Prokurátoři právě jednali s vojáky a byli nekontaktní, hasiči zakázali hasit, policie ignorovala zpravodajce. Nedošlo k žádnému pokusu zabránit výbuchu násilí násilí mezi příznivci Majdanu a jeho protivníky, které ukončilo upálení lidí v Domě odborů v Oděse v květnu 2014. Viníci zůstali neoznačeni nebo utekli, události jsou nevyšetřeny a zločiny za deset let promlčeny. Ukrajina porušila právo na život i právo na účinné vyšetřování, uvedl Evropský soud pro lidská práva. Vyplatí více než devět milionů korun za porušení Úmluvy. Pasivitu nad rámec chyby v úsudku využilo Rusko jako páku ve válce proti Ukrajině.
Právo na pravdu nenáleží v tomto případě jen obětem, ale i široké veřejnosti, uvedl Evropský soud pro lidská práva k explozi násilí v Oděse 2. května 2014 v rozsudku Vjačeslavova a spol. v. Ukrajina. V případu upálení lidí v Domě odborů v Oděse byl odsouzen jediný člověk, který však utekl do Ruska.
Podle rozsudku štrasburského soudu má dvacet tři osob od ukrajinského státu obdržet patnáct tisíc euro, dva stěžovatelé po dvanácti a sedmnácti tisících euro, celkem více než devět milionů korun za smrt zastřelením nebo upálením, za nečinnost policie a záchranných složek státu, soudů a nevyšetřování událostí a v jednom případu za bezdůvodné zadržování mrtvého těla.
Úplný rozsudek v případu Vjačeslavova v. Ukrajina je zde:
Mohlo by vás zajímat
Ve Štrasburku si stěžovali příznivci i odpůrci Majdanu
Stížnosti se týkaly násilných střetů mezi příznivci a odpůrci Majdanu a požáru v budově odborů v Oděse dne 2. května 2014. U Evropského soudu pro lidská práva si stěžovali příbuzní zastřelených nebo upálených. Tři ze stěžovatelů přežili požár v Domě odborů se zraněními.
Mezi stěžovateli byli příznivci i odpůrci Majdanu, případně prostí kolemjdoucí, upozornil Soud. „Soud respektoval volbu stěžovatelů, kteří často preferovali nemluvit o politických názorech jejich nebo jejich příbuzných. Soud pouze uvedl politické názory dotčené osoby, pokud to bylo nezbytné pro zjištění a pochopení událostí nebo když stěžovatelé sami tyto informace zveřejnili,“ stojí ve zprávě o případu.
V tomto případě Evropský soud pro lidská práva jednomyslně rozhodl, že došlo k: Porušení článku 2 právo na život a článku 13 – právo na vyšetřování Evropské úmluvy o lidských právech. „K porušení Úmluvy došlo tím, že příslušné orgány neudělaly vše, co se od nich dalo rozumně očekávat, aby zabránily násilí v Oděse dne 2. května 2014, zastavily toto násilí po jeho vypuknutí, zajistily včasná záchranná opatření pro osoby uvězněné v ohni a zahájily účinná vyšetřování událostí,“ stojí doslova ve zprávě.
K porušení článku 8 – právo na soukromý a rodinný život došlo v případě stěžovatelky kvůli průtahům s předáváním těla otce k pohřbení. Tělo nedůvodně zadržované jí bylo vydáno až po zásahu vedoucího pozorovatelské mise OSN.
Majdan pro Evropskou unii, separatistické entity pro Rusko
V květnu 2014 prožívala Oděsa období několika měsíců sociálního napětí, včetně násilného rozehnání protestů na Majdanu policií koncem listopadu 2013, útoku na příznivce Majdanu dne 19. února 2014 organizovanou a dobře vybavenou skupinou soukromých osob, na který pasivně přihlížela policie a včetně neúspěšného pokusu proruských demonstrantů vzít útokem dne 3. března 2014 budovu Oděské regionální rady, aby prosadili rozhodnutí o federalizaci a místní referendum, popisuje Soud.
