Soudce Okresního soudu v Sokolově s dvaadvacetiletou praxí vykonává funkci 370 km od rodiny. Proto usiluje o přeložení co nejblíže Brnu. Jenže předsedové tamních soudů mu vystavili špatné hodnocení a ministerstvo žádosti o přeložení nevyhovělo. Podle předsedy Nejvyššího správního soudu (NSS) Karla Šimky ale případ není jen osobní záležitostí jednoho soudce. Odhaluje podle něj širší systémový problém, kdy se kvůli vysoké koncentraci právníků na jižní Moravě snaží řada soudců o návrat z jiných regionů, což by podle Šimky mohlo ohrozit fungování justice v periferních oblastech. „Justice nemůže sloužit jako sociální zaopatřovací ústav,“ uvedl pro Českou justici.
Žádný nárok na přeložení na jiný soud není. Ministerstvo nemůže přeložit soudce proti vůli předsedy soudu. Je jeho volbou, kde žije a co je ochoten pro funkci obětovat. Může se stát třeba advokátem, podotkl k případu Nejvyšší správní soud v rozhodnutí o kasační stížnosti.
O přeložení k některému soudu v obvodu Krajského soudu v Brně usiluje soudce Okresního soudu v Sokolově dlouhodobě. Už v roce 2019 mu ale ministerstvo spravedlnosti nevyhovělo. Městský soud následně jeho žalobu odmítl s tím, že rozhodnutí ministerstva není rozhodnutím ve smyslu správního řádu, a proto je vyloučeno z přezkumu.
Nejvyšší správní soud byl jiného názoru a vrátil věc k novému projednání. V dalším řízení vrátil Městský soud v Praze případ zpátky na žalované ministerstvo spravedlnosti. Důvodem bylo, že ministerstvo nevysvětlilo, z jakých podkladů v rozhodnutí vycházelo, když jen odkázalo „na negativní stanovisko předsedy Krajského soudu v Brně“.
Mohlo by vás zajímat
Šimka v této souvislosti upozorňuje, že Brno produkuje velké množství kvalitních právníků – díky velké právnické fakultě, minimu byznysu a vysoké koncentraci nejvyšších soudů, které zaměstnávají stovky asistentů. „A ti pak po složení justičních zkoušek chtějí do justice. Jenže v Brně a obecně na jižní Moravě je díky tomu plno – až přeplněno,“ říká Šimka. Výsledkem podle něj je, že někteří z těchto právníků přijmou nabídku práce na soudech v regionech, které z jejich pohledu nejsou atraktivní – typicky v severních a západních Čechách, na Liberecku, Hradecku nebo dokonce v Praze. „Ano, i Praha je pro některé Brňáky za trest. Nemají tam zázemí, příbuzné,“ konstatuje předseda NSS.
Podle něj se pak tito soudci po čase snaží vrátit zpět na jih Moravy – a justice tomu v mnoha případech nemůže vyhovět. „Jinak by se nám v Brně hromadili horníci a v českých periferiích by chyběli soudci. Praha si celkem poradí, ale jinde je to problém,“ dodává.
Připouští, že jde o vážné rozhodování: „My, šéfové, když jedeme na výběrové řízení třeba do Ústí, řešíme, jestli vzít špičkového brněnského právníka, který se bude chtít za pár let vrátit, nebo o něco slabšího Severočecha, který tam zůstane a zakotví,“ vysvětlil České justici.
Předsedové odmítají přeložení navzdory volným místům
Stanovisko za Krajský soud v Brně obsahovalo je stručné konstatování, že „předsedové dotčených soudů a jejich soudcovské rady nesouhlasí s přeložením z důvodu personálního obsazení“. A to i přestože soud není obsazen. „Takový důvod se městskému soudu zdál nedůvěryhodný kvůli nedávno konanému výběrovému řízení na obsazení pěti soudcovských pozic v obvodu Krajského soudu v Brně,“ popisuje fakta případu NSS.
V dalším kole ministerstvo žádosti o přeložení opět nevyhovělo. Žalobu zamítl městský soud jako nedůvodnou, i když souhlasil, že ministerstvo porušilo správní řád, když soudci neumožnilo vyjádřit se k podkladům. „Konkrétně se jednalo o stanoviska předsedů Okresního soudu v Hodoníně a Okresního soudu v Jihlavě k případnému přidělení žalobce k jejich soudu a vyjádření předsedy Okresního soudu v Sokolově,“ uvádí se v rozhodnutí.
Současně soud uvedl, že porušení správního řádu nemělo vliv na zákonnost rozhodnutí ministerstva a nemohlo ho změnit. Stále platilo, že soudy v okolí Brna nesouhlasí s přeložením žalobce, uvedl městský soud.
Podle městského soudu rozhoduje ve věci přeložení soudce ministerstvo spravedlnosti dle své volné správní úvahy a soud nenahrazuje odbornou dozorovou kompetenci ministerstva, nýbrž posuzuje meze zákonnosti. Tentokrát také shromáždilo ministerstvo velké množství podkladů včetně stanovisek všech okresních soudů v obvodu Krajského soudu v Brně.
Nežádá o přeložení na vyšší stupeň
„Nejčastějšími důvody stanovisek byly neuspokojivá pracovní úroveň žalobce, jeho nedostatečná produktivita práce a celkově problematický přístup k plnění soudcovských povinností (tyto poznatky se zakládaly na hodnocení průběhu nedávného dočasného přidělení žalobce k Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou),“ uvedl městský soud s tím, že důvodem, proč soudy soudce nechtějí, není jejich ne/obsazenost.
