Sběr použitých obalů, jako jsou krabice, plechovky nebo třeba PET lahve, v Česku běží přes jednu firmu. Monopol společnosti EKO-KOM funguje přes dvě desetiletí. Za absenci konkurence Česko dokonce čelí kritice z Evropské unie. Přesto se nyní v poslanecké sněmovně objevují úvahy o tom, že by se monopol mohl rozšířit i do dalších oblastí, například na zpětný odběr starých hraček, textilu, sportovních potřeb, plochého skla nebo třeba vysloužilých sekaček.

Každý e-shop nebo firma, která prodává nebo rozesílá zboží v krabicích, obálkách, PET lahvích či jiných obalech, musí zajistit jejich zpětný odběr a recyklaci. Jinak jim hrozí pokuta až deset milionů korun. Od povinnosti sbírat použité obaly zákon osvobozuje jen malé podniky s obratem do 25 milionů korun. A protože je pro firmy ekonomicky neúnosné, aby nakoupily vlastní kontejnery a sbíraly si své obaly samy, sázejí na externí řešení. Platí pravidelné poplatky společnosti EKO-KOM, která se o zpětný odběr a likvidaci odpadů postará za ně. Do systému EKO-KOM je aktuálně zapojeno přes 21 tisíc podniků. Žádnému jinému systému se v Česku dosud nepodařilo získat autorizaci k poskytování stejných služeb. Zrodil se tak monopol, přes který ročně proteče několik miliard korun.

„S monopolem jediné autorizované obalové společnosti se potkáváme už dlouhou dobu. Na český trh se v posledních letech několikrát snažily vstoupit další společnosti, které nabízely například systémy zálohování, protože to vnímají jako efektivnější alternativu ke stávajícímu systému, ale nikdy se jim to nepovedlo,“ upozorňuje zakladatelka Institutu cirkulární ekonomiky Soňa Klepek Jonášová.

Výsadní postavení společnosti EKO-KOM na českém trhu kritizuje i Evropská komise. Loni v červnu Českou republiku upozornila, že některá ustanovení českého zákona o obalech a způsoby jeho prosazování mohou vytvářet překážky pro vstup konkurenčních společností. Mezi tyto překážky patří obtížně splnitelné požadavky týkající se autorizace, jako jsou přísné smluvní a finanční podmínky. Komise dále upozorňuje, že společnost EKO-KOM může ovlivňovat řízení o vydání autorizace jiným žadatelům. Jako zavedený provozovatel má totiž přístup ke spisům nových uchazečů a má také právo se k jejich žádostem vyjadřovat. I to může podle Bruselu deformovat český trh.

Mohlo by vás zajímat

Čím víc firem, tím nepřehlednější systém

Navzdory kritice a dosud probíhajícímu antimonopolnímu šetření se teď ve sněmovně objevují plány na možné rozšíření monopolu do dalších oblastí, kde Česko uvažuje o zavedení zpětného sběru a recyklace. Usilují o ně někteří poslanci ze sněmovního výboru pro životní prostředí. „EKO-KOM je zavedený. Proč by mělo být subjektů více? Čím víc finančních toků je, tím se systém stává nepřehlednějším,“ uvedla poslankyně hnutí ANO Berenika Peštová na zasedání výboru pro životní prostředí, kde se o rozšíření povinností zpětného odběru diskutovalo.

Komunikace s více společnostmi, které by zajišťovaly zpětný odběr starých výrobků, by podle poslanců výboru nepřiměřeně zatěžovala radnice. „Přimlouvám se z pohledu bývalé starostky, aby to byl jen jeden subjekt, abychom toho na radnicích měli co nejméně,“ reagovala poslankyně hnutí STAN Jana Krutáková.

V odborných kruzích ale vzbuzuje takový krok obavy. „Každý takový zásah vyžaduje řádnou úvahu, protože má systémové dopady na tisíce subjektů a fungování řady trhů,“ varuje partner advokátní kanceláře mutualus Tomáš Babáček. Případné rozšíření systému by podle něj mělo podléhat i schválení Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže.