Majdan byl podle shrnutí faktů vyvrcholením protestů po pozastavení dohody o přidružení Ukrajiny k Evropské unii výměnou za ukončení hospodářských vztahů s Ruskem. „To zase spustilo proruské protesty. Ve východních oblastech Ukrajiny začaly ozbrojené skupiny násilně přebírat kontrolu nad správou budov po celé Doněcké a Luganské oblasti, ohlašovaly vznik samozvaných separatistických entit, které se těšily vojenské, ekonomické a politické podpoře Ruské federace,“ stojí ve zprávě o případu.
Prounijní pochod vykreslen jako nacismus
Příznivci i odpůrci Majdanu měli ozbrojené takzvané jednotky sebeobrany. Situace byla nestabilní a s rizikem neustálé eskalace. Začátkem března 2014 zřídili proruští aktivisté stanový tábor na náměstí Kulykovo pole. Na konci dubna oznámili naopak fanoušci fotbalových klubů Odesa Chornomorets a Kharkiv Metalist průvod „Za sjednocenou Ukrajinu“ před zápasem. Měl se konat odpoledne dne 2. května 2014.
Krátce poté se na sociálních sítích začaly objevovat příspěvky proti Majdanu, událost popisovaly jako nacistický pochod a vyzývaly lidi, aby mu zabránili. Informace získané bezpečnostní službou vykazovaly známky možného podněcování k násilí a střetům. Oddělení kybernetické kriminality ministerstva vnitra odhalilo i příspěvky na sociálních sítích vyvolávající masové nepokoje.
Dne 2. května 2014 byly na stadion a do centra města rozmístěny omezené policejní síly se standardním krizovým plánem na fotbalový zápas. Nezasáhli, když se demonstranti proti Majdanu začali shromažďovat nedaleko Sobornského náměstí, údajně aby zabránili pochodu.
Prounijní aktivista zastřelen do žaludku bez reakce policie
Jakmile se pochod začal ubírat směrem ke stadionu, přiblížili se aktivisté proti Majdanu a zaútočili na demonstranty. „Někteří na ně stříleli, stále bez zásahu policie. Obě strany používaly pyrotechnická zařízení a vzduchovky, házely kameny, omračující granáty a Molotovy koktejly. Někteří policisté a někteří demonstranti proti Majdanu měli na sobě podobné červené nálepky na pažích,“ stojí ve zprávě o rozhodnutí.
První oběť, prounijní aktivista pan Ivanov byl střelen do žaludku deset minut po čtvrté hodině odpoledne. Po převozu do nemocnice zemřel během operace. Existuje videozáznam, který ukazuje proruského aktivistu v kukle, jak stojí u policie a střílí z Kalašnikova bez reakce policie. Další video záznam ukazuje tuto osobu s puškou později po boku zástupce vedoucího krajské policie.
Protiunijní aktivisty stříleli loveckou puškou
Aktivisté proti Majdanu zahnali své odpůrce. Krátce poté unesla druhá strana hasičské auto, které propustili o několik hodin později. Kolem tři čtvrtě na pět bylo vypáleno z nedalekého balkónu několik výstřelů z lovecké zbraně na aktivisty proti Majdanu. V té době byli zabiti stěžovatelé pan Žulkov, pan Yavorskyj a pan Petrov. Střety v centru města si vyžádaly celkem šest obětí, včetně pěti příbuzných devíti stěžovatelů.
Prounijní demonstranti nakonec získali ve střetech převahu. Demonstranti proti Majdanu se uchýlili do budovy odborů, pětipatrové budovy s výhledem na náměstí. Uvnitř budovy se zabarikádovali pomocí dřevěných palet ze stanového tábora a dřevěného a plastového nábytku nalezeného v objektu. Vzali s sebou generátor elektřiny poháněný benzínem, krabice obsahující Molotovovy koktejly a materiál potřebný k jejich výrobě.
Vypukla vřava, lidé volali marně o pomoc
Aktivisté z Majdanu začali zapalovat stany antimajdanistů. Skupina proruských demonstrantů na střeše budovy odborů házela na dav dole Molotovovy koktejly. Prounionisté odpovídali házením Molotovových koktejlů na budovu. Výstřely byly údajně vypáleny z obou stran.
Přes četná volání hasičům vzdáleným necelý kilometr, jejich krajský vedoucí nařídil neposílat bez jeho výslovného rozkazu na Kulykovo pole žádné vozy.
