Ministerstvo životního prostředí ustoupilo tlaku podnikatelů a vzdalo skokové zvýšení kauce pro výrobce baterií, pneumatik a elektrozařízení. Tu výrobci skládají na vázaném účtu a ručí s ní za svou povinnost zpětně vybrat a zlikvidovat, případně znovupoužít své výrobky tak, aby nezatěžovaly životní prostředí. Kauce měla podle návrhu novely zákona o výrobcích s ukončenou životností vzrůst ze současných 20 procent nákladů na dva a půl násobek. U největších výrobců tak mohlo jít až o stovky milionů korun. Nakonec se ministerstvo spokojí s růstem o čtvrtinu, tedy na 25 procent nákladů.
Výrobci baterií, pneumatik, elektrozařízení mají ze zákona takzvanou rozšířenou odpovědnost za své výrobky. Zjednodušeně řečeno – odpovídají za ně po celou dobu jejich životnosti a i po jejím skončení. Tento koncept vychází z evropské legislativy a mimo jiné nařizuje výrobcům zajistit zpětný odběr a zpracování jejich vysloužilých výrobků. Aby měl stát jistotu, že výrobci své povinnosti dostojí, vybírá od nich kauci, která má pomoci zajistit financování nákladného sběru a recyklace. Ta má minimalizovat množství „osiřelých“ výrobků, jejichž likvidaci platí obce nebo konkurenti nekalých podnikatelů.
Miliardy, které nemá kdo zaplatit
Kauce, o jejíž zvýšení jde, se týká případů, kdy výrobci zajišťují sběr a recyklaci vysloužilých výrobků individuálně. To se ve velké míře týká zejména pneumatik a průmyslových baterií, kde efektivně nefungují kolektivní systémy zpětného sběru. Tito výrobci dosud odvádějí v rámci rozšíření odpovědnosti jen 20 procent nákladů na sběr a recyklaci svých výrobků předem na vázaný účet. A to je podle ministerstva životního prostředí málo. Stává se, že když výrobce ukončí činnost, nezbyde dostatek peněz, z nichž by bylo možné zaplatit recyklaci jím vyrobených artiklů.
Jako příklad ministerstvo životního prostředí uvádí situaci v oboru solárních elektráren. „K 31. 12. 2023 bylo v ČR nainstalováno a uvedeno do provozu cca 180 000 solárních elektráren včetně baterií o kapacitě 1,5 GWh a hmotnosti těchto baterií cca 15 000 tun. Stávající náklady na jejich zpětný odběr by činily cca 918 milionů Kč,“ popsal resort v důvodové zprávě k novele zákona o výrobcích s ukončenou životností. U velké části těchto baterií přitom podle ministerstva nejsou k dispozici peníze na jejich likvidaci. Navíc není ani dohledatelné, kdo je na trh uvedl.
V chystané novele se proto ministerstvo životního prostředí rozhodlo kauci, kterou výrobci na zpětný odběr odvádění, zvýšit. Požadoval 50 procent nákladů. Jenže tak rychlý růst narazil na odpor firem. „Příliš vysoká kauce představuje výraznou překážku vstupu na trh pro nové výrobce, neboť pro výrobce vstupující na trh je náročné akumulovat dostatečné prostředky k tvorbě kauce,“ upozornila ředitelka odboru legislativy, práva a analýz Hospodářské komory Lenka Janáková. V návrhu podnikatelé postrádají i podrobné ekonomické zdůvodnění změn a analýzu jejich dopadů.
Mohlo by vás zajímat
Proti skokovému zvýšení kauce se vedle nich postavily také obce. Obávaly se, že původně navržené zvýšení kauce na 2,5násobek současné výše by mohl narušit stávající systém spolupráce mezi výrobci a obcemi, který je podle nich funkční a efektivní, aniž by na druhé straně přinášel jakékoliv přínosy či garance pro obce a veřejnost. V připomínkovém řízení Svaz měst a obcí upozornil také na to, že zvýšení kauce mohou výrobci přenést na spotřebitele. Projeví se tedy zdražením výrobků. „To je efekt nepochybně nežádoucí,“ varoval svaz.
