Navzdory meziročnímu navýšení platových prostředků pro administrativní pracovníky soudů panuje v justici nespokojenost. Jak soudci, tak odboráři upozorňují, že zvýšení sice nastalo, ale systémově se nic nezměnilo. „Boj za důstojné platy zaměstnanců nekončí,“ říká místopředseda Nejvyššího soudu Petr Šuk. Ve volebním roce ale podle něj není šance na další změny.

V roce 2025 došlo k mimořádnému navýšení objemu prostředků na platy zaměstnanců soudů – o deset procent. To podle Šuka žádná jiná skupina státních zaměstnanců nezaznamenala. „Já si vůbec nemyslím, že jsme na konci. Letos už ničeho nedosáhneme, jsme ve volebním roce. Ale připravujeme půdu pro příští vládu a chceme v tlaku pokračovat,“ říká.

Připouští ale i určitou míru nerealizovatelného ideálu. „Nikdy nebude chvíle, kdy si řekneme, že už je to dobré. Spokojení nebudou nikdy všichni. Ale děláme to proto, aby systém fungoval, aby zaměstnanci byli co nejvíc spokojení – protože bez nich justice fungovat nebude,“ říká.

Problém je, že navýšení nešlo do tarifní složky. „O rozdělení peněz rozhodují předsedové soudů jako o odměnách, což vede k nejistotě a nedůvěře,“ vysvětluje. Odbory s tím souhlasí a požadují, aby se finance dostaly do tarifních tabulek. „Jinak nebudeme spokojeni,“ uvedla už dříve pro Českou justici šéfka Odborového svazu justice Anna Pospíšilová.

Mohlo by vás zajímat

Podle ní sice průměrné navýšení činí 3 až 5 tisíc korun měsíčně, ale forma rozdělení je netransparentní a závislá na libovůli nadřízených. Výsledkem je frustrace zaměstnanců, kteří často nemají jistotu stabilního příjmu.

Stávková pohotovost trvá

Právě kvůli této nejistotě trvá v justici i nadále stávková pohotovost. Odbory upozorňují, že pokud nedojde ke změně systému odměňování, může se situace dál zhoršovat. Fluktuace zaměstnanců je přitom už nyní obrovská – každoročně odchází zhruba pětina pracovníků, což znamená neustálé zaučování nových lidí a ztrátu know-how.

„Lidi projdou školeními, justiční akademií, udělají si zkoušky a pak odejdou jinam za lepší plat. A my začínáme znova,“ říká Šuk. „To je ztráta energie a času, která se dotýká celé justice.“

Jak soudci, tak odbory chtějí, aby změna systému nebyla jen kosmetická. Odbory volají po nové platové tabulce, soudci zase po větší flexibilitě v odměňování a efektivnějším chodu justice. Šuk upozorňuje na dva nástroje, které by mohly pomoci: dokončení personálního auditu a posílení role odborných asistentů.

„Dnes často jeden asistent slouží třem soudcům, což je absurdní. Kdybychom měli dostatek seniorních asistentů, mohli by převzít rutinní práci a soudci by se soustředili na rozhodování. Za stejné peníze by se udělalo víc práce,“ říká. Je přesvědčen, že snížením počtu soudců a posílením administrativy by bylo možné justici skutečně zefektivnit.

Reforma se plánuje léta, ale chybí odvaha a peníze

Obě strany se shodují, že Ministerstvo spravedlnosti je v rámci státní správy dlouhodobě podhodnocené. „Odcházejí nám lidé na stejné pozice na jiná ministerstva za o deset tisíc vyšší plat. To je neudržitelné,“ konstatuje Šuk. Podle Pospíšilové je problém i v tom, že resort nemá dostatečnou vyjednávací sílu vůči Ministerstvu financí.

Justice přitom patří mezi nejlevnější v celé Evropské unii, zároveň ale také mezi nejrychlejší a nejzatíženější. „Nejde o to být levní. My chceme víc peněz, ale jsme schopní dodat za to lepší výsledky,“ uzavírá Šuk.

Jak připomíná místopředseda Nejvyššího soudu, snahy o posílení odborných asistentů a efektivnější strukturu justice nejsou ničím novým. „Už před dvaceti lety se o tom mluvilo, ale pořád jsme se nikam neposunuli. Vždy to ztroskotalo na penězích nebo změně vedení,“ popisuje. Naději nyní vkládá do výsledků auditu a nového politického cyklu po volbách.