V 19:45 vypukl v budově odborů požár. Hasicí přístroje v budově nefungovaly. Policie volala hasiče marně. Někteří lidé v budově včetně stěžovatele pana Dmitrijeva se pokusili o záchranu skokem z okna. Pád přežil. Řada lidí zemřela, včetně syna stěžovatelky paní Radzykhovské a paní Nikitenko.
Videozáznam ukazuje prounijní demonstranty, jak dělají provizorní žebříky z plošiny na náměstí k záchraně lidí uvězněných v budově. Jiné video záběry ukazují pro- unijní demonstranty útočící na lidi, kteří skočili nebo spadli.
Jediný pravomocně odsouzený utekl do Ruska
Hasiči vnikli do budovy kolem 20:30 a uhasili oheň. Policie zatkla 63 aktivistů proti Majdanu, kteří byli stále uvnitř budovy nebo na střeše. Byli propuštěni o dva dny později, když skupina několika stovek demonstrantů proti Majdanu zaútočila na místní policejní stanici, kde byli drženi.
Požár si vyžádal 42 obětí. Čtrnáct mrtvých byli nejbližší příbuzní šestnácti stěžovatelů před Evropským soudem pro lidská práva
Vyšetřování byla zahájena v různých termínech, v různě propojených trestních řízeních, podle toho, zda se týkaly soukromých osob, policie nebo hasičů, je bez koordinace vedly různé orgány. „Mnoho podezřelých uprchlo. Několik dalších bylo nakonec trestní odpovědnosti zproštěno uplynutím desetileté promlčecí lhůty. V některých případech se řízení dostalo do fáze soudu, kde setrvalo roky. Jediný případ ukončený pravomocným soudním rozhodnutím byl případ zástupce šéfa regionální policie, který byl po útěku do Ruska v nepřítomnosti odsouzen za spoluúčast na organizování masových nepokojů,“ uvádí zpráva ESLP.
Stížnosti byly podány u Evropského soudu pro lidská práva mezi 27. červnem 2016 a 1. říjnem 2018. Soud se rozhodl přezkoumat sedm stížností v jediném rozsudku.
Tvrzení Ukrajiny o hrozbě z Ruska je důvodné
Úlohou Soudu bylo přezkoumat stížnosti čistě ve vztahu k ukrajinské mezinárodně právní odpovědnosti podle Úmluvy o lidských právech a základních svobodách, bez ohledu na to, že některá provinění byla přičitatelná konkrétním bývalým ukrajinským místním představitelům, kteří mezitím uprchli do Ruské federace, stali se ruskými občany, a dokonce si tam vybudovali kariéru na pozadí vojenské invazi Ruska na Ukrajinu, uvádí ke svému rozhodnutí Evropský soud pro lidská práva.
Soud shledal, že svou roli v tragických událostech sehrály dezinformace a propaganda z Ruska. Střety začaly útokem skupiny proti majdanských aktivistů na pochod prounijních aktivistů pod záminkou, že tito plánují zničit stanové město Kulykovo Pole, i když se demonstranti neodchýlili od své trasy, dokud nebyli napadeni, uvádí se ve zprávě k případu.
Vlně násilí podle Soudu předcházelo pokračující šíření agresivních, emocionálních, dezinformačních a propagandistických zpráv o nové ukrajinské vládě a o podporovatelích Majdanu, jak je vyjadřovaly hlasy z Ruska a ruská masmédia.
Soud vzal na vědomí tvrzení ukrajinské vlády o možné hrozbě destabilizace situace v jižních oblastech Ukrajiny obecně a v Oděse zvláště, pocházející z Ruské federace.
Vzhledem ke značné strategické hodnotě Oděsy a k silnému zapojení Ruské federace do událostí na Krymu a na východě Ukrajinu, Soud má za to, že toto tvrzení není bezdůvodné.
ESLP: Jak ale reagovala Ukrajina? Nijak, připustila vláda.
Soud rovněž konstatoval, že zástupce ředitele krajské policie, který se na události přímo podílel rozhodováním a poté uprchl do Ruska, přinejmenším poskytoval podporu hnutí proti Majdanu v Oděse a možná i spiknutí s aktivisty proti Majdanu při organizování masových nepokojů. Hrozící násilné střety vyplynuly mimo jiné z možné tajné dohody mezi policií a aktivisty proti Majdanu.