„Pro jakýkoliv trh je mnohem lepší, když na něm funguje konkurence,“ upozorňuje Soňa Klepek Jonášová a dodává: „EKO-KOM má také dlouhodobě celou řadu problémů s transparentností svých dat. Dlouhodobě považuji fakt, že v České republice vykazoval čísla sběru jako recyklaci, za jeden z největších greenwashingových přešlapů v historii sběru odpadu.“

Jde to i jinak – třeba na Slovensku

Zatímco v Česku existuje jediný systém sběru a recyklace obalových odpadů, například na Slovensku mají takových organizací devět. Je pak na obcích, aby se s některou z nich domluvily, že sběr obalů na jejich území zajistí. Podle slovenského ministerstva životního prostředí se tento způsob osvědčil a pro obce neznamená žádnou nadměrnou administrativu. Pokud se některá s žádnou společností nedomluví, je jí připraven pomoci stát prostřednictvím Koordinačního centra pro obaly a s jednotlivými organizacemi ji propojit.

Ani slovenský systém však není zcela bez zádrhelů. „Některé slovenské systémy opakovaně čelí kritice z hlediska podfinancování, nedostatečného vyvážení odpadů a netransparentního hospodaření,“ upozorňuje Tomáš Babáček. I přesto ale podle něj Česko může u sousedů hledat inspiraci. „Slovenské zkušenosti mohou představovat zdroj poučení, že čím více subjektů v rámci rozšířené odpovědnosti výrobců funguje, tím lépe musí fungovat systém koordinace a kontroly, aby nedocházelo k systémovému pokřivování trhu,“ dodává.

Tomáš Babáček. partner advokátní kanceláře mutualus Zdroj: mutualus

Sama společnost EKO-KOM zatím nechce probíhající debatu komentovat. S návrhy prý není podrobně obeznámena. A v případě výtky Evropské komise týkající se jejího monopolu ani není účastníkem řízení.

Český systém je dobrý, tvrdí ministerstvo

Ministerstvo životního prostředí, pod nějž agenda recyklace spadá, navzdory domácí i evropské kritice zdejší systém recyklace obalů chválí. Že ho zajišťuje jen jedna firma, mu nevadí. „Stávající systém cíle pro obalové odpady dlouhodobě plní, je stabilní, poskytuje z hlediska finančních nákladů pro zapojené subjekty velmi dobré výsledky a dokáže adekvátně reagovat v případě krizových situací,“ řekla České justici mluvčí resortu Veronika Krejčí.

O výtkách Bruselu vůči českému systému podle ní ministerstvo jedná. O tom, že je české nastavení správné, ale nepochybuje. „V diskusi se snažíme Evropské komisi vysvětlit velmi podrobně stávající legislativní nastavení v České republice a zdůvodnit jednotlivé zákonné podmínky pro získání autorizace,“ dodala Krejčí.

Zároveň resort pracuje na rozšíření stávajícího systému sběru a recyklace i do dalších oborů, jako je textil a obuv, nábytek, sportovní potřeby nebo potřeby pro dům a zahradu. Podle vrchního ředitele sekce ochrany životního prostředí ministerstva Davida Surého, který má tuto agendu na starosti, jde o jasnou cestu, jak profinancovat odpadové hospodářství a recyklaci. „Vize je, co jde zpoplatnit, aby bylo zpoplatněno, protože potom se následně snižuje poplatek za likvidaci komunálního odpadu, a tím méně budou platit koneční spotřebitelé v rámci poplatků za komunální služby,“ vysvětluje.

Ve hře je ale více variant, jak by se dalo kýženého výsledku dosáhnout. Poslanecký návrh na rozšíření působnosti EKO-KOM je jen jednou z nich. Vyhovět jejich požadavku na jediného komunikačního partnera pro obce jde ale podle Surého i jinak. Kompromisním řešením by tak mohl být například vznik clearingového nebo zúčtovacího centra, které by hrálo roli prostředníka mezi obcemi a větším množstvím firem zajišťujících sběr odpadů a jejich recyklaci. Česko by tak splnilo i požadavek Bruselu na větší konkurenci.