Policisté a státní zástupci nezajistili účinné vyšetřování nahlášeného znásilnění. Jejich závěry jsou podle Ústavního soudu (ÚS) v extrémním rozporu s obsahem spisu. Soudce zpravodaj Zdeněk Kühn označil postup orgánů činných v trestním řízení za „donebevolající“. ÚS vyhověl stížnosti oznamovatelky a přikázal, aby se případem znovu zabývali jihočeští státní zástupci.

„Orgány činné v trestním řízení se každým takovýmto podezřením musí zabývat detailně, věrohodně, aby to rozhodnutí bylo přezkoumatelné. Tady jsme dospěli k závěru, že to rozhodnutí je vnitřně rozporné, a to do té míry, že to bylo, mohu-li to říci laicky, donebevolající,“ uvedl Kühn.

Policie vycházela z nepodložených domněnek

Advokátka ženy Tereza Otavová uvedla, že policejní orgány i státní zástupci překrucovali realitu. „Vytvořily si nějakou svoji domněnku a podle té postupovaly. Byly to jak domněnky ohledně BDSM sexu, kdy si do toho promítaly něco, co v rámci komunity neplatí, tak i domněnky o tom, jak by se měla ‚správná oběť‘ chovat,“ uvedla.

Znásilnění partnerem během BDSM praktiky

Případ je specifický tím, že se podle ženy znásilnění odehrálo mezi tehdejšími partnery, kteří do svého intimního života zařazovali prvky BDSM. V lednu loňského roku měl muž nerespektovat nesouhlas partnerky a donutit ji k sexu. Policisté trestní oznámení odložili s tím, že muž údajně nemohl poznat, že nesouhlas ženy nebyl jen „součástí hry“.

Ústavní soud však upozornil, že pro takový závěr chybí opora ve spise. Fingované znásilnění ani v minulosti nebylo součástí jejich sexuálního života.

Státní zástupci musí případ znovu otevřít

ÚS zavázal státní zastupitelství, aby případ přezkoumalo a důkazy vyhodnotilo nově. „Především aby nevycházeli z věcí, které se zatím neprokázaly – to znamená z teze, že docházelo běžně k fingovanému znásilnění a že se stěžovatelka bránila jen na oko,“ uvedl soudce Kühn. Zdůraznil však, že nález neznamená, že podezřelý je vinen – platí presumpce neviny.

Ignorace psychologie obětí a stereotypy o „správné reakci“

Policie podle ÚS ignorovala odborné poznatky o tom, jak se oběti znásilnění – zejména ve vztazích – často chovají. U takových činů je typická zdánlivě smírná reakce, která slouží ke snížení agrese útočníka a ochraně oběti.

Policisté zpochybňovali věrohodnost ženy i tím, že se nesnažila z chaty mezi útoky utéct nebo si zavolat pomoc. Tyto okolnosti však Ústavní soud nevyhodnotil jako důkaz proti ní.

Mohlo by vás zajímat

Žena popsala logické důvody svého chování

Žena přitom své chování srozumitelně vysvětlila. „Uvedla, že měla velký strach z podezřelého, nemohla ve stresu najít mobilní telefon, byla nahá, venku mrzlo, chata byla uprostřed polí, nejbližší obec byla vzdálena 20 až 30 minut chůze, stěžovatelka tam navíc nikoho neznala,“ stojí v nálezu Ústavního soudu.

Dopady události na její psychiku byly podle právní zástupkyně závažné a vedly až k částečné invaliditě.