Platy soudců musí být objektivní, předvídatelné, stabilní a transparentní. Jejich výše musí být přiměřená funkci s přihlédnutím k hospodářské a sociální situaci ve státě, chránit soudce před vnějším vlivem a zajistit jim nezávislost navzdory rozpočtové krizi. Zmrazeny mohou být jen odůvodněně ve veřejném zájmu, dočasně a spolu s platy jiných státních zaměstnanců. Jinak je to svévole. Pouhý fakt, že platy soudců stanovují výkonná a zákonodárná moc, neznamená ztrátu nezávislosti soudců.
Soudní dvůr EU (SDEU) to uvádí v rozsudku o předběžných otázkách polského a litevského soudu ve spojeném řízení. „Pouhá skutečnost, že se na stanovení odměn soudců podílejí zákonodárná a výkonná moc členského státu, sama o sobě nevytváří závislost na těchto pravomocích ani nevyvolává pochybnosti o jejich nezávislosti nebo nestrannosti,“ stojí v rozsudku SDEU.
Národní státy mohou stanovit platy soudců, a dokonce je i snížit. Přesto však musí platy soudců stále odpovídat významu jejich funkce a zajistit ochranu před vnějšími tlaky. „Přiměřenost odměny soudců musí být posouzena s přihlédnutím k hospodářské, sociální a finanční situaci dotčeného členského státu a srovnáním průměrné odměny soudců s průměrnou mzdou v tomto státě,“ uvádí rozsudek SDEU doslova.
Rozsudek Velkého senátu SDEU ze dne 25. února 2025 uvádí:
Mohlo by vás zajímat
„Zachování nezávislosti soudců vyžaduje, aby výše jejich odměny vždy odpovídala důležitosti funkcí, které vykonávají, a aby zůstali chráněni před vnějšími zásahy nebo tlaky, jež by mohly ohrozit jejich nezávislost při rozhodování v souladu s právem. To platí i v případě, že jsou přijata opatření rozpočtového omezení, a to i v situaci vážné hospodářské, sociální a finanční krize,“ uvádí dále Soudní dvůr EU v rozsudku.
Soud: O platech soudců rozhodují národní státy
V původních případech v Polsku a Litvě podali soudci okresního soudu a krajského správního soudu žaloby na stát, protože jim byly platy z rozpočtových důvodů sníženy. Polský a litevský soud proto podaly návrh na vyřešení předběžné otázky, zda a za jakých podmínek mohou národní státy ve vztahu ke Smlouvě o Evropské unii rozhodovat o platech soudců, včetně jejich snížení, aniž by byla narušena jejich nezávislost.
Soudní dvůr EU převzal stanovisko Evropské komise, že národní státy mohou o platech soudců rozhodovat. Členské státy mají při sestavování svých rozpočtů a rozhodování o veřejných výdajích široký prostor pro uvážení. „Tento široký prostor pro uvážení zahrnuje stanovení způsobu výpočtu těchto výdajů, zejména odměn soudců,“ cituje Soudní dvůr EU stanovisko Evropské komise.
Zároveň však platí, že „vnitrostátní zákonodárná a výkonná moc má ve skutečnosti nejlepší předpoklady k tomu, aby zohlednila zvláštní socioekonomický kontext členského státu“, a to s ohledem na státní rozpočet a záruku nezávislosti soudců.
Úroveň odměny odpovídá důležitosti funkce
O obou případech a o dřívějším stanovisku generálního advokáta SDEU Anthonyho Michaela Collinse k předběžným otázkám Česká justice podrobně informovala.
Generální advokát ve svém stanovisku k předběžným otázkám už v červnu 2024 uvedl, že ustanovení Smlouvy o EU „nebrání tomu, aby zákonodárná nebo výkonná moc členských států přijímala právní předpisy, jimiž bude stanovena či snížena odměna soudců“. Musí však být dodrženy určité podmínky.
Zákony o platech soudců musí obsahovat relevantní, objektivní a ověřitelná kritéria, která respektují zásadu proporcionality. Výše platů navíc musí zohledňovat socioekonomické faktory. Pokud dojde ke snižování, musí být jasně odůvodněno a nesmí cílit pouze na soudce.
„Vyžaduje však, aby členské státy stanovily právní rámec k usnadnění určení odměny soudců, jehož cílem je chránit soudcovskou nezávislost zajištěním toho, že úroveň odměňování soudců odpovídá důležitosti jejich funkce,“ uvedl doslova generální advokát Anthony Collins.
Úplné stanovisko generálního advokáta je zde:
Ujednání nesmí být svévole
Velký senát Soudního dvora EU ve svém rozsudku potvrdil stanovisko generálního advokáta. Ani Velký senát Soudního dvora nevylučuje možnost snížení platů soudců v rámci rozpočtových opatření, která „stát uplatní na státní úředníky a může je uplatnit i na soudce“.
Podle Smlouvy o EU zásada nezávislosti soudců nebrání zákonodárné a výkonné moci členského státu určovat odměny soudců.
To však platí pouze za podmínky, že takové rozhodnutí není svévolné, ale je založeno na pravidlech, která: „Jsou stanovena zákonem, jsou objektivní, předvídatelná, stabilní a transparentní. Zajišťují, aby soudci dostávali odměny odpovídající významu funkcí, které vykonávají, s přihlédnutím k hospodářské, sociální a finanční situaci dotčeného členského státu a průměrnému platu v tomto členském státě,“ stojí v rozsudku SDEU.
Takové ustanovení navíc musí podléhat účinnému soudnímu přezkumu v souladu s procesními předpisy platnými v daném členském státě, uvádí Soudní dvůr EU.
Stát se může od závazku odůvodněně odchýlit
Na druhé straně se podle Soudního dvora zákonodárná a výkonná moc členského státu může odchýlit od vnitrostátních předpisů, které objektivně definují způsoby určování odměn soudců, například tím, že se rozhodne zvýšit tuto odměnu méně, než stanoví nařízení, nebo ji dokonce zmrazit.
Takové odchylné opatření však nesmí být svévolné. Musí být stanoveno zákonem a obsahovat objektivní, předvídatelné a transparentní podmínky odměňování, uvádí SDEU v rozsudku.
Dále musí být tento krok podle Soudního dvora „odůvodněný cílem veřejného zájmu sledovaným v rámci opatření, která se za řádně odůvodněných výjimečných okolností nezaměřují konkrétně na soudce, ale obecněji ovlivňují odměňování kategorií státních zaměstnanců nebo veřejných činitelů“.
Takové opatření musí být nezbytné a přísně úměrné dosažení tohoto cíle, což znamená, že zůstává výjimečné a dočasné a že neovlivňuje přiměřenost odměn soudců ve vztahu k funkcím, které vykonávají. Kromě toho musí podléhat účinnému soudnímu přezkumu v souladu s procesními předpisy platnými v dotčeném členském státě, uvádí v závěru rozsudku Soudní dvůr EU.