Schopnost nově vytvořené ukrajinské vlády zvládnout toto riziko byly proto značně omezené.
S ohledem na výše uvedené Soud poznamenal, že základní povinností úřadů bylo činit, co bylo v jejich silách o co od nich bylo možné rozumně očekávat, aby odvrátili násilí. Primární povinností bylo mít zavedené regulační rámce k odrazování od násilí a funkční opatření k zajištění veřejné bezpečnosti.
Soud se domnívá, že jakmile byly orgány informovány o zpravodajských informacích o příspěvcích na sociálních sítích, měly zavést zvýšenou bezpečnost v příslušných oblastech a správní opatření k odhalení a potlačení jakékoli provokace co nejdříve a s minimálním ohrožením životů.
„Nic se však neudělalo. Vláda naopak připustila, že policejní úřady ignorovaly dostupné zpravodajské informace a příslušné varovné signály a připravily se na obyčejný fotbalový zápas. Nebylo vynaloženo žádné úsilí na vyslání policejních posil. Nedošlo ani k žádnému smysluplnému pokusu zabránit střetům,“ uvádí ESLP ve zprávě o případu.
Prokázaná pasivita jde nad rámec chyby v úsudku
Přece jen, rozhodující orgány měly schůzi. „Soud poznamenal, že místní státní zástupci, donucovací orgány a vojenští důstojníci se dne 2. května 2014 setkali s náměstkem generálního prokurátora, kde projednávali stávající problémy veřejného pořádku v regionu a zjevně nebyli po velkou část nebo po celou dobu kontaktní. Soud shledal postoj a pasivitu těchto úředníků nevysvětlitelnou.“
„Stručně řečeno, i když schopnosti ukrajinských úřadů zabránit násilným střetům byly nepochybně omezené, nic nenasvědčovalo tomu, že udělaly vše, co bylo rozumně možné od nich očekává, aby je odvrátily.“
Pasivita policie při střetech je prokázanou skutečností. Podle názoru Soudu neúspěch policie, která se nepokusila zastavit počáteční vlnu násilí proti prounijním demonstrantům spolu s jasnými náznaky možné tajné dohody mezi policií a aktivisty proti Majdanu, byl jedním z důvodů, ne-li hlavním, pro vlnu násilí v odvetě.
Nebyl aktivován žádný pohotovostní plán pro masové nepokoje. Jak připustila vláda, došlo k nedostatečné koordinaci krajské a městské policie. „Soud se domnívá, že nedbalost, kterou lze přičíst státním úředníkům a orgánům, šla nad rámec chyby v úsudku nebo nedbalosti.“
Stát se ani nepokusil chránit lidské životy
Pokud jde o požár, soud musel určit, zda úřady učinily, co od nich lze rozumně očekávat, aby zachránily lidské životy. „Podle vlastního přiznání vlády tomu tak nebylo. Nasazení hasičských vozů na místo požáru bylo úmyslné zpožděno o čtyřicet minut a policie nezasáhla, aby pomohla rychle a bezpečně evakuovat lidi z budovy. Stát proto nezajistil včasná záchranná opatření.“
„Soud dospěl k závěru, že příslušné orgány neudělaly vše, co bylo v jejich silách, aby zabránily násilí, zastavily toto násilí po jeho vypuknutí a zajistily včasnou záchranu pro uvězněné při požáru v budově odborů. Došlo tedy k porušení materiální stránky čl. 2 Úmluvy.“
Důkazy nebyly nikdy zkoumány, lidé nebyli identifikováni
Pokud jde o přiměřenost vyšetřování, soud má za to, že vyšetřující orgány nevyvinuly dostatečné úsilí k řádnému zajištění, shromáždění a posouzení všech důkazů. Například, místo zřízení policejního perimetru k zajištění postižených oblastí v centru města, tam poslaly úklidovou četu.
První kontrola na místě byla provedena až o téměř dva týdny později. Budova odborů zůstala volně přístupná veřejnosti po dobu sedmnácti dnů po událostech.
Závažná opomenutí byla zaznamenána i při zajišťování a zpracovávání forenzních důkazů. Některé zásadní důkazy nebyly nikdy zkoumány a některé zprávy o vyšetřování byly vydány teprve nedávno respektive osm let po událostech.
