Nejvyšší správní soud ve spolupráci s Českou advokátní komorou hostil v první polovině února zajímavou odbornou konferenci, která nabídla hluboký pohled na vztah advokacie a soudnictví v současném právním prostředí. Během dne se diskutovalo o tématech jako psaní rozhodnutí, právní formalismus, práce s judikaturou, jakož i o vzájemné spolupráci advokátů a soudců. Advokát a člen představenstva ČAK Pavel Kroupa o akci informoval na Advokátním deníku.
Pro koho a o čem píšeme právní návrhy a pro koho rozhodujeme?
Konferenci otevřel panel věnovaný otázce, pro koho advokáti píší své návrhy a pro koho soudy rozhodují. Moderátorka Barbara Pořízková, místopředsedkyně Nejvyššího správního soudu, otevřela diskusi, ve které zazněly názory soudce Nejvyššího správního soudu Michala Bobka o tom, jaký je skutečný adresát soudního rozhodnutí – zda jde pouze o účastníka řízení, nebo o širší odbornou veřejnost. Advokát Jan Hladký se zaměřil na způsob, jakým advokáti komunikují s klienty i soudy, a jak důležité je, aby právní argumentace byla nejen precizní, ale i srozumitelná. Následující řečník, advokát Michal Zahnáš, upozornil na úskalí, která mohou právní zástupci i jejich klienti zažít v průběhu soudního řízení, včetně neočekávaných rozhodnutí, a jak se na ně co nejlépe připravit. Lenka Ceplová, předsedkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem, pak otevřela otázku, zda má účastník řízení „vyhrát“ i navzdory nedokonalé argumentaci svého advokáta, nebo zda platí, že odpovědnost za úspěch či neúspěch nese sám právní zástupce. Panel přinesl cenné poznatky nejen pro advokáty, ale i pro soudce, kteří často rozhodují na základě argumentace, která může být různě strukturována a interpretována.
Právní formalismus: ochrana práva, nebo jeho omezení?
Mohlo by vás zajímat
Druhý dopolední panel věnovaný právnímu formalismu, moderovaný advokátem a členem představenstva ČAK Pavlem Kroupou, se ukázal jako jeden z nejdiskutovanějších bodů programu. Petr Bezouška ve svém příspěvku poukázal na případy, kdy soudní omyly vznikají právě kvůli přehnanému formalismu, který se stává pastí pro účastníky řízení. Soudce Ústavního soudu Zdeněk Kühn se zamýšlel nad právně historickým vývojem formalismu v právu.
Zajímavý pohled přinesl advokát Adam Rakovský, který na příkladech ukázal, že i dobře míněné snahy mohou vést ke špatným právním koncům. Panel zakončil místopředseda Nejvyššího soudu Petr Šuk, jenž vyzdvihl pozitivní stránku formalismu jako nástroje pro zajištění jednotnosti judikatury, ale zároveň varoval před jeho možným odcizením od běžného života.
Práce s judikaturou
Moderace třetího bloku se ujal předseda ČAK Robert Němec. Ten otevřel téma, jak se v právní praxi pracuje s judikaturou a jakou roli hraje citace soudních rozhodnutí. V rámci tohoto panelu představila prvně advokátka Radka Felgrová koncept „plíživého precedentismu“ a jeho vliv na právní argumentaci. Tomáš Lichovník, bývalý soudce Ústavního soudu, aktuálně na stáži na Nejvyšším soudu, se zamýšlel nad otázkou, zda platí, že čím více judikatury je v návrhu citováno, tím je úspěšnější, nebo zda nadměrné odkazy mohou být spíše na škodu. Advokát Roman Kramařík posléze přispěl v debatě přeshraničním srovnáním znaleckého přímusu a jeho reálného fungování v českém právním prostředí. Panel zakončil soudce Městského soudu v Praze Jan Kratochvíl, který analyzoval situace, kdy soud argumentaci judikaturou nevnímá, kdy ji slyší a kdy ji skutečně poslouchá. Diskuse ukázala, že práce s judikaturou není jen otázkou mechanického citování, ale že klíčová je její správná aplikace a interpretace.
Vztahy mezi advokáty a soudci
Závěrečný panel, moderovaný advokátem a do roku 2024 soudcem Ústavního soudu Davidem Uhlířem, otevřel citlivou otázku profesních vztahů mezi advokáty a soudci. Advokát Petr Bříza se ptal, zda jsou některé vztahy pouze „divadlem“, nebo zda mezi těmito profesemi může existovat skutečný respekt. Soudce Městského soudu v Praze Libor Vávra osvětlil, jaké akce jsou pro soudce vhodné a kde již může nastat střet zájmů. Následná debata se dotkla také pravidel, která v praxi mnohdy upadají v zapomnění, na což upozornila advokátka Lucie Hladká. Místopředsedkyně Ústavního soudu Veronika Křesťanová pak celou problematiku vztahů mezi advokáty a soudci shrnula a přidala několik zajímavých příkladů z praxe.
Tato konference ukázala, že vztah advokátů a soudců nemusí být jen napjatým soupeřením, ale může fungovat na principu respektu a dialogu. Zazněly důležité názory na to, jak zefektivnit práci s právními texty, jak správně využívat judikaturu a jak se vyhnout přehnanému formalismu, který může být pro justiční praxi více škodlivý než užitečný. Konference tak potvrdila, že vzájemné pochopení a profesionální diskuse mezi advokáty a soudci mohou být klíčem k lepšímu právnímu systému.
