Tradiční bilancování na konci roku se nevyhnulo ani České justici. Zeptali jsme se osobností z justičního prostředí, jaké události podle nich byly za uplynulý rok ty úplně nejdůležitější.

 

Jaromír Jirsa, soudce Ústavního soudu
1. Rezignace paní předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové a jmenování pana předsedy Pavla Šámala.
2. Kompletace Ústavního soudu, který byl definitivně naplněn na příštích dlouhých 8 let v jednom složení.
3. Asi historicky nejhorší (a velmi nevítané) „ochlazení“ vztahů mezi Ministerstvem spravedlnosti a soudci.

Luboš Dörfl, předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem
„Myslím, že k vyloženě historickým předělům asi nedošlo, nicméně jako významný pokrok vidím dosažení dohody ministerstva se soudci ohledně platů, které uklidnilo eskalující spory a rozhodnutí ministra vzít na sebe odpovědnost za velké investiční akce v resortu, včetně stavby našeho areálu v Ústí nad Labem.“

Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu
„Myslím, že to bylo smírné urovnání dlouholetých sporů o platy soudců, kterému předcházelo jednání mezi vládou a justicí. Justice prokázala, že se dokáže zformovat a ukáznit, vláda si snad začala uvědomovat, že musí o zásadních věcech s justicí jednat. Bez existence reprezentativního orgánu je to však obtížné.“

Mohlo by vás zajímat

Tomáš Sokol, prezident Unie obhájců
„Že by se odehrály nějaké skutečně přelomové události, to se rozhodně říct nedá. Jistě, bylo pár významných, byť asi z pohledu jen části justičních účastníků  a bez větší pozornosti přihlížejících. Takže z pohledu advokáta bylo podle mne velmi zásadní vydání stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu k prohlídkám advokátních prostor,“ říká prezident Unie obhájců Tomáš Sokol.
Dost velký dopad podle něj asi  bude mít i  rozhodnutí, která staví na roveň trestního postihu uložení daňové sankce. „Také byl jmenován nový ministr spravedlnosti, který sice deklaroval jakési moto svého úřadování, též cosi o pokoře a takových věcech, ale jak to vypadá, ve skutečnosti si usmyslel si vytočit justici a ty, kteří se kolem ní pohybují do bílého žáru. Což se mu daří na, hádám, tak 110%. Už jsem, pokud jde o Legislativní radu vlády, leccos zažil, dokonce jsem v ní po nějako dobu zasedal, ale to, že by někoho vyhnala tak jako pana ministra s návrhem zákona o státním zastupitelství, je naprosté unikum. Neříkám, že to je bůh ví jak velká justiční záležitost, ale pobavila. On ten návrh, byl skutečně všech bastardů král. A pokud by se měly návrhy zákonů podávat spolu se doprovodnou hudbou, k návrhům suity pana ministra na novely trestního řádu by se jednoznačně nejlépe hodilo kvílení vězeňského chóru. No a to je tak všechno. Až snad kromě toho, že podle všeho pan ministr zařízl rekodifikaci trestního řádu a podobně i práce na nějaké formě soudcovské rady jakož i rekodifikace občanského soudního řádu. Ale to asi spíš patří do rubriky „Úmrtí roku“.“

Martin Plíšek (TOP 09), poslanec, člen ústavně-právního výboru
„Událostí roku je personální změna na postu ministra spravedlnosti. I když slovo „změna“ neplatí tak úplně. Nový ministr byl prvním náměstkem bývalé ministryně, a proto byl již v době svého jmenování spoluodpovědný za situaci v resortu, zejména v oblasti legislativy. Navíc začátek jeho působení byl poznamenán nekomunikací s gesčním ústavně právním výborem Poslanecké sněmovny. Jednání výboru se zúčastnil až po osmi měsících ve funkci a slíbil zlepšení komunikace s poslanci. Pokud jde o zákony, schválili jsme v Poslanecké sněmovně důležité úpravy pravidel pro exekuce. Řada důležitých zákonů se ale s ohledem na časové prodlevy ministerstva spravedlnosti dostane k projednání až v příštím roce. Mám na mysli novelu insolvenčního zákona nebo zákon o znalcích a tlumočnících. Příští rok by se měl snad konečně také spustit projekt elektronických náramků pro vězně. Na s tím související novele trestního řádu je shoda napříč politickým spektrem, a proto doufám, že vládní většina zajistí její co nejrychlejší projednání v Poslanecké sněmovně. Věřím také, že opozice bude přizvána k diskusi o „Soudcovské samosprávě“ a o novém trestním řádu. Nemělo by se totiž jednat o zákony jen na jedno volební období.“