Ministerstvo životního prostředí nakonec tyto připomínky akceptovalo a omezilo plánované zvýšení na 25 procent nákladů. „Kompromisní zvýšení považujeme za realistický krok, který reflektuje finanční možnosti výrobců, aniž by systém nadměrně zatížil. Zároveň tím posiluje jistotu, že výrobci budou schopni plnit své závazky,“ uvedla mluvčí Svazu měst a obcí Alexandra Kocková.
Podle Lenky Janákové představuje zvýšení o pět procentních bodů maximum, které je ještě možné před podnikateli a veřejností obhájit. Část členské základny Hospodářské komory požadovala, aby se kauce nezvedala vůbec.
Dvourychlostní trh
Avšak i kompromisní řešení má své stinné stránky. Především dojde k zakonzervování pokřivených tržních podmínek. „Zákon bude i po této novele umožňovat některým výrobcům, plnícím si své povinnosti samostatně, alokovat menší zdroje, než je tomu při plnění v rámci kolektivních systémů,“ vysvětluje partner advokátní kanceláře mutualus a spoluautor Komentáře k zákonu o výrobcích s ukončenou životností Tomáš Babáček. Kolektivní systémy totiž již nyní musí povinně vytvářet rezervu ve výši 50 procent nákladů, což jejich fungování oproti individuálnímu sběru výrazně znevýhodňuje.
Nejde ale jen o kauce. Ministerstvo ustoupilo tlaku podnikatelů i v dalších navržených krocích. „Při vypořádání jsme si také vysvětlili, že požadavek ministerstva životního prostředí na písemnou smlouvu se všemi místy zpětného odběru je nerealizovatelný, dává smysl pouze pro veřejná místa zpětného odběru, s čímž ministerstvo nakonec souhlasilo. Dále se podařilo prosadit povinnost pro provozovatele kolektivního systém, který pokud bude chtít čerpat rezervu, musí předem písemně informovat ministerstvo,“ uvádí manažerka Svazu průmyslu a dopravy ČR pro environmentální politiku Dagmar Endrlová. Jde podle ní o vstřícné kroky státu vůči výrobcům.
Zákon o výrobcích s ukončené životností byl přijat před čtyřmi roky. Rozšířená odpovědnost výrobců tak představuje stále relativně nový a pokročilý koncept ochrany životního prostředí, který se aplikuje na historicky zavedené postupy státu, obcí, výrobců a zpracovatelů. Neustále se také musí adaptovat na nové výrobky, způsoby výroby, distribuce a využití, což si žádá úpravy regulace. „Regulace ochrany životního prostředí je stále složitější a společenská shoda na řešení problémů vyžaduje stále větší úsilí všech zúčastněných subjektů, což při jeho nedostatku může vést k chybám a nedorozuměním,“ dodává Tomáš Babáček. Často se přitom při tvorbě regulace střetávají protichůdné zájmy, a to i v rámci jednotlivých subjektů. Zájmem obcí tak například je, aby se do komunálního odpadu nedostávaly ideálně žádné elektroodpady, baterie a pneumatiky, aby měly s měly s touto agendou co nejméně starostí. Oproti tomu výrobci chtějí povinnost zpětného odběru plnit co nejvíce hospodárně a s co nejnižšími náklady.
Jak vyplývá z dat ministerstva životního prostředí, v Česku působí celá řada kolektivních systémů pro zpětný odběr elektrozařízení. Avšak výrobci pneumatik nebo průmyslových baterií obvykle volí individuální řešení. Výsledky jsou pak v praxi různé. U průmyslových baterií výrobci jejich zpětný odběr a recyklaci fakticky nezajišťují, čímž způsobují státu a životnímu prostředí značnou zátěž. Naopak třeba u pneumatik se individuální plnění povinností osvědčilo a systém zpětného odběru funguje efektivně.
„Problematické zůstávají také velké spotřebiče, jako jsou ledničky nebo pračky. Tyto produkty často končí na černých skládkách, protože ne všude jsou snadno dostupná sběrná místa s odpovídající kapacitou. Občas může chybět i motivace obyvatel vzhledem k složitější dopravě těchto produktů na sběrná místa,“ upozorňuje Kocková. Podle Svazu měst a obcí by zlepšení mohl přinést větší důraz na lokální sběrná místa a lepší informovanost občanů o možnostech zpětného odběru.
