V Evropě se bojuje. Zatím sice ne v Bruselu, ale na okraji kontinentu, na Ukrajině. A přestože o tom evropské elity vědí, stále se nedokáží sjednotit, jak se na tuhle realitu připravit. V novém díle podcastu České justice a Ekonomického deníku Perspektivy Česka o budoucnosti evropské obrany diskutovali europoslanec Ondřej Kolář (TOP 09) a Jakub Landovský, advokát, bývalý velvyslanec při NATO a současný šéf Aspen Institutu pro střední Evropu.
Dáváme miliardy na sociální politiku, ale armádu nemáme
„Evropa je ekonomický projekt, který dlouho ignoroval bezpečnost,“ uvedl europoslanec Kolář hned na úvod. Jenže to už podle něj není možné. Důvodem je nejen pokračující ruská agrese, ale i proměňující se postoj Spojených států.
Landovský je ještě ostřejší. „Obrana je to, co můžete šidit, a nikdo to nepozná – až do chvíle, kdy je pozdě,“ říká. Připomíná, že zatímco USA do Evropy dodávají 650 stíhaček F-35, Evropa stále nedokáže zajistit ani vlastní výrobu munice. „V oblasti jaderného a konvenčního odstrašení nejsme schopní zajistit si obranu sami,“ říká Landovský.
Celý podcast si pusťe zde:
2 % HDP? Zapomeňte. Amerika chce tři až čtyři
Unijní exekutiva chce nyní prostřednictvím plánu vyzbrojení Evropy ReArm Europe/Readiness 2030 mobilizovat dodatečné výdaje na obranu až ve výši 800 miliard eur (20 bilionů korun) včetně mechanismu půjček ve výši 150 miliard eur (3,75 bilionu korun).
Oba hosté se shodují, že současné závazky výdajů na obranu – tedy 2 % HDP – nebudou stačit. „Je to fetiš posledních let,“ míní Landovský. Připomíná, že Spojené státy mluví o 3 až 5 procentech HDP, a Evropa se podle něj musí připravit na to, že nebude mít na výběr.
„A pokud to neuděláme během příštího funkčního období Donalda Trumpa, nebude to mít smysl vůbec,“ dodává.
Mohlo by vás zajímat
Závislost na USA: Evropa je černý pasažér
Landovský otevřeně říká, že Evropa je stále „černý pasažér“ bezpečnostního systému Západu. Spoléhá na USA, ale není připravená platit svůj podíl. „My to nevyřešíme. My ten problém jen přeneseme na další generace,“ varuje.
Europoslanec Kolář souhlasí. „Zbrojíme ne proto, abychom útočili, ale abychom se ubránili,“ říká. Vzpomíná přitom na českou muniční iniciativu jako na jeden z mála funkčních příkladů evropské akce.
Proč Evropa nevede? Protože si lžeme
Debata nabídla i hlubší úvahy o technologické a politické nepřipravenosti EU. Landovský popsal evropský „mindset“ jako přeregulovaný a příliš komfortní. „Stavíme klec bláznů, kde se nikomu nemůže nic stát. Ale kolem nás je hurikán,“ říká.
Do kontrastu staví Ameriku – pragmatickou, připravenou riskovat, ochotnou budovat vesmírnou dominanci. „Evropa nesní. O čem sní Evropa? Já zatím neslyším nic konkrétního,“ dodává.
Téma dne: evropská armáda, nebo silné národní obrany?
Myšlenku evropské armády Kolář považuje za nereálnou – přinejmenším v nejbližší době. „Nejde o to stavět evropskou armádu. Jde o to dát dohromady logistiku, interoperabilitu a schopnost, aby evropská noha NATO byla silnější,“ vysvětluje.
Zároveň upozorňuje, že reálné hrozby přichází i zevnitř – například v podobě maďarského vetování společných rozhodnutí. „Právo veta je přežitek, který nás paralyzuje,“ říká.
Green deal a obrana? Protiklady, nebo příležitost?
Zelená evropská politika a obrana nejsou podle Koláře v rozporu. „Čím víc dovážíme fosilní paliva, tím víc platíme režimům, proti kterým se pak musíme vyzbrojovat,“ říká. Ale připouští, že strategie musí být realističtější: „Soláry a větrníky nás teď neutáhnou. Potřebujeme jadernou energii.“
Landovský zmiňuje i klíčové oblasti pro budoucí strategickou nezávislost: čipy, satelity, AI, vesmírný průmysl. „Amerika každý rok vypálí 106 raket. To je globální vliv. My máme jednu norskou raketu a slavíme,“ říká ironicky. A dodává: „Kdo má sílu ve vesmíru, vidí na Zemi.“
Evropa ztratila kontrolu nad příběhem
Na závěr se oba hosté shodli, že Evropa má být realistická – a konečně si říct, kde stojí. „My jen reagujeme, ale nikdy nenastavujeme agendu,“ říká Landovský. Kolář k tomu dodává: „Bezpečnost není zadarmo. A je to základ, bez kterého nebude ani ta prosperita, kterou máme tak rádi.“
