Evropské unii se dosud nepodařilo najít uspokojivý systém pro zvládání masové migrace a v současné politické situaci nemusí být další integrace unijních politik realistická. Rozdělení problému do menších částí by podle Kataríny Cséfalvayové mohlo pomoci. Ve nejnovější epizodě podcastu EU Perspectives diskutovala slovenská ředitelka Institutu pro střední Evropu a bývalá poslankyně o tomto citlivém tématu s europoslanci Lukasem Mandlem (EPP) a Tomášem Zdechovským (KDU-ČSL/EPP); Camille Le Coz, ředitelkou Migration Policy Institute Europe; a Başak Yavçan, vedoucí výzkumu v Migration Policy Group.
Jen málo témat vyvolává tak silné emoce – a je tak snadno zneužitelné – jako migrace. EU si podle Cséfalvayové nedokázala poradit s přílivem uprchlíků uspokojivě, ale stále existuje cesta ven. Ředitelka Institutu pro střední Evropu a bývalá předsedkyně zahraničního výboru slovenského parlamentu vnímá migraci jako součást širšího kontextu.
„Za posledních dvacet let prošla EU největším rozšířením na východě,“ uvedla v podcastu EU Perspectives. „Přežila globální pandemii. Přežila brexit, finanční krizi, vypuknutí války těsně za našimi hranicemi. A myslím, že je fér říct, že všechny tyto krize jsme překonali jednotní a vyšli z nich silnější.“
V otázce migrace ale Unie tak úspěšná nebyla. „Zůstává to bolestivým místem, kterým jsme dosud neprošli způsobem, který by přinesl řešení a definitivní systém, jak s tímto problémem nakládat,“ upozornila Cséfalvayová.
Naši protivníci identifikovali migraci jako slabé místo EU
Slovenská lídryně iniciativy Danube Tech Valley při organizaci Globsec vidí dva hlavní důvody, proč je migrace tak důležitá. „Za prvé, naši protivníci – ať už je to Rusko nebo jiní hráči na mezinárodní scéně – si uvědomili, že právě toto je slabé místo EU. A že právě zde lze vést velmi účinné dezinformační kampaně,“ řekla. „Je to téma, které rozděluje evropské občany i politiky. Pokud chceme být jednotní a vyhnout se hybridním hrozbám, musíme být jednotní i v otázce migrace.“
Nepřátelé demokracie, jak uvnitř, tak vně EU, využili toto téma k rozdělení Evropanů a jejich institucí – a zřejmě tak mohou činit i nadále. „Za druhé, linie moci v mezinárodních vztazích se mění. Nevíme, kdy můžeme očekávat další vlnu uprchlíků nebo žadatelů o azyl,“ poznamenala Cséfalvayová a vyjmenovala možné zdroje budoucích migračních vln.
Mohlo by vás zajímat
„Režim v Sýrii padl. Nevíme, co se tam bude dít dál. Země, které nyní drží většinu syrských uprchlíků – například Turecko – se mohou rozhodnout je poslat zpět. A tito lidé se mohou rozhodnout odejít do Evropy,“ uvedla konflikt, který se mnoha Evropanům může zdát příliš vzdálený, než aby ovlivnil evropskou politiku – a přesto tomu tak být může.
„Nevíme, jestli se teď, když Rusko ztratilo vliv v Sýrii, nezaměří třeba na Libyi. To by opět mohlo vyvolat konflikt a další uprchlickou krizi. A pak je tu klimatická migrace – s tím, co se ve světě děje. Musíme být připraveni na další vlnu a mít funkční systém pro řízení migrace a azylového řízení,“ varovala Cséfalvayová.
Ideál? Aby systém spravovala EU. To je ale politicky nereálné
Nabízí se jasná otázka – jak má EU postupovat? Jak může takový systém vzniknout právě teď, když je politická scéna v Evropě silně polarizovaná? Dělá Unie dost? A může vůbec dělat víc?
Podle diskutujících je migrace pro dnešní politiky jako minové pole. Europoslanec Tomáš Zdechovský (EPP, Česko) se vyslovil pro společné evropské řešení: „Musíme udělat maximum pro to, abychom ten problém vyřešili jako Evropská unie. (…) Myslím, že je opravdu ostuda, že evropský systém ve 21. století nefunguje jako celek.“
Cséfalvayová však považuje takovou představu za nereálnou. „V ideálním světě, zejména v prostoru jako je EU a Schengen, by dávalo největší smysl, kdyby azyl a migraci spravovala EU. Bohužel si ale nemyslím, že je teď vhodná doba volat po hlubší integraci – nebo že je to vůbec reálné,“ řekla a naznačila, že bude nutné přizpůsobit se realitě.
„Je to dobrý příklad rozdělení velkého problému na menší části. Například návratová politika – ta by se měla řešit samostatně. Je účinnější, přínosnější, méně nákladná a zacelí mezery v systému, které nyní zneužívají lidé, kterým byl azyl zamítnut v jedné zemi, a pak žádají znovu v jiné,“ doporučila praktický postup.
Europoslanec Lukas Mandl, kolega Zdechovského z frakce EPP, souhlasil. „Evropská unie to sama nevyřeší – nemůže a ani nebude. Musí se to řešit spíše na místní, regionální, národní úrovni. A není to jen o politice – záleží i na každém jednotlivci, zejména na těch, kteří do našich zemí přicházejí, aby se co nejlépe integrovali.“
Evropa musí obnovit důvěru veřejnosti
Cséfalvayová poté upozornila na důležitý strategický aspekt. „Z pohledu občanů je nesmírně důležité obnovit důvěru veřejnosti. Máme systém založený na pravidlech – občané musejí tato pravidla dodržovat – a pak nejsou spokojeni, když vidí, že je systém zneužíván. Pokud systém po spravedlivém procesu rozhodne, že člověk nesplňuje podmínky pro azyl, a tento člověk v EU zůstává, logicky to nevyvolává důvěru.“
Na závěr ale vyjádřila i určitou míru optimismu. „Tohle je klíčové. A myslím, že přesně o to se Evropská komise snaží – získat důvěru občanů, že existují řešení. Ne extrémní, ale společná, evropská, normální, racionální řešení.“
„Už bylo na čase,“ reagoval suše Mandl. „Musíme jednat rychle.“
Rychlé jednání si však žádá vzájemné porozumění – a to v EU často chybí. Cséfalvayová pak projevila svůj postupný, realistický přístup: „I když se nedokážeme sjednotit ve všem, musíme najít alespoň společný jmenovatel a posunout se vpřed.“
„V některých zemích našeho regionu existuje taková ‚nemoc‘. Myslím, že to poprvé řekl Viktor Orbán: ‚Nedívejte se na to, co říkám, ale na to, co dělám.‘ Bývá to často kritizováno, ale možná je to tak, že rétorika je určena domácímu publiku a činy mohou být jiné. Musíme vyčkat. Jiná cesta není,“ uzavřela slovenská akademička a apelovala na trpělivost – vzácnou komoditu dnešní politiky.
