Z evropských hotelových koupelen brzy vymizí drobná balení šampónů či mýdel. Balit do plastů nebude možné ani ovoce či zeleninu. Evropské instituce přijaly nařízení o obalech a obalových odpadech, které se dotkne všech členských států včetně Česka. Na rozdíl od směrnice totiž nařízení platí přímo. Maximálně lze požádat o výjimku. Nová evropská pravidla předepisují snížení objemu obalových materiálů i omezení množství tzv. „přepravovaného vzduchu“ a povinné zálohování některých nápojových obalů. Nařízení podle poslankyně hnutí ANO Bereniky Peštové dolehne citelněji na chudší státy, které produkují menší objemy odpadu. Česko tak bude podle ní v následujících letech platit i za ty, kteří už mají s přebujelými obaly dlouhodobý problém.
Nová pravidla jsou aktualizací starší směrnice o obalech a obalových odpadech. Hlavním cílem je postupná eliminace zbytečných obalů a plýtvání materiálem, jež do drtiček odpadu a na skládky každoročně dodává nesmírná kvanta. Nejde přitom o první podobnou iniciativu: již dříve evropské instituce schválily třeba směrnici známou jako Single Use Plastics, která zakázala jednorázové příbory, plastová brčka či talíře.
Nařízení má své kritiky. „Především záměr nařízení snížit množství obalového odpadu je pochopitelně správný, ale jeho provedení je rafinovaně nespravedlivé. Každý chápe, že množství obalů souvisí s životní úrovní,“ varuje poslankyně Berenika Peštová (ANO).
186 kilo odpadu na obyvatele za rok
Průměrná spotřeba obalů v EU je podle posledních čísel z roku 2022 okolo 186 kg na obyvatele na rok. Bohaté státy jako Francie, Lucembursko nebo Německo mají vysokou spotřebu, a proto produkují více odpadu. Chudší státy jako Česko, Slovensko nebo Chorvatsko naopak méně. V míře recyklace to je však naopak — Německo podle dat Evropské agentury pro životní prostředí zrecyklovalo v roce 2022 téměř 70 procent komunálního odpadu, Česko jen asi 43 procent.
„Ten rozdíl je obrovský, Německo s 227 kg obalů na obyvatele produkuje o 75 % více obalů než my s našimi 130 kg a Chorvatsko se svými 82 kg o 64 % méně než Německo. Komise však vymyslela způsob, jak stanovit cíle, tak, aby maximálně dopadly na ty státy, které mají nízkou, ale postupně rostoucí spotřebu, zatímco na bohaté státy s vysokou spotřebou je dopad daleko menší,“ míní Peštová.
Mohlo by vás zajímat
Podle poslankyně Silvie Doušové (STAN) nařízení představuje zásadní krok směrem k udržitelnosti a cirkulární ekonomice. Lidé podle ní budou mít prospěch z ekologičtějších produktů, problém však může nastat u dopravců. „Očekávám, že pozitivně ovlivní české výrobce tím, že je vyzve k inovacím a efektivnějšímu nakládání s obaly. Považuji tento přístup za rozumný, ale je důležité také zvažovat další alternativy, které by mohly být efektivní v podpoře udržitelného rozvoje,“ uvedla pro Českou justici.
Podobné obavy z dopadů nařízení na Česko má i poslanec Marek Novák (ANO). „Domnívám se, že jeho konkrétní podoba není pro Českou republiku ideální. Vidím v tom značnou administrativní a finanční zátěž, která může negativně ovlivnit výrobce i spotřebitele. Z mého pohledu je potřeba hledat řešení, která by měla menší ekonomické dopady a byla by zároveň flexibilnější vůči místním podmínkám,“ říká.
Opakované použití vázacích pásek může v dopravě narazit
Poslankyně Peštová varuje, že některé body nařízení se rozchází s praxí. „Nařízení přináší spoustu požadavků, které tvořili lidé zřejmě bez jakékoli praktické zkušenosti v logistice. Například vyžaduje opakované používání vázacích pásek, kterými se zboží upevňuje na palety, kromě toho, že je to nepraktické, je to vyložený bezpečnostní hazard ve skladech a v dopravě,“ uvedla s tím, že některé parametry by se mohly ještě změnit. Zatím podle ní podniky přemýšlejí, čím budou fixovat zboží při dopravě.
Povinné opakované používání obalů při přepravě také zřejmě bude znamenat více plastových přepravek, které se budou vozit. „Nucené omezování hmotnostního množství obalů znamená buď omezení spotřeby, nebo při jejím zachování nucené používání lehčích obalů, tedy více lehkých plastů, méně těžkého skla nebo přeci jen těžšího papíru. Také asi bude omezen prodej menších balení, ale to u potravin obvykle znamená více nedojedených balení a více potravinového odpadu,“ popisuje Peštová důsledky plynoucí ze striktního požadavku využívat lehčí a opakovaně použitelné obaly.
Podle Nováka by bylo vhodnější zaměřit se na podporu dobrovolných iniciativ a inovací v oblasti obalových materiálů. „Například investice do ekologičtějších technologií nebo rozvoj udržitelných balicích řešení by mohly přinést dlouhodobé výsledky bez zbytečného zatěžování výrobců a spotřebitelů. Spolupráce mezi státy, průmyslem a spotřebiteli by podle mě mohla vést k efektivnějšímu a méně nákladnému řešení,“ říká poslanec.
Zálohování nápojů jako záchrana, nebo slepá ulička?
Nařízení dopadá rovněž na lahve i plechovky, jejichž zálohování již schválila vláda v rámci snah splnit recyklační cíle. Členské země EU budou muset splnit cíl zpětného odběru těchto komodit na úrovni 90 procent v roce 2029. Zatímco většina lidí zálohování podporuje, Svaz měst a obcí nebo Hospodářská komora jsou proti. Podle nich by bylo výhodnější zlepšit stávající systém.
Skeptická k zálohování je i poslankyně Peštová. „Na první pohled o cestu k omezení odpadu, ale bohužel tomu tak není. Zálohy jsou jen formou intenzivního sběru pro recyklaci, zálohováním se může recyklace zvýšit, ale množství odpadu se nezmění. Proto Komise v nařízení požaduje, aby současně výrobci nápojů přecházeli na opakované použití obalů. V roce 2030 by mělo být 10 % nápojových obalů opakovaně plněno, v roce 2040 by to mělo být 40 %. Dokonce dává členským státům právo, až povinnost, stanovit vyšší cíle opakovaného použití, pokud to potřebují pro snížení množství obalového odpadu,“ uvedla.
Kritici zálohování navrhují jít cestou například dobrovolného zálohování pomocí QR kódů či opakovatelně plnitelných lahví. „Zálohováním nezměníme množství obalového odpadu, protože míra opakovaného použití se tím nezvýší,“ doplňuje Peštová. Skutečný problém podle ní bude snížení množství obalových odpadů o 11 procent. Z pohledu Bruselu by zálohování mělo jít ruku v ruce právě se snahou o opakované plnění. A právě v Česku bude hrát roli, zdali se podaří sladit požadavky na opakované využití, omezení prázdného prostoru v krabicích a zákaz drobných balení, aniž by to pro podniky a spotřebitele znamenalo další náklady.
