Hutníci, svářeči nebo zaměstnanci v mrazírnách by mohli mít lepší podmínky pro spoření na důchod. Povinný příspěvek zaměstnavatelů na penzijní spoření pro zaměstnance ve fyzicky náročných a rizikových profesích má činit minimálně čtyři procenta z výdělku. Novelu zákona ve středu posunuli poslanci rozpočtového výboru do druhého čtení. Podle odborů ale zaměstnancům ve třetí kategorii rizikovosti tato úprava dřívější odchod do důchodu neumožní.
Poslanci zároveň projednali dva pozměňovací návrhy. Jeden z nich je pouze legislativně-technický, druhý reaguje na námitky zaměstnavatelských svazů a sjednocuje podmínky pro vyplácení příspěvku a jeho výši. Minimálně čtyři procenta ze svého výdělku by podle tohoto návrhu měli zaměstnanci dostávat už od odpracovaných tří směn měsíčně. Šéf odborů KOVO Roman Ďurčo však namítá, že příspěvek, který by se měl týkat asi 108 tisíc lidí, neumožní financování jejich odchodu do předčasného důchodu.
Člen rozpočtového výboru Viktor Vojtko (STAN), který coby zástupce předkladatele nového zákona měl na jednání hlavní slovo, v úvodu informoval kolegy, že po dohodě se zaměstnavateli i odbory podal pozměňovací návrh, podle něhož by se povinný příspěvek zaměstnavatele na penzijní připojištění či spoření týkal zaměstnanců v náročných profesích, spadajících pod kategorii rizikovosti číslo tři. Těm by nárok vznikl při odpracování alespoň tří směn měsíčně, přičemž výše příspěvku by činila čtyři procenta z vyměřovacího základu jejich výdělku. „Je to určité administrativní zjednodušení a je to přímo iniciováno jak ze strany zaměstnavatelských svazů, tak odborů,“ uvedl Vojtko.
Původní návrh zákona obsahuje ustanovení, že při odpracování tří směn v měsíci má zaměstnanec dostat tři procenta svého vyměřovacího základu a čtyři procenta až od 11 odpracovaných směn výše. Pozměňovací návrh tedy sjednocuje oba režimy a výši příspěvku do jedné kategorie.
Mohlo by vás zajímat
Zvýšení administrativní i finanční zátěže kritizovaly Hospodářská komora ČR (HK ČR) i Svaz průmyslu a dopravy ČR. HK ČR upozornila, že zavedení nových povinností by vyžadovalo úpravy interních procesů a systémů pro evidenci směn a příspěvků, což by kromě administrativní zátěže znamenalo také náklady na úpravy informačních a mzdových systémů.
Kdo a kolik?
Předsedkyně poslaneckého klubu ANO Alena Schillerová vytkla návrhu, že neprošel standardním připomínkovým řízením, a nejsou tak známy dopady na zaměstnance ani náklady pro zaměstnavatele. Požadovala proto jejich vyčíslení. Viktor Vojtko uvedl, že vzhledem k průměrné mzdě by měl čtyřprocentní příspěvek zaměstnavatele činit 1804 korun, což je oproti současné průměrné výši příspěvku na penzijní připojištění či doplňkové spoření asi o 550 korun více. Právě tolik by podle něj měla představovat průměrná dodatečná zátěž zaměstnavatele na jednoho zaměstnance. Pokud by se hypoteticky vycházelo z předpokladu, že zaměstnavatel na penzijní produkty nepřispívá vůbec, činil by celkový roční dopad 2,141 miliardy korun. „Nicméně toto je samozřejmě nerealistický scénář, protože víme, že zhruba 36 procent zaměstnavatelů přispívá svým zaměstnancům v průměrné výši 1250 korun,“ doplnil s tím, že po zohlednění dalších faktorů lze celkovou dodatečnou zátěž podnikatelské sféry odhadnout na zhruba 1,4 miliardy korun ročně.
Předseda Odborového svazu KOVO Roman Ďurčo České justici řekl, že většiny zaměstnavatelů v oboru hutnictví a slévárenství, kde pracuje většina ze zmíněných 108 tisíc zaměstnanců spadajících do rizikové kategorie tři, se navrhovaná minimální výše příspěvku už netýká. „Ve spoustě firem, hlavně tam, kde máme tyto kategorie rizika, jsme už nad rámec toho zákona. V rámci kolektivních smluv už někde máme příspěvek dva tisíce korun měsíčně, a návrh zákona říká – když nyní spočítáme průměrnou mzdu – že se příspěvek má pohybovat někde kolem 1800 korun,“ konstatuje Ďurčo. „Takže zaměstnavatelé už navrhovanou podmínku splňují. Pokud nějakým zázrakem neporoste skokově průměrná mzda,“ dodává.
Snaha o nápravu?
Šéf KOVO však k návrhu zákona vznesl zásadní připomínku. Podle něj příspěvek na penzijní spoření zaměstnancům pracujícím v rizikových podmínkách neumožní dřívější odchod do důchodu, protože si z něj nestačí naspořit. „Máme shodu se zaměstnavateli, že ten příspěvek je nastaven špatně. Za prvé, lidé, kteří mají třeba pět let do důchodu, už nejsou schopni naspořit takovou částku, aby mohli odejít do předčasného důchodu – přestože v tom riziku pracují více než 20 let. A za druhé, zaměstnavatelé nechtějí přispívat na sociální pojištění větší částku. Třeba Svaz průmyslu a dopravy se před poslanci jasně vyjádřil, že tuto změnu nepodporuje,“ říká.
Důvodem vzniku návrhu zákona je skutečnost, že zaměstnanci ve třetí kategorii rizikovosti byli původně součástí vládní důchodové reformy, která jim měla umožnit odchod do důchodu bez krácení výše dávky. Vládní strany ODS a TOP 09 však později s odvoláním na pomalejší růst důchodového věku prosadily vyřazení této skupiny. Místo toho mají být tyto profese podpořeny právě příspěvkem zaměstnavatele na penzijní spoření. Zaměstnanci by si podle předkladatelů měli naspořit na svůj předčasný důchod sami.
Do stupně rizikovosti číslo tři patří práce v podmínkách vyznačujících se chladem nebo naopak vysokými teplotami, vibracemi a další fyzickou zátěží.
„Je to trošku snaha o nápravu toho nešťastného stavu, k němuž došlo při schvalování důchodové pseudoreformy,“ uvedla Schillerová. „Budeme se snažit jednat s novou vládou. Předpokládám, že tato vláda si za svým rozhodnutím stojí a nic měnit nebude, přestože sociální partneři – tedy jak my, tak zaměstnavatelé – s tím spokojení nejsme. Tak předpokládám, že dojde alespoň k částečné nápravě. Uvidíme, jak dopadnou volby. Chtěla bych, aby tito lidé mohli do důchodu opravdu dříve, protože si myslím, že tímto příspěvkem si nenaspoří dostatek prostředků na to, aby mohli čerpat předdůchod po dobu pěti let. A zároveň věřím, že po letech náročné práce v riziku je jejich zdraví natolik opotřebované, že by dřívější důchod opravdu uvítali,“ uzavírá Ďurčo.
