Snižování výnosů oproti narůstajícím nákladům povede k prolomení hranice ekonomické únosnosti výkonu exekutorských úřadů, které budou za těchto okolností donuceny ukončit svou činnost. Takové by byly podle analýzy Exekutorské komory důsledky dalšího snižování odměn. O jejich výši v současnosti komora jedná s ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem (ANO).

Snížením výnosů exekutorů dojde ke snížení vymahatelnosti práva v České republice. Důsledkem bude zvýšení druhotné platební neschopnosti, snížení atraktivity ČR pro investory, vznik šedé ekonomiky, či sankce za nedodržování mezinárodních závazků týkajících se zajištění práva na spravedlivý proces. I to říkají závěry Exekutorské komory.

Systém exekučního vymáhání je v současné době nastaven tak, že vymáhající věřitel nenese žádné riziko ani náklady spojené s vedením exekučního řízení. Rizika a náklady na vedení nevymahatelných pohledávek, tzv. „marné exekuce“, současná právní úprava a judikaturní praxe přenáší z vymáhajících věřitelů na soudní exekutory, tedy osoby nemající možnost volby, a které nemají právo žádnou exekuci odmítnout, a to i když je dopředu jasné, že  exekuce nebude úspěšná. „Jsou to tedy soudní exekutoři, jakožto osoby, na které stát přenesl výkon části moci soudní, kteří platí náklady za systémové neefektivnosti. Jinými slovy náklady marných exekucí jdou výhradně k tíži soudních exekutorů přesto, že poskytnout státu a věřitelům svou službu. Takových exekucí je dnes již více než 60%,“ vysvětluje prezidentka Exekutorské komory Pavla Fučíková.

„Vynaložení transakčních nákladů a nákladů na udržení, neřku-li rozvoj systému vymáhání vyjde ve skutečnosti mnohem dráže, než kdyby stát kompenzoval exekutorům účelně vynaložené náklady utopené v marné exekuci.“ – Pavla Fučíková, prezidentka EK ČR

Pokud by se podle ní vyřešil problém marných exekucí, mohlo by v důsledku snížení počtu exekučních řízení dojít ke snížení nákladů exekuce, tedy např. zátěže dlužníků v případě hrazení bagatelních pohledávek. „Jenže pokud dojde ke snížení exekučního tarifu, aniž by k vyřešení problému došlo, povede to ke zhroucení systému, který se dostane za ekonomický bod zvratu, exekutoři proto vcelku logicky odejdou z odvětví a stát se bude muset vypořádat v krátkém období s cca 4 – 5 miliony běžících exekučních řízení,“ vysvětluje Fučíková. „Vynaložení transakčních nákladů a nákladů na udržení, a to nehovořím o nákladech na rozvoj systému vymáhání, vyjde ve skutečnosti mnohem dráže, než kdyby stát kompenzoval exekutorům účelně vynaložené náklady utopené v marné exekuci – tím spíše, budou-li do systému financování zapojení též vymáhající věřitelé.“ Podle Fučíkové je totiž nezbytné připomenout, že na rozdíl od insolvenčních správců či notářů, nemá stát povinnost hradit soudním exekutorům hotové výdaje v případě zastavení řízení pro nemajetnost.

Přenos soudní agendy

Mohlo by vás zajímat

Mezi lety 2009 – 2014 došlo k výraznému administrativnímu nárůstu agendy soudních exekutorů (přenos rozhodovací agendy ze soudů na soudní exekutory), aniž by tyto vícenáklady byly kompenzovány. Novelou Exekučního řádu v roce 2009 došlo k tomu, že návrh na nařízení exekuce lze podat pouze u soudního exekutora, což přineslo vyšší administrativní náklady exekutora, a to na úkor nižších administrativních nákladů pro stát. Je to totiž soudní exekutor, který odpovídá za to, že návrh bude soudu předložen v jeho perfektní podobě, takže v případě zjištěných vad či nedostatků je povinen navrhovatele nejdříve vyzvat k jejich odstranění.

