Trestní odpovědnost právnických osob lze zneužít v konkurenčním boji, tvrdí pražský advokát Tomáš Gřivna. Do budoucna lze očekávat, že budeme například svědky podávání účelových trestních oznámení, dodává.
Ministryně spravedlnosti Helena Válková hodlá rozšířit trestní odpovědnost právnických osob o celou řadu trestných činů. Souhlasíte s tím?
Už v době přijímání zákona se diskutovalo, zdali výčet trestných činů, které může spáchat právnická osoba, je odpovídající společenské situaci. V obavách z nedostatečné připravenosti a erudice orgánů činných v trestním řízení se tehdy zvolila metoda tzv. minimalistického výčtu trestných činů, vycházejícího více méně ze závazků vyplývajících z mezinárodního práva či práva EU. Tehdy se objevovaly hlasy, proč chybí ten či onen trestný čin, který může typicky spáchat právnická osoba, např. trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže. Nyní, po zhruba dvou letech účinnosti zákona, kdy už jsou první zkušenosti s jeho aplikací, je na místě revidovat výčet trestných činů. I v zahraničí je rozšiřování trestní odpovědnosti právnických osob trendem. Řada států, podobně jako Česká republika, zvolila na počátku opatrnější přístup a teprve v poslední době přikračují k rozšiřování výčtu. Některé státy jdou tak daleko (např. Francie), že jsou právnické osoby odpovědné za všechny trestné činy, není-li to z povahy věci vyloučeno. Zdali jít tak daleko jako Francie, o tom nejsem přesvědčen, ale obecně považuji za správné rozšíření výčtu trestných činů o delikty, které typicky může spáchat právnická osoba.
Které činy dnes spadají pod rámec zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, a které z nich považujete za nejproblematičtější?
Ve výčtu trestných činů, které může spáchat právnická osoba, figuruje zhruba 80 trestných činů. Jejich paleta je značně široká, od trestných činů proti svobodě, sexuálních trestných činů, přes trestné činy majetkové a hospodářské až po trestné činy proti životnímu prostředí či proti lidskosti. Většinou se zpochybňuje zařazení sexuálních trestných činů, neboť existuje zejména mezi laiky představa, že se přeci právnická osoba nemůže dopustit pohlavního zneužití. Tato představa však není zcela správná. Celá koncepce trestní odpovědnosti právnické osoby je založena na principu přičitatelnosti. To znamená, že jednání konkrétní fyzické soby, která má nějaký (zákonem vymezený) vztah k právnické osobě, se přičte k tíži právnické osobě jako celku. Takovou osobou může být i zaměstnanec. Pro ilustraci spáchání trestného činu pohlavního zneužití právnickou osobou lze uvést tento modelový příklad: Učitel ve škole v přírodě pohlavně zneužije svěřené dítě. Za takové jednání by mohla být trestně odpovědná i škola (v právní terminologii školská právnická osoba), která příslušného učitele na školu v přírodě vyslala, a to i přes stížnosti žáků či rodičů na nevhodné chování pedagoga se sexuálním podtextem.
Kdo je za případné činy zodpovědný? Jednatelé, představenstvo, jmenovaní manažeři společnosti, pokud by byly zjištěny i odpovědné fyzické osoby a společnost na nich požadovala náhradu škody?
Za trestné činy uvedené v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob je odpovědná právnická osoba jako taková. Dokonce není na překážku trestní odpovědnosti, pokud se nepodaří zjistit konkrétní fyzickou osobu, která se jednání dopustila. Příkladem budiž hlasování kolektivního orgánu jako je představenstvo, které přivodí trestní odpovědnost právnické osoby. Bude totiž nepochybné, že představenstvo přijalo určité rozhodnutí, nepodaří se však zjistit, jak kdo konkrétně hlasoval. Proto nebude možné určit, kdo z představenstva konkrétně trestní odpovědnost právnické osobě přivodil. Budou to spíše případy výjimečné. Jinak zpravidla nastane souběžná trestní odpovědnost právnické osoby i osoby fyzické (např. jednotlivých členů představenstva). Princip přičitatelnosti se vztahuje v zásadě na čtyři okruhy osob fyzických. Vedle osob oprávněných jednat jménem nebo za právnickou osobu (např. osob ve statutárním orgánu právnické osoby nebo na základě plné moci) jsou to i osoby, které vykonávají řídící či kontrolní činnosti, osoby vykonávající rozhodující vliv na řízení právnické osoby nebo i zaměstnanec.
Může zaměstnanec společnosti odepřít výpověď s tím, že by mohl způsobit trestní stíhání své právnické osobě blízké?
Současná právní úprava to výslovně neumožňuje. Právo odepřít výpověď má vedle jiných případů i svědek, který by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní. Zaměstnanecký poměr lze stěží považovat za poměr obdobný rodinnému poměru. Přesto se domnívám, že lze uvažovat o analogické aplikaci příslušného ustanovení. Spory o možnosti zaměstnance odepřít výpověď ve vztahu ke stíhané právnické osobě – zaměstnavateli – se objevují i v zahraničí. Často je argumentováno mimo jiné tím, že případné potrestání právnické osoby může mít podstatný vliv i na zaměstnance, pro které je právnická osoba zdrojem příjmu. Myslím si, že by se o tomto tématu mělo odborně diskutovat.
Kdo má povinnost vypovídat?
V obecné rovině má povinnost vypovídat každý svědek s určitými výjimkami stanovenými v zákoně. Obviněný povinnost vypovídat nemá. V případě stíhané právnické osoby tak nemá povinnost vypovídat ten, kdo za právnickou osobu činí v trestním řízení úkony. Touto osobou může být statuární orgán, ale i někdo jiný (např. pověřený zaměstnanec).