„Ačkoli existovaly rozsáhlé fotografické a video důkazy týkající se střetu v centru města a požáru v budově odborů, nebyly Soudu poskytnuty dostatečné podrobnosti o tom, jak vyšetřovací orgány s těmito důkazy naložily a zda vynaložily skutečné úsilí o identifikaci všech pachatelů. Nebyla provedena žádná forenzní identifikace s ohledem na fotografické a video důkazy ukazující konkrétní jednotlivce, kteří stříleli během střetů a podílí se na napadání obětí požáru v blízkosti budovy odborů,“ uvádí Evropský soud pro lidská práva.
Je to nekompetence nebo sabotáž?
Soud rovněž konstatoval vážné nedostatky ve vyšetřování s ohledem na různé osoby a jejich roli v událostech. Například trestní vyšetřování týkající se podezřelého promajdanského aktivisty, který střílel na aktivisty proti Majdanu, bylo čtyřikrát přerušeno ze stejných důvodů. „Pokud jde o vyšetřování týkající se 19 aktivistů proti Majdanu podezřelých z organizování a účasti na masových nepokojích, bylo tak zjevně nedostatečné, že to vyvolalo podezření z buď zjevné nekompetence úřadů nebo ze sabotáže vyšetřování a činnosti ve prospěch obviněných,“ uvádí se ve zprávě ESLP.
V rozsudku, jímž byli tito aktivisté zproštěni obžaloby, soud prvního stupně uvedl kvůli zjevné nedokončenosti vyšetřování musel hledat alternativní zdroje informací, když vyšetřující orgány vytrvale nerespektovaly jeho požadavky a pokyny. Ani jedno vyšetřování událostí ze dne 2. května 2014 nebylo zahájeno obratem ani v přiměřené lhůtě. Úřady umožnily po většinu doby nevysvětlitelnou nečinnost a stagnaci.
Ačkoli nebylo nikdy zpochybněno, že za zdržení byl odpovědný krajský ředitel hasičů, ve věci nebyly zahájeny žádné úkony trestního řízení téměř dva roky po událostech. Mezitím uprchl do Ruské federace.
Plány zfalšovány, vláda argumenty nevyvrátila
Dále, ačkoli orgány státního zastupitelství byly do dvou měsíců po událostech informovány, že pohotovostní plán platný pro případ hromadného nepokoje nebyl realizován a že dokumenty týkající se jeho údajné implementace byly zfalšovány, bylo podezření řediteli krajské policie oznámeno až po roce.
Po přípravném řízení zůstal případ u soudu prvního stupně projednáván osm let, poté byl dotyčný úředník zproštěn trestní odpovědnosti z důvodu promlčení obvinění. Některá vyšetřování stále ještě neproběhla, promlčecí lhůta však již uplynula.
Soud zdůraznil že vzhledem k závažnosti událostí právo na pravdu nenáleží pouze obětem a jejich rodinám, ale také široké veřejnosti, která má právo vědět, co se stalo.
Vláda nevyvrátila argumenty stěžovatelů, že nebyli řádně informováni o průběhu vyšetřování. Soudy při několika příležitostech zjistily, že vyšetřující orgány neoprávněně zamítly žádosti stěžovatelů o procesní status obětí nebo jejich žádost vůbec nevyřídily.
Události se staly nástrojem Ruska.
Neexistovala žádná účinná komunikační politika. Zkreslení událostí v Oděse se nakonec stalo nástrojem ruské propagandy ve vztahu k válce vedené Ruskou federací proti Ukrajině od února 2022. Zvýšená transparentnost a investigativní práce ze strany Ukrajiny mohla pomoci této propagandě účinně zabránit nebo jí čelit.
Soud má rovněž za to, že vyšetřování nebylo nezávislé. Vzhledem k důkazům o policejní spoluúčasti na hromadných nepokojích ze dne 2. 5. 2014 mělo být vyšetřování jako celek prováděno orgánem zcela nezávislým na policii. Nebylo tomu tak.
Soud však poznamenal, že tvrzení o nedostatku nestrannosti ve vyšetřování bylo nepodložené. Úřady nebyly podle Soudu „o nic pilnější při vyšetřování smrti promajdanských aktivistů než proti majdanovských aktivistů“.
