Senát Nejvyššího soudu rozhodl o případu náhrady škody podle zákona o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci a vrátil věc k novému projednání. Žalobce se domáhal náhrady ušlého zisku za dobu, kdy byl nezákonně trestně stíhán a omezen na osobní svobodě. Tvrdil, že v důsledku toho nemohl pokračovat ve výdělečné činnosti v USA, kde působil jako řemeslník a zaměstnanec – avšak bez potřebného pracovního povolení.

Rozsudek sp. zn. 30 Cdo 477/2024 byl vyhlášen dne 25. března 2025 na úřední desce Nejvyššího soudu. Senát rozhodující ve složení Pavel Simon (předseda a soudce zpravodaj), Vít Bičák a Viktor Sedlák označil rozhodnutí nižších soudů za právně neúplné a tudíž nesprávné.

Klíčová otázka: byl zisk dosažen legálně?

Nejvyšší soud se v tomto případě zabýval tím, zda šlo o zisk dosažený protiprávní činností. Pokud by tomu tak bylo, žalobce by na jeho náhradu nárok neměl, neboť podle § 6 odst. 2 občanského zákoníku „nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního činu“.

NS přitom rozlišil dvě základní kategorie:

  1. Zisk z činnosti, která je za všech okolností protiprávní (např. trestná činnost) – zde není nárok na náhradu ušlého zisku možný.
  2. Zisk z činnosti, která je právně nesouladná pouze z formálních důvodů (např. absence pracovního povolení), ale která je za určitých podmínek tolerována nebo dodatečně zhojitelná – v tomto případě může být nárok na náhradu ušlého zisku přiznán.

Nutnost individuálního posouzení

Podle Nejvyššího soudu je třeba vždy individuálně posuzovat, zda nesoulad s veřejným právem znemožňuje uplatnit soukromoprávní nárok na realizaci zisku. Pokud byl zisk fakticky i právně vymahatelný a rozpor s veřejným právem neměl zásadní vliv na možnost jeho získání, mohl by žalobce nárok na náhradu uplatnit.

Městský soud v Praze se touto otázkou však vůbec nezabýval. V novém řízení bude nutné prověřit, zda byl zisk žalobce vymahatelný podle rozhodného práva (tedy jak z hlediska soukromého, tak i veřejného práva). Pokud ano, soud se bude muset následně zabývat ještě tím, zda přiznání nároku nebrání nepoctivost jednání žalobce, jako další případ aplikace § 6 odst. 2 občanského zákoníku.

Mohlo by vás zajímat

Komentář k rozhodnutí poskytl i soudce zpravodaj Pavel Simon.