Vyšší administrativní náklady přinesla povinnost soudních exekutorů vydávat oznámení o skončení exekuce, rozhodování o návrhu na odklad exekuce, který se podává u soudního exekutora, obdobně jako o návrhu na zastavení exekuce, a zavedení institutu vyškrtnutí věci ze soupisu. Naproti tomu ta samá novela uzákonila výzvu ke splnění vymáhané povinnosti v tzv. dobrovolné patnáctidenní lhůtě a ruku v ruce s tím snížení odměn soudního exekutora. Je-li totiž povinným v této lhůtě pohledávka zaplacena, soudnímu exekutorovi náleží pouze snížená odměna a paušál.

„Z jednoduchého a přehledného exekučního řízení se stal těžkopádný až byrokratický proces.“ – Pavla Fučíková, prezidentka EK ČR

Další zvýšení nákladů exekutorů přinesla novela Exekučního řádu z roku 2012. Náklady přinesla povinnost soudních exekutorů zapisovat exekuční návrhy a další údaje do rejstříku zahájených exekucí, povinnost rozhodovat o odmítnutí exekučního návrhu převzetí spisů daňové a správní exekuce od soudů a významné změny v prodeji nemovitostí či zavedení elektronického exekučního příkazu. V důsledku prodloužení lhůty pro tzv. dobrovolné splnění z patnácti dní na třicet, došlo naopak k dalšímu snížení odměny a nákladů exekutora.

Dramaticky zasáhly do výše nákladů exekutorských úřadů i dvě letošní novely Exekučního řádu, které byly přijímány jako součást tažení současné vlády proti exekutorům a za „humanizaci“ exekucí. Řada opatření přitom byla šita horkou jehlou – svou roli zde sehrály nejasná přechodná ustanovení. Jedná se například o obligatorní pořizování záznamů úkonů spolu s odpovídající spisovou službou a archivací, stejně tak jako obligatorní zastavení exekuce v bagatelních věcech ve fázi po nařízení dražby. To samé platí o změně koncepce zřizování exekutorského zástavního práva.

Kvůli nejasným přechodným ustanovením v rámci změny režimu DPP a výsluh, kterou přinesla aktuálně poslední novela, se rovněž zvýšily náklady exekutora na rozhodování, administrativní a transakční náklady„Z jednoduchého a přehledného exekučního řízení se stal těžkopádný až byrokratický proces“, komentuje legislativní změny Fučíková.

Růst nákladů kontra snižování odměn

 Jak dále vyplývá z  dat EK, spolu s příslušnými změnami šly ruku v ruce další náklady, které jdou na vrub chodu jednotlivých exekutorských úřadů. V důsledku četných legislativních změn se jedná především o nutnost školení exekutora a zaměstnanců či úpravu vzorů a šablon rozhodnutí Do zvýšených nákladů se ale promítlo i přijetí Nového občanského zákoníku, který přinesl vymáhání dluhu, který vznikl za trvání manželství nebo před uzavřením manželství jen jednomu z manželů, či aplikace ustanovení NOZ o svěřeneckém fondu.

Zatímco náklady exekutorů mezi lety 2009 – 2014 rostly, ve stejném období naopak došlo v důsledku legislativní úprav k nepřímému nominálnímu snížení odměny soudních exekutorů. V tomto období došlo zejména k již zmíněnému polovičnímu snížení odměny v případě „dobrovolné“ úhrady, k omezení cestovních náhrad, či k obligatornímu spojování exekučních řízení.

