Naše opatření ušetří Evropanům již letos 45 miliard eur z účtů za elektřinu, plyn a další energie. Tento balík úspor dále v čase poroste, v roce 2030 se bude jednat o 130 miliard eur a o deset let později 260 miliard eur za rok. Těmito lákavými čísly dnes evropský komisař pro energetiku a bydlení Dan Jørgensen uvedl nový Akční plán pro dostupné energie.

Logicky se nabízí otázka: jakými nástroji chce Evropská komise takových úspor dosáhnout? Pokud by Evropská komise byla hudební skupina, mohli bychom říct, že vsadila na staré hity a nepředstavila moc novinek. Na prvním místě Jørgensen zmínil zrychlení povolovacích procesů, která jsou dnes nepřijatelně dlouhé hlavně v případě nových větrných elektráren a elektrických vedení. „Do budoucna bychom měli schvalovat menší projekty do šesti měsíců a velké projekty do dvou let,“ řekl Jørgensen na tiskové konferenci v Bruselu.

Druhý návrh se týká rozvolnění vazby mezi cenou elektřiny a zemního plynu. K tomu mají přispět nákupy elektřiny mimo trh, například formou smlouvy o nákupu energie přímo od výrobce (PPA). Například výrobní podnik by tam mohl za pevně danou dobu na pět a více let nakupovat elektřinu z obnovitelného zdroje. Taková spolupráce však funguje hlavně v zemích, které mají dostatek levné energie z větrných, solárních a vodních elektráren, což bohužel není případ České republiky.

Jedna odvážná myšlenka: snížit zdanění elektřiny

Následoval povzdech nad tím, že obchodní partneři zneužívají současné tísně a dodávají do zemí EU zemní plyn na zbytečně vysoké ceny. Akční plán přichází s klasickým doporučením, že nejlepší je spotřebu zemního plynu omezit a nahradit jej obnovitelnými zdroji energie. Eurokomisař Jørgensen zmínil také aktivnější a strategičtější přístup Evropské unie k nákupu zemního plynu; možnou inspirací zde může být přístup Japonska.

Co se týká „originálnějších“ řešení, Evropská komise zmiňuje v Akčním plánu možnost snížit daně ze spotřeby elektřiny. To může zafungovat v zemích, které vysoké zdanění zavedly, tedy v západní či severní Evropě. Dále zde píšou o možnosti snížit DPH na elektřinu až na 5 procent nebo o hrazení vícenákladů (jako je v Česku proklínaný příspěvek na obnovitelné zdroje energie) ze státního rozpočtu. Otázkou je, co na takové návrhy řeknou ministři financí; stačí si představit, jak by asi na ně reagoval třeba Zbyněk Stanjura.

Mohlo by vás zajímat

Jørgensen ani jednou nezmínil možnost zásahu s cílem snížit cenu emisní povolenky. Ani v celém 23stránkovém Akčním plánu (jeho pracovní verze jako obvykle unikla do médií dříve) takovou zmínku nenajdeme. Opět se tak ukazuje, že povolenkový systém EU ETS je „posvátná kráva“, na kterou se nesahá. Přitom to jsou právě platby ze emise, pohybující se v posledním roce mezi 60 až 85 eury za tunu vypuštěného oxidu uhličitého, co v praxi nejvíc prodražuje cenu elektřiny pro evropské domácnosti a podniky všech typů a velikostí.

Jedna unie, ale různé ceny elektřiny

Ke vzniku plně funkční energetické unie bude podle autorů Akčního plánu zapotřebí plně integrovat trh s elektřinou. A to legislativně, obchodně i fyzicky – stavbou dalších přeshraničních propojení. Další postup v této oblasti má určit Bílá kniha o hlubší integraci trhu s elektřinou, kterou chce Evropská komise vydat zhruba za rok. Zatím totiž jednotný trh moc dobře nefunguje a výsledkem jsou vysoké rozdíly ve velkoobchodních cenách elektřiny napříč kontinentem.

Na tuto skutečnost upozornil koncem ledna Ekonomický deník. Například velkoobchodní cena elektřiny na burze EEX pro příští rok se v současnosti pohybuje od 36 eur za megawatthodinu ve Švédsku až po 105 eur v Itálii. Česko patří mezi země, kde je velkoobchodní cena nad unijním průměrem.

Dlouhodobě platí, že nejlevnější elektřinu mají na severu Evropy, následuje Španělsko s Portugalskem a také Francie s 63 eury za MWh. Naopak nejdražší elektřinu má vedle Itálie celá střední a jihovýchodní Evropa, tedy oblast silně provázaná s největším německým trhem. Například v Německu teď elektřina na další rok vychází na zhruba 85 eur/MWh, v Česku se jedná o skoro 90 eur/MWh.