Může se stát, že celá společnost je odpovědná za prohřešek jednoho např. zaměstnance?
Ano. To je možné. Jak jsem již uváděl, jednání zaměstnance, pokud spáchal čin při plnění pracovních úkolů, se přičítá i právnické osobě.
Jak se firmy mohou bránit nebo předcházet tomu, aby byl ohrožen jejich chod, nebo dokonce existence?
V zahraničí jsou zcela běžné tzv. compliance programy. Jejich podstatou je soubor opatření, které mají zabezpečit, že společnost a její zaměstnanci se budou chovat v souladu s vnitřními předpisy i s obecně závaznými právními předpisy. Patří sem např. stanovení jednoznačné odpovědnosti v rámci právnické osoby, etický kodex, protikorupční opatření, pravidelná školení zaměstnanců, právní podpora zaměstnanců atd. Pro účinnost compliance programu je klíčové, že je zaveden nejen „papírově“, ale je nutné, aby byl skutečně v praxi aplikován. Správně nastavený a neustále aktuální compliance program by tedy měl zabránit protiprávnímu jednání v rámci právnické osoby. Pokud i přes veškerou snahu právnické osoby dojde k excesu ze strany zaměstnance, pak takový exces nebude přičitatelný právnické osobě.
Měl by stát vytvořit nějaká pravidla, při jejichž dodržování by nemohla být právnická osoba obviněna?
To je poměrně obtížné. Každá právnická osoba je specifická, proto stanovení obecně platných pravidel je v podstatě nemožné. Přesto lze vytvořit jakýsi metodický návod, jak by měl vypadat compliance program. Např. v USA byl přijat zákon proti zahraniční korupčním praktikám (Foreign Corrupt Practices Act) a později v roce 2012 ministerstvo spravedlnosti publikovalo na svých webových stránkách průvodce k tomuto zákonu, který mimo jiné obsahuje řadu doporučení, co by měl compliance program obsahovat. Něco obdobného v České republice chybí a myslím si, že je to úkol, kterého by se mělo zhostit ministerstvo vnitra. Tímto způsobem by se alespoň právnické osoby dozvěděly, co mají udělat pro prevenci před vznikem trestní odpovědnosti.
Může být trestní odpovědnost zneužita v konkurenčním boji?
Potenciální možnost zneužití samozřejmě existuje. Lze očekávat, že budou podávána i účelová trestní oznámení. Nejen laici, ale ani právníci zatím neznají dobře novou právní úpravu. Přitom i procesní ustanovení zákona umožňují příslušnému orgánu činnému v trestním řízení v průběhu trestního stíhání uložit právnické osobě zajišťovací opatření, která se svou povahou blíží trestu samotnému. Mám tím na mysli např. dočasné pozastavení předmětu činnosti právnické osoby nebo uložení omezení nakládání s majetkem. Tyto citelné zásahy tak mohou obviněnou právnickou osobu natolik paralyzovat, že konečný výsledek trestního stíhání, třeba nakonec i zproštění obžaloby, nebude až tak podstatný, protože v mezidobí bude právnická osoba fakticky zlikvidována. Spíše raritní by mohly být případy, kdy konkurent infiltruje do jiné právnické osoby svého agenta, který záměrně spáchá trestný čin, aby tak vystavil nebezpečí trestního stíhání či odsouzení samotnou konkurenční právnickou osobu. Ale ani to vyloučeno není.
Případ České pošty ukázal, že zákon může dopadnout i na důležitou veřejnou službu. Nebude v takovém případě soud rozhodovat pod politickým tlakem?
Nejde jen o politický tlak. Zákon samotný pamatuje na případy, kdy právnická osoba vykonává činnost ve veřejném zájmu a tato činnost má strategický nebo obtížně nahraditelný význam pro národní hospodářství, obranu nebo bezpečnost. V těchto případech k tomu musí soud přihlédnout při stanovení druhu trestu a jeho výměry. Další omezení platí pro tresty zrušení právnické osoby a u propadnutí majetku, peněžitého trestu a zákazu činnosti u některých právnických osob jako jsou banky, pojišťovny, družstva apod.
Může soud uložit podmíněný trest, jehož částí je také nařízení, jak odstranit nedostatky?
Nikoliv. Takovou možnost zákon neupravuje. I když to zákon o trestní odpovědnosti právnických osob výslovně neupravuje, lze patrně aplikovat ustanovení o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti po výkonu alespoň poloviny uloženého trestu. V takovém případě je možné ve stanovené zkušební době sledovat, zdali právnická osoba vykonává řádně svou činnost.
Jak hodnotíte dosavadní soudní praxi?
Hodnotit dosavadní praxi je poněkud předčasné. Při vědomí, že je zákon v účinnosti zhruba jen dva roky a že se vztahuje pouze na činy spáchané od 1. 1. 2012, pak soudní praxe ani nemůže být bohatá. Bude trvat nejméně 10 let, než se nějaká ustálená soudní praxe vytvoří. Případy z poslední doby jsou však určitým příslibem, že se brzy některé spornější otázky dočkají řešení. Vůbec bych se nedivil, kdyby v dohledné době na základě ústavní stížnosti řešil Ústavní soud i otázku, zdali přičitatelnost v takové přísné téměř až objektivní podobě, v jaké ji upravuje zákon, není v rozporu se základní zásadou trestního práva, kterou je odpovědnost za zavinění. Stejně tak sporné může být i zmíněné právo osob v řídící funkci či dokonce zaměstnanců právnické osoby odepřít výpověď s odůvodněním, že by touto výpovědí mohli způsobit trestní stíhání právnické osobě.
Dušan Šrámek