K poklesu došlo nejenom kvůli shora uvedeným legislativním změnám, ale dílem také kvůli neustále se snižující se vymahatelností. V roce 2001 se zvýšila díky exekutorům vymahatelnost z 3 % na cca 60 % – 70 % v roce 2009. Od té doby, zejména v důsledku systematického legislativního oslabování věřitelů či nedůslednému systému oddlužení, vymahatelnost klesla až na hranici kolem 30 – 40 %. Značnou roli hraje v tomto posunu také zvýšení počtu mnohočetných exekucí. Pouhá 4% exekucí je vedeno proti dlužníkům s jedinou exekucí, naopak více než 50% exekucí je zahajováno proti osobám s více než deseti exekucemi.

V rámci převzetí výkonů rozhodnutí bylo soudním exekutorům předáno k vedení cca 130 000 – 160 000 řízení. Z výše uvedeného počtu exekučních řízení bylo 53 % zastaveno na návrh oprávněného ve lhůtě dvou měsíců, tedy bez náhrady nákladů exekuce. Náklady s tím spojené stát, který by transakční náklady nesl ze svého, soudním exekutorům nijak nekompenzoval. Zcela zbytečné vedení více než poloviny výkonů rozhodnutí by fiskálně zatěžovalo jednotlivé soudy, tedy stát. „Nelze nicméně než konstatovat, že stát provedl toto vyčistění agendy k tíži nákladů soudních exekutorů, kteří nemohli vynaložení nákladů jakkoliv předejít, například odmítnout předem zapojení se do předávání – tj. svobodně si rozhodnout o snášení případných podnikatelských rizik,“ vysvětluje prezidentka EK.

 Snížení počtu úřadů by byl problém

Prezidentka EK rovněž varuje před záměrem snížit počet exekutorských úřadů, který ministr Pelikán zmínil na jednání ústavně právního výboru. „Jsme rádi, že pan ministr bude věnovat pozornost a vycházet z dat, které jsme mu předali. Podle EK ČR není prostor pro snížení, pokud k tomu dojde, bude znamenat  ekonomickou likvidaci značné části exekučních úřadů, po kterých zůstanou tisíce řízení, které nebude mít kdo administrovat – nelze očekávat, že tato řízení dokončí na vlastní náklady jiní exekutoři, kteří se sami dostanou pod ekonomický tlak. Ukončení činnosti úřadů jednoznačně povede k poklesu vymahatelnosti a zejména ke ztrátě důvěry v systém vymáhání práva, doplatí na to účastníci řízení, a to nejen věřitelé, ale i dlužníci,“ uzavírá Fučíková.

Změny tarifu a zvýšení nákladů:

novela ET zák. 368/2009 Sb.:

zpřesnění úpravy týkající se podmínek „účtování“ snížených nákladů exekuce

novela ET zák. 63/2012 Sb.:

prolomení minimální odměny na jednu polovinu při plnění ve lhůtě k dobrovolnému splnění

znalecké posudky a překlady mimo paušální náhradu hotových výdajů a jen v prokázané výši

snížení paušální náhrady hotových výdajů na polovinu plnění ve lhůtě k dobrovolnému splnění, nepřevyšuje-li vymožené plnění 10 000 Kč

zavedení poměrnosti náhrady cestovních výdajů při společné cestě ve více exekučních řízeních

zavedení poměrnosti náhrady za ztrátu času při společné cestě ve více exekučních řízeních

 novela ET zák. 490/2012 Sb.:

základem pro určení odměny nadále nejsou náklady exekuce a náklady oprávněného v exekučním řízení

snížení odměny na jednu sedminu pro případ, kdy nebyl exekutor pověřen vedením exekuce a zamítl-li nebo odmítl exekuční návrh

snížení náhrad hotových výdajů na cca 1/12 pro případ, kdy nebyl exekutor pověřen vedením exekuce a zamítl-li nebo odmítl exekuční návrh

zvýšení lhůty pro využití beneficia snížených nákladů exekuce z 15 dnů na 30

omezení výše náhrady cestovních výdajů na 1500 Kč na jednu cestu (resp. cestu tam a zpět)

omezení výše náhrady za ztrátu času na 500 Kč na jednu cestu (resp. cestu tam a zpět)

Dušan Šrámek