Takový postup vytkl soudu soudce v kasační stížnosti. Ačkoli o jeho žalobě městský soud nakonec věcně rozhodl, výsledek je stejný, jako kdyby byla žaloba odmítnuta, uvedl. Byl určen jedině stanovisky předsedů okresních soudů, „zastřešenými předsedou Krajského soudu v Brně“. Jsou obecná a neurčitá a podle zákona o soudcích neměly být zkoumány jeho odborné znalosti, neboť nežádá přeložení na vyšší stupeň.
„Na přeložení soudce k jinému soudu dle stěžovatele není nárok pouze v tom smyslu, že žádosti nelze automaticky vyhovět. Pokud ovšem u některého ze soudů v okolí Brna volné místo je a současně je u Okresního soudu v Sokolově zajištěna personální stabilita, stěžovatel se domnívá, že má nárok na přeložení, a to zejména proto, že pracuje téměř 370 km daleko od rodiny a ve funkci soudce je téměř 22 let,“ shrnuje NSS argumentaci soudce s tím, že muž „tyto okolnosti považuje za důvody hodné zvláštního zřetele“
„Stěžovatel se mylně domnívá, že tomu tak je s ohledem na jeho více než dvacetileté působení ve funkci soudce, vzdálenost bydliště od místa výkonu práce a situaci, kdy některý z okresních soudů poblíž Brna není plně obsazen. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že i za těchto okolností stále platí, že stěžovatel nemá právní nárok na přeložení k některému z okresních soudů poblíž svého bydliště a žalovaný má stále povinnost projednat přeložení soudce s předsedou soudu, kam má být přeložen,“ uvedl k tomu doslova NSS.
Soudce druhé kategorie?
„Stěžovatel nakonec dodává, že se jako soudce mimo obvod Krajského soudu v Brně cítí jako ,soudce druhé kategorie‘, neboť má složitější přístup k výkonu funkce poblíž Brna než místní uchazeči, kteří na soudech působí jako asistenti, justiční kandidáti atd.,“ uvádí Nejvyšší správní soud.
Právě zakořenění soudce v regionu považuje Šimka za klíčové: „Pokud soudce z Brna dojíždí do Sokolova nebo Ústí, nestane se nikdy součástí místních elit, nebude tam působit mimo práci – třeba v nějakém spolku, nebude přednášet na místní škole. A to je přitom společenská role soudce, zvláště v periferních regionech,“ myslí si šéf NSS. Lidé v Česku jsou obecně fixováni na svůj kraj a na Moravě obzvlášť. „Stěhování za prací, a teď myslím opravdové stěhování, ne dojíždění nebo druhý byt, u nás není běžné. A justice na to musí brát ohled,“ myslí si.
Celková kasační argumentace podle NSS působí poněkud nesourodě a chaoticky, čímž znesnadňuje soudní přezkum. Kasační stížnost navíc ve značné části opakuje žalobní námitky, aniž by směřovaly proti závěrům městského soudu.
Podle zákona lze soudce s jeho souhlasem nebo na jeho žádost přeložit k výkonu funkce na jiný soud. O přeložení rozhoduje ministr spravedlnosti po projednání s předsedou soudu, k němuž je soudce překládán, případně s předsedou příslušného krajského soudu. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
Nicméně i volná správní úvaha musí být podle NSS náležitě odůvodněna. Rozhodnutí podléhá omezenému přezkumu. Soud zkoumá, zda správní orgán nevybočil ze zákonných mezí nebo ji nezneužil. Toto městský soud učinil se správným závěrem.
Ministerstvu spravedlnosti dal poté NSS za pravdu, co se týče odpovědnosti za obsazení soudů: „Pokud za personální obsazení soudu primárně odpovídá jeho předseda, bylo by zpravidla v rozporu se zájmem na řádném výkonu soudnictví, aby žalovaný překládal soudce i přes negativní stanoviska předsedů jednotlivých soudů (kteří přeložení soudce zpravidla projednávají se soudcovskou radou, tj. orgánem voleným samotnými soudci),“ uvedl NSS.
Předsedové jako správci justice
Podle NSS předsedové soudů plní svoji roli také jako správci justice, což nahrazuje chybějící soudcovskou samosprávu. „Pokud by žalovaný ignoroval stanovisko předsedy soudu anebo jednal v rozporu s ním, mohl by tak nadřazovat vůli moci výkonné oproti – do jisté míry autonomní – vůli předsedy soudu, jenž sice vykonává státní správu, avšak současně je (a ,nemůže nebýt) soudcem,“ uvedl NSS.
Je proto logické, že stanovisko ministerstva spravedlnosti se odvíjelo od stanovisek předsedů soudů, kdy předsedové okresních soudů v obvodu Brno zmiňovali, že soudce nebyl ve výběrových řízeních k těmto soudům úspěšný.
NSS uzavřel, že ačkoli může být pro stěžovatele nelehké sladit pracovní a rodinný život, jestliže za prací dojíždí tzv. přes celou republiku, nic to nemění na tom, že bylo jeho svobodným rozhodnutím souhlasit s trvalým přidělením k Okresnímu soudu v Sokolově. Pokud v budoucnu vyhodnotí, že hodlá upřednostnit rodinný život před prací a se svými případnými dalšími žádostmi o přeložení bude neúspěšný, nic mu nebrání, aby se funkce soudce vzdal a stal se advokátem či vykonával jinou právnickou profesi poblíž svého bydliště.
