Duševní zdraví soudců a státních zástupců je v justici dlouhodobě řešeným tématem. Vysoká odpovědnost, přetížení a náročné případy se mohou podepsat nejen na kvalitě rozhodování, ale i na osobním životě. Nejnověji toto téma rezonuje v souvislosti s případem soudce Romana Kafky z Krajského soudu v Brně, který byl nedávno zadržen chorvatskou policií poté, co byl několik dní pohřešován a čelí závažným obviněním.

Šéf Nejvyššího správního soudu Karel Šimka v rozhovoru pro Českou justici otevřeně popsal, že zažil momenty, kdy už „nechtěl spis ani vidět“: „Soudce musí umět rozpoznat, že se blíží vyhoření, a začít to řešit. Samozřejmě to někdy selže. Jsme jen lidé.“ Podle Šimky pomáhá změna agendy nebo nová výzva: „Mě z vyhoření zachránilo, že jsem se stal předsedou. Začal jsem řešit jiný typ úloh, organizačních a manažerských.“

Čtěte také: Syndrom vyhoření u soudců? Psychiatr varoval před jeho řešením pomocí alkoholu

Právě případ soudce Kafky ukazuje, jak daleko může zajít osobní kolaps vysoce postaveného soudce bez včasné intervence. Několik dní byl pohřešovaný a pátrala po něm policie. Ta ho nakonec zadržela v Chorvatsku.

Mohlo by vás zajímat

Předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy k případu soudce Kafky dodává, že se zřejmě jednalo spíše o osobní selhání. Zároveň ale potvrzuje, že se v justici vede debata o zavedení systematičtější psychologické podpory pro soudce: „Už delší dobu se bavíme s Justiční akademií o tom, že by do svého programu zahrnula i nějakou formu psychologické pomoci soudcům, která by mohla pomoci předcházet syndromu vyhoření.“

Podobné pocity prožívají i soudci na nejnižších stupních soustavy. „Výkon soudcovské profese je v mnoha směrech specifický a náročný – vyžaduje nejen hluboké odborné znalosti, ale i vysokou míru osobní stability a emoční odolnosti,“ uvedla pro Českou justici Eva Krejčová z Justiční akademie. Podle ní je téma duševního zdraví a prevence syndromu vyhoření u soudců a státních zástupců mimořádně aktuální a zásadní. Výkon těchto profesí se pojí s intenzivní emoční zátěží a stresovými situacemi, které mohou negativně ovlivnit jak zdravotní stav, tak pracovní výkon jednotlivců. Zanedbání prevence těchto rizik může vést nejen k osobním potížím dotčených osob, ale také ke snížení kvality rozhodovacího procesu.

Justiční akademie nabízí pomoc i nástroje

Justiční akademie dlouhodobě reflektuje potřebu vzdělávání v oblasti péče o duševní zdraví soudců, státních zástupců a administrativního personálu justice. Aktuálně nabízí semináře zaměřené na témata „Work-life balance“ a „Péče o duševní zdraví jako prevence syndromu vyhoření“. Tyto problematiky jsou rovněž pravidelnou součástí programu tzv. manažerské akademie, určené pro předsedy a místopředsedy soudů a vedoucí státní zástupce včetně jejich náměstků. Prakticky orientovaná školení, vedená zkušenými psychology, rozvíjejí schopnost účastníků identifikovat počáteční příznaky stresu a vyhoření nejen u sebe, ale i u kolegů a poskytují nástroje na jejich zvládání.

Vzdělávací aktivity přispívají k včasnému rozpoznání raných příznaků vyhoření, umožňují včasnou intervenci, poskytují účastníkům účinné nástroje pro zvládání pracovní zátěže a napomáhají udržovat rovnováhu mezi pracovním a osobním životem. Rozvíjejí rovněž emoční inteligenci a asertivní chování, což pozitivně ovlivňuje mezilidské vztahy a snižuje psychickou zátěž.

Justiční akademie aktuálně připravuje projekt ve spolupráci s odborníky Masarykovy univerzity, který se zaměří na vývoj a implementaci nástrojů umožňujících datově podložená rozhodnutí v oblasti prevence, zdravotní a sociální péče, s využitím mikrosimulací a modulárních eHealth systémů. Výstupem tohoto projektu bude komplexní vzdělávací program zahrnující vzdělávací a rozvojové aktivity, robustní eLearning a eHealth aplikace. Vše bude zacílené právě na prevenci syndromu vyhoření a podporu duševního zdraví.

Evropské i domácí iniciativy

K prevenci vyhoření významně přispívají také aktivity Evropské sítě pro justiční vzdělávání (EJTN), jejímž členem je i Justiční akademie. Českým soudcům a státním zástupcům jsou díky této spolupráci dostupné nejen semináře a workshopy, ale rovněž zahraniční stáže, které představují efektivní nástroj prevence profesního vyhoření prostřednictvím sdílení zkušeností z mezinárodního prostředí.

Tématu se dlouhodobě věnuje i Soudcovská unie, která připravila ucelený soubor návrhů legislativních opatření právě za účelem prevence syndromu vyhoření. V minulosti se mluvilo i možnosti studijního volna.

Podle odborníků, jako je psycholog Pavel Humpolíček, který s Justiční akademií dlouhodobě spolupracuje, se soudci a státní zástupci potýkají nejen s klasickým pracovním stresem, ale také s fenomény jako je „únava ze soucitu“ (compassion fatigue) nebo tzv. sekundární trauma (vicarious trauma) – tedy dlouhodobé vystavení se cizím tragédiím, které na ně přenáší emoční zátěž. Mezi klíčové faktory ohrožující duševní zdraví v justici patří podle něj vysoká pracovní zátěž, časový tlak, emoční náročnost, etický a morální tlak i důraz na efektivitu výkonu.

Přestože nelze jeho případ jednoduše redukovat na syndrom vyhoření, experti jej uvádějí jako extrémní ilustraci selhání podpůrného systému. „Jde o varovný signál, že se musíme duševnímu zdraví v justici věnovat systematicky, nejen reaktivně,“ říká Krejčová.

Na problém syndromu vyhoření upozorňuje dlouhodobě i Soudcovská unie, která navrhuje mimo jiné legislativní změny umožňující soudcům čerpat pravidelné studijní volno. Návrh reflektoval například i Nejvyšší správní soud, podle něhož by mohlo být takové opatření klíčové pro zachování výkonnosti a psychické rovnováhy soudců.

Bez systematické péče to nepůjde

Syndrom vyhoření u soudců není jen osobní problém jednotlivců. V krajním případě může vést k selhání celého systému, jehož hlavní funkcí je zajištění spravedlnosti. Ačkoli se téma v justici diskutuje už několik let, případy jako ten Romana Kafky ukazují, že ani dlouholetá debata zatím nepřinesla dostatečnou institucionální reakci.

„Dlouhodobá a systematická péče o duševní zdraví je nezbytná. Nejde jen o prevenci kolapsu jednotlivců, ale o udržení funkčnosti celého soudního systému,“ uzavírá Krejčová.