Novela trestního řádu, kterou předložilo do připomínkového řízení Ministerstvo spravedlnosti (MSp), se zatím setkala se zásadní kritikou především z řad advokátů. Česká advokátní komora (ČAK) i Unie obhájců odmítly novelu jako protiústavní a porušující pravidla rovnosti stran při trestním procesu. Jak zjistila Česká justice, nesouhlas s novelou zaznívá ale i od vládních kolegů ministra Roberta Pelikána (ANO).
Velmi ostře se proti novele trestního řádu, konkrétně té části, která počítá nově s možností zadržet osobu, mařící opakovaně úkony trestního řízení či se vyhýbá pokynů soudu, až na 48 hodin, postavil ministr pro lidská práva a šéf Legislativní rady vlády Jiří Dienstbier. I on spatřuje, podobně jako Unie obhájců a ČAK v návrhu kolizi s Ústavou a také Úmluvou o lidských právech a svobodách.
Mimo jiné proto, že podle Dienstbiera by se na svědky mělo pohlížet mírněji, než na osoby, proti kterým se trestní řízení vede. V případě obviněných obžalovaných by pak opatření nemělo nahrazovat vazbu se všemi zárukami či dokonce obcházet jejich právo nespolupracovat s orgány činnými v trestním řízení podle čl. 40, odst. 4. Podle Dienstbiera je také nutné vážit takové opatření i s ohledem na totalitní minulost země.
Stejně, jako ČAK i Unie obhájců nesouhlasí se zdůvodněním, že úprava má přispět k zrychlení trestního řízení. „Z důvodové zprávy nijak nevyplývá, že by tato nová úprava byla z hlediska efektivity trestního řízení nezbytně nutná. Cíl zajistit přítomnost osoby v řízení z povahy věci plní předvedení osoby podle § 90 trestního řádu, které zajistí přítomnost osoby při úkonu a omezí její svobodu, resp. pohyb na dobu nezbytně nutnou pro provedení daného úkonu. Není však jasné, jaký je legitimní a přiměřený důvod pro toto omezení nad rámec dané doby, tj. před provedením úkonu či dokonce potom. Návrh přitom mluví o rozsahu omezení „v rozsahu nezbytném k zajištění účasti na úkonu“. Pak je ovšem návrh zbytečný, neboť v tomto rozsahu již svobodu umožňuje omezit předvedení. Je pak rovněž otázka, jaký úkon trvá až 48 hodin – pokud však takový existuje, je opět již možno zajistit účast na něm v rámci předvedení. Podle důvodové zprávy se navíc daří dobu řízení postupně zkracovat a jednotlivé případy obstrukčního jednání osob, na něž by se měl potenciálně § 66a vztahovat, se nejeví být závažným problémem“, píše ve svých zásadních připomínkách ministr Dienstbier. Ten rozporuje i samotný smysl zadržení, neboť návrh počítá s pobytem zadrženého v policejní cele, což je v rozporu s jeho zdůvodněním, kdy se hovoří o „rozsahu nezbytným k zajištění účasti na úkonu“. Účast na úkonu totiž podle Dienstbiera logicky znamená účast (aktivní či aspoň pasivní) na úkonu samotném v místě jeho provádění, nikoliv pobyt v policejní cele.
„Naprosto nepřijatelné je pak omezení osobní svobody po provedení úkonu, které již nemůže mít za cíl zajistit jeho přítomnost u úkonu, a tudíž plně postrádá ústavněprávní potřebnost.“ – z připomínek ministra pro lidská práva a menšin
Dienstbier upozorňuje i na praktický rozměr novely, tj. zda místo předvedení policejní orgány nepředsunou kroky, které nyní provádějí v rámci předvedení, až o 48 hodin dopředu a začnou přítomnost osob zajišťovat takto s předstihem. Kromě otázky o zvýšení úspěšnosti tohoto postupu oproti stávajícímu zajištění, tedy do jaké míry je větší pravděpodobnost, že osoba bude zastižena, 24/48 hodin před úkonem, je podle Dienstbiera otázkou i nákladnost takového postupu pro policejní složky i celý trestní systém „Konečně je zde i související otázka o kapacitě policejních cel pro tyto postupy a opět efektivního využití policejních stanic, a to i ve světle doporučení mezinárodních orgánů ke zlepšení standardů omezení osobní svobody v nich“, uzavírá Dienstbier.
Proti novému institutu zajištění „mařenek“ se postavilo ze stejných důvodů, tj. z důvodů jeho protiústavnosti, i ministerstvo zdravotnictví.
Dalším bodem novely, který bude mít Pelikán problém na vládě obhájit, je novinka v podobě využitelnosti úředních záznamů jako důkazů v hlavním líčení. Zásadní nesouhlas s ní vyslovil vedoucí Úřadu vlády. Jak zjistila Česká justice, lze tento nesouhlas i jako stanovisko premiéra, neboť se na připomínkách podílel jeho právní poradce a ústavní právník Jan Kudrna. „Domníváme se, že zavedení možnosti, aby úřední záznam o podaném vysvětlení osoby mohl být v hlavním líčení přečten jako důkaz, je v zásadním rozporu se samotným smyslem úředního záznamu. Úřední záznam je pouze zdrojem (pramenem) důkazu a slouží pouze k úvaze, aby byl určitý důkaz na jeho základě teprve proveden (Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1959 s.). Proto také stávající znění trestního řádu umožňuje přečíst úřední záznam o podaném vysvětlení pouze ve dvou případech (§211 odst. 6, § 314d odst. 2 tř) a to vždy se souhlasem obviněného“, nesouhlasí s Pelikánovým záměrem vedoucí Úřadu vlády.
Nesouhlas s touto částí novely vyslovil i ministr Jiří Dienstbier. „Podle odborné doktríny je úřední záznam z vysvětlení pouze podkladem pro orgány činné v trestním řízení k úvahám o provedení následných výslechů. Záznamy mají tedy orgány činné v trestním řízení včetně soudů k dispozici, a pokud se tedy svědek odchýlí od své předchozí výpovědi, soud to pozná a může během výslechu adekvátně reagovat. Možnost čtení těchto záznamů na tomto místě tedy může působit spíše naopak jako zdržení procesu. Je nutné rovněž mít na paměti, že pro své využití v trestním řízení musí být fakta obsažena v záznamech zopakována ve svědeckém výslechu či jiném oficiálním důkazním prostředku. I proto je skutečně otázka, zda navrhované opatření skutečně přinese zrychlení procesu“, vysvětluje své ne Pelikánovu návrhu Dienstbier.
(epa)
