Trpí náhlými změnami chování, narůstá u něho uzavřenost a odmítá se nechat povýšit nebo má vedlejší zaměstnání, které ohrožuje jeho práci pro univerzitu, dokonce vede nákladný život či má afektovaný kamarádský tón. To jsou podle rektora Karlovy Univerzity prof. Tomáše Zimy varovné signály korupčního jednání na univerzitě. Vyplývá to z Opatření rektora č. 49, které vstoupilo v platnost 1. října 2015.
Mohl by to být compliance program Karovy Univerzity, ale není. Mohl by to být etický kodex univerzity, ale ten má jiné znění. Je to Opatření rektora č. 49 s názvem Zásady Univerzity Karlovy v Praze proti korupčnímu jednání.
Podle prvního článku elaborátu tyto Zásady vycházejí především ze zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění a zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, v platném znění (dále též „topo“).
„V oblasti předcházení trestní odpovědnosti univerzity jako právnické osoby jsou všichni pracovníci povinni dodržovat protikorupční opatření a dbát aktivně na prevenci trestné činnosti, neboť u úplatkářských trestných činů mimo jiné nelze dosáhnout zániku trestní odpovědnosti právnické osoby napravením následků trestného činu, tedy v důsledku účinné lítosti (srov. § 11 odst. 2 topo),“ uvádí se v úvodu Opatření rektora. Z těchto úvodních slov by bylo možné usoudit, že to přece jen compliance program je.
Compliance jako obrana firmy před zaměstnanci
O tom, že se vedoucí pracovníci nedokáží zamyslet, jak vytvořit efektivní a cílený compliance program hovořil nedávno na konferenci Trestní odpovědnost právnických osob v praxi, kterou pořádal vydavatel České justice. Neexistuje žádný závazný nebo státem doporučený Compliance program, zaznělo na konferenci. Korporace si budují vlastní systémy a čím je korporace ohroženější, tím je systém propracovanější. Příkladem může být Compliance Program společnosti Philip Morris International.
Podle jednoho z přednášejících Tomáše Sokola je zkušeností stále ještě málo a otázkou je, jak a zda různé kodexy a compliance programy mohou působit na orgány činné v trestním řízení. Z jeho praxe však vyplývá, že mnoho vedoucích pracovníků se nedokáže zamyslet, co konkrétně jejich firmě hrozí a nemají cílený compliance program. „Někteří zaměstnanci se chovají ambiciózně a jejich jednání je příliš agresivní například v případě uzavírání obchodních kontraktů. V takových situacích je prevenční a detekční složka důležitá,“ zaznělo rovněž na konferenci.
Na Karlově Univerzitě mají prevenci proti podivínům
Ze Zásad Univerzity Karlovy v Praze proti korupčnímu jednání by však bylo možné usoudit, že někteří zaměstnanci Karlovy Univerzity se chovají podivně. Z ustanovení o varovných signálech korupčního jednání se lze například dozvědět, že signálem o korupci na univerzitě jsou sociální problémy, osobní slabosti jako závislost na alkoholu, drogách, gamblerství.
Jiní zase jsou považováni za podivíny, a tudíž potenciální korupčníky. Například ti, kteří odmítají povýšení a kladou odpor změnám. To je podle Zásad další signál korupce: odmítání kariérního postupu mimo stávající pracovní zařazení, odpor proti změně úloh nebo přeložení, zvláště pokud jsou spojeny se zlepšením nebo alespoň s vyhlídkou na zlepšení platu, píše se v ustanovení o obecných varovných signálech korupčního jednání Zásad Univerzity Karlovy proti korupčnímu jednání.
Obecné varovné signály korupčního jednání podle Karlovy Univerzity jsou:
– nákladný životní styl osob, které se podílejí na daném procesu;
– vedlejší zaměstnání, které zásadním způsobem ohrožuje výkon práce pro univerzitu;
– odmítání kariérního postupu mimo stávající pracovní zařazení, odpor proti změně úloh nebo přeložení, zvláště pokud jsou spojeny se zlepšením nebo alespoň s vyhlídkou na zlepšení platu;
– narůstající uzavřenost, náhlé změny chování, zejména vůči kolegům, nadřízeným nebo studentům;
– klesající identifikace s nadřízenými a uloženými úkoly;
– obcházení nebo „přehlížení“ předpisů a pokynů;
– snaha o radikální změny vnitřních předpisů;
– nápadné odchylky od obvyklých postupů;
– nereagování na podezřelé momenty a události nebo tolerance protiprávního jednání;
– sociální problémy, osobní slabosti (závislost na alkoholu, drogách, gamblerství);
– časté neodůvodněné osobní kontakty mezi pracovníkem a osobou, jíž se rozhodovací činnost týká;
– afektovaně kamarádský tón nebo nápadné ustupování při jednání s protistranou;
– jiné jednání vycházející bezdůvodně vstříc protistranám;
– pohostinnost ze strany třetích osob (zvláštní podmínky při nákupu, poukazy do restaurací a obchodů, pozvání na soukromé nebo obchodní akce obchodních partnerů);
– chybějící kontrola na místech, kde existuje riziko korupčního jednání;
– opakovaná podání směřující na konkrétní osoby;
– ústní dohody namísto písemných ujednání, chybějící dokumentace dokládající postup ve věci;
– koncentrace úkolů na jednu osobu;
– nedostatečná transparentnost.
Irena Válová