Pavla Fučíková, prezidentka Exekutorské komory
Za jeden z nejhorších počinů letošního roku lze z pohledu soudních exekutorů považovat legislativní proces, ze kterého vzešly hned dvě změny exekučního řádu, říká prezidentka Exekutorské komory Pavla Fučíková. „Pomineme-li obsahovou stránku obou novel, je naprosto nepřijatelné,  aby s odstupem dvou měsíců  došlo k nikoli zanedbatelným legislativním zásahům do exekučního řízení, které se tak díky přechodným ustanovením stalo zcela nepřehledným. To vše za situace, kdy jsme si u předcházejících novel z let minulých nestihli ještě ani ověřit, jak přijaté změny v praxi vlastně fungují. Místo toho, abychom účastníkům řízení dokázali nabídnout vyšší právní jistotu, tak je namísto toho udržujeme v neustálém napětí, zda jsou jejich podání v souladu s právní úpravou, která už v rozpětí několika málo měsíců pro jejich jiné úkony vlastně neplatí.“ Z exekučního řízení se tak podle Fučíkové stává složitý proces, jehož smysl se pomalu vytrácí. Spíše než věřitelům totiž exekuční právo nahrává samotným dlužníkům.

Zdeněk Koudelka, advokát
„Nejzávažnějším jevem je dvojí metr Ústavního soudu ve vztahu k základním právům. Příkladem je nález Ústavního soudu z 1. 12. 2015, kterým označil změnu soudce Krajského soudu v Brně v řízení ve věci domácího porodu učiněnou Vrchním soudem v Olomouci za protiústavní porušení práva na zákonného soudce. V přípravném trestním řízení však Ústavní soud neposkytl ochranu proti manipulacím s příslušností státních zastupitelství a soudů rozhodujících o vazbě či odposleších. Ústavní soud strká hlavu do písku před tím, že vedení státního zastupitelství si může v zájmových případech i díky přehazování konkrétních kauz mezi státními zastupitelstvími vybrat soudce i soud, který rozhodne o jeho návrzích na vazbu, odposlechy a domovní prohlídky. Ústavní soud toto zneužívání moci toleruje,“ kritizuje Koudelka.
V přípravném řízení trestním je tak podle něj vyprázdněno ústavní právo na zákonného soudce určeného podle obecných a vůči stranám řízení neutrálních pravidel. Přípravné řízení trestní je tak neférové a umožňují se v něm státnímu zastupitelství postupy, které mohou být ovlivněny korupcí, včetně personální korupce ve snaze o povýšení. Je možné si určitou trestní kauzu připravit předem s „osvědčeným“ a předvybraným soudem. „Je správné, že Ústavní soud hájí zásadu zákonného soudce v civilním řízení, tím spíš by ji měl hájit i v řízení trestním,“ uzavírá.

Václav Vlk, advokát, člen prezidia a mluvčí Unie obhájců ČR
„Za nejdůležitější považuji událost, která se ve skutečnosti skládá z mnoha malých událostí: České civilní soudy začaly vykládat Nový občanský zákoník zcela v souladu se záměry jeho tvůrců, tak jak byly předloženy. Takže právní ujednání jsou platná, smlouvy jsou závazné a nejsou zneplatňovány kvůli formálním důvodům. Přináší to větší právní jistotu a spravedlivé uspořádání. Je to událost nenápadná, pro mě však opravdu největší v tomto roce.“

Jaroslav Bureš, předseda Vrchního soudu v Praze
„Nic tak zásadního jsem v české justici nezaznamenal. Zaznamenal jsem ovšem několik pozoruhodných rozhodnutí ESLP; dlouhodobě potom považuji za zásadní především rozhodnutí v kauze Keena a Kennedy vs. Irsko.“ O rozhodnutí ve věci Keena a Kennedy vs. Irsko, kde Evropský soud pro lidská práva uvedl, že novinář nestojí nad zákonem a nesmí si přisvojit roli soudce, informovala Česká justice už v roce 2014.

(epa, ire, Dušan Šrámek)