Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch dnes již dospělé ženy, která byla v dětství opakovaně znásilňována vlastním otcem. V trestním řízení, které proti němu vedly orgány činné v trestním řízení, musela dívka podstoupit celkem sedm výslechů, z nichž některé probíhaly i během hlavního líčení u soudu. Rozsudky nižších instancí, které její žalobu na náhradu nemajetkové újmy zamítly, Nejvyšší soud zrušil. Věc vrátil k novému projednání s tím, že nižší soudy nedostatečně posoudily, zda opakované výslechy byly skutečně nezbytné a zda nevedly k další traumatizaci oběti.

V rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2865/2024 Nejvyšší soud konstatoval, že ochrana práv obětí trestných činů – a zejména těch nezletilých – musí být v trestním řízení prioritou. Orgány činné v trestním řízení i soudy podle něj mají povinnost jednat tak, aby oběť nebyla vystavena tzv. sekundární viktimizaci, tedy dalšímu zraňování, způsobenému samotným průběhem řízení. „Opakovaný výslech nezletilé oběti trestného činu je přípustný pouze tehdy, je-li nezbytný pro dosažení účelu trestního řízení, a to s ohledem na zásadu minimalizace zásahu do práv poškozené osoby,“ uvedl NS.

Sedm výslechů

Dívka v trestním řízení vypovídala sedmkrát. Tři výslechy se odehrály přímo během hlavního líčení, kdy byl její otec – obžalovaný – umístěn do vedlejší místnosti, odkud slyšel její výpověď přes pootevřené dveře. Přítomni byli i zástupci orgánů péče o dítě, v některých případech také psycholog či zmocněnec poškozené. Opakování výslechů nastalo jednak kvůli technickým problémům s nahrávkou a jednak v důsledku toho, že žalobkyně svou původní výpověď odvolala. To však podle NS neospravedlňuje, že nebyla přijata opatření ke snížení psychické zátěže výslechů.

Soud dále uvedl, že pokud byl výslech opakován kvůli procesní chybě nebo nedostatečné přípravě, nelze odpovědnost přenášet na oběť: „Nesprávný úřední postup, jenž vyústil v opakovaný výslech nezletilé, může spočívat i v tom, že skutečnosti, které mohly být zjištěny při výslechu jediném, zjištěny nebyly, a proto bylo nutno je zjišťovat při výslechu dalším,“ stojí v rozhodutí.

Dívka má poruchu osobnosti

Znalci v průběhu trestního řízení konstatovali, že dívka trpí nestabilní poruchou osobnosti, která vznikla nejen v důsledku opakovaného znásilňování, ale také v důsledku psychické zátěže spojené s průběhem soudního procesu. Dívka reagovala na stres sebepoškozováním, například řezáním se nebo pálením a užíváním léků.

Soudy nižších stupňů přesto žalobu na odškodnění zamítly. Podle nich byly výslechy v souladu se zákonem a jejich opakování bylo důsledkem změny postoje samotné žalobkyně. Tento formalistický přístup Nejvyšší soud odmítl. Ve svém rozhodnutí uvedl: „Zásada ochrany zvlášť zranitelných obětí trestných činů je natolik významná, že při její aplikaci nelze postupovat formálně.“

Mohlo by vás zajímat

Podle Nejvyššího soudu se mají soudy vždy pečlivě zabývat tím, zda by případné pochybení v postupu – například neprovedení výslechu řádně při první příležitosti – nemohlo být považováno za nesprávný úřední postup. Právě takové pochybení totiž může vést k opakovanému výslechu, který měl být s ohledem na věk a psychický stav oběti za každou cenu minimalizován.

Rozhodnutí NS tak nastavuje nový, přísnější standard pro práci s dětskými oběťmi v trestním řízení a potvrzuje, že stát musí nést odpovědnost i za újmu způsobenou nešetrným zacházením během procesu. Věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2, který bude muset znovu posoudit nárok žalobkyně – tentokrát se zřetelem na její práva a zájmy.

Co rozhodnutí Nejvyššího soudu znamená v praxi?

Orgány činné v trestním řízení i soudy budou muset při výslechu nezletilých a zvlášť zranitelných osob důsledněji dbát na jejich psychickou ochranu. Opakované výslechy již nebudou vnímány jako běžná součást dokazování, ale jako krajní řešení, k němuž je možné přistoupit pouze tehdy, pokud je to naprosto nezbytné a nelze potřebné informace zjistit jinak.

Každý jednotlivý výslech musí být pečlivě posouzen nejen z hlediska formální zákonnosti, ale také z hlediska jeho dopadu na oběť. Pokud k opakovanému výslechu dojde v důsledku nedbalosti, například kvůli špatně provedenému prvotnímu výslechu nebo technickým nedostatkům, může to být kvalifikováno jako nesprávný úřední postup. V takovém případě má oběť právo domáhat se náhrady újmy způsobené sekundární viktimizací.

Rozsudek tak vytváří nový, přísnější standard pro práci s dětskými oběťmi trestných činů. Ukazuje, že ochrana obětí nesmí být podřízena pohodlí či zvyklostem justice, ale musí být reálná, aktivní a respektující specifické potřeby těch nejzranitelnějších. Soudy i policie budou muset klást větší důraz na citlivý přístup, využívat specializované výslechové místnosti a spolupracovat s vyškolenými odborníky, aby se minimalizovalo riziko dalšího psychického poškození obětí.