resp. příslušnými transpozičními předpisy, nezávislost vnitrostátního regulačního orgánu ve smyslu, jak ji požadují zmíněné směrnice, by neměla být ohrožena. Naopak s ohledem na to, že směrnice staví nezávislost zaměstnanců regulačního orgánu i osob odpovědných za jeho řízení v zásadě na stejnou úroveň, je možné vnímat podřazení osob odpovědných za řízení úřadu pod zákon o státní službě za vhodné“, argumentují autoři materiálu.

Jako příprava obhajoby spíše než neutrální vládní materiál zní i další věty: „Z hlediska obecných principů v právu EU nicméně předsedkyně, příp. místopředsedové ERÚ, mohou argumentovat účelovostí aktuálního záměru podřadit je pod zákon o státní službě, a to s ohledem na skutečnost, že např. vedení Českého telekomunikačního úřadu, které má disponovat podobnou nezávislostí, pod zákon o státní službě nespadá (naopak pod zákon o státní službě spadá vedení Státního úřadu pro jadernou bezpečnost). Řádná implementace práva EU dle judikatury Soudního dvora EU předpokládá, že práva a povinnosti, které z práva EU vyplývají, musí být ve vnitrostátním právu stanoveny jednoznačně a konzistentně, aby byl naplněn princip právní jistoty a legitimního očekávání. Evropská komise by v případném řízení pro porušení povinností vyplývajících z práva EU, mohla konstatovat, že s ohledem na nejednoznačné právní postavení osob ve vedení ERÚ v daném případě došlo k chybné aplikaci práva EU“.

Proti tomu argumentují vládní úředníci tím, že poslanci sice projednávají vládou předloženou novelu zákona o státní službě (sněmovní tisk 538), ale podle nich novela zákona o státní službě nabyla účinnosti dne 1. ledna 2016 a tudíž není již možné ustanovení o účinnosti upravovat. Návrh musí být podle nich přepracován tak, aby obsahoval přechodná ustanovení, „která by řešila otázku případného setrvání stávajícího vedení ERÚ na pracovních místech a osud jejich služebního poměru“. MPo se k tomuto úkolu, podle záznamu z jednání, také zavázalo: „Uvedený návrh zákona je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu, které na jednání dne 19. ledna 2016 potvrdilo, že s ohledem na výše uvedené, je přijatelná pouze varianta novelu vrátit do druhého čtení a předmětný návrh přepracovat“. Otázkou je, jak se k takovému, úřednickému výkladu zákona, postaví zákonodárci.

Dalším bodem vládní „obhajoby“ je odkaz na odůvodnění nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 21/14. „Z uvedeného odůvodnění nálezu Ústavního soudu lze tedy dovodit, že vláda nemá suplovat činnost ostatních orgánů moci výkonné, tj. nemá přebírat výkon jejich působnosti ať už přímo či pokyny, jak tuto působnost konkrétně vykonávat, neboť takový postup by mohl představovat zásah do nezávislého postavení těchto orgánů, avšak tato nezávislost není bezbřehá, neboť vláda musí disponovat prostředky, jimiž by mohla dostát své ústavní odpovědnosti za správné fungování moci výkonné, v tomto případě tedy zajistit zákonné a efektivní fungování uvedených úřadů a zodpovídat se za toto fungování Poslanecké sněmovně“, vykládají nález ÚS úředníci ministerstva vnitra, tj. pravděpodobně ti, co podléhají tzv. superúředníkovi.

Dovozují z toho, že pokud vláda v souladu s platným zněním zákona o státní službě v rámci systemizace služebních míst schválila, že někteří vedoucí představitelé uvedených správních úřadů mají vykonávat svou funkci ve služebním poměru, „lze toto opatření považovat za adekvátní ve vztahu k zajištění řádného fungování těchto úřadů a nelze jej považovat za zásah do jejich věcné působnosti jako regulátora či správce specifické oblasti veřejné moci“.

Vypadá to tedy, že vláda si není svým postupem vůči ERÚ jista. A za další, dostává se poprvé do rozporu se „superúředníkem“, jehož výklad zákonů je ryze technický, zatímco vláda, respektive někteří ministři, zřejmě hodnotí i jiná hlediska, než jen automatickou a logickou aplikaci zákona, který ovšem podléhá procesu novelizace. Ergo, střet o ERÚ bude zajímavý nejen z pohledu budoucnosti tohoto úřadu, ale především s ohledem na budoucí autoritu tzv. superúředníka, který je podle všeho hlavním hybatelem výkladu předpisů, který by znamenal konec Aleny Vitáskové v čele ERÚ.

(epa)