Pokuta až 2 miliony za lži v kampani? Nedělejme z voleb mateřskou školku, říká Šimka

Zjevné nepravdy či hrubě urážlivé informace v kampani by měly být nově přestupkem, za který bude moci Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí udělit pokutu až dva miliony korun. Nový zákon o volebních kampaních mají na aktuální schůzi projednat poslanci. Podle předsedy Nejvyššího správního soudu (NSS) Karla Šimky jde o právní úpravu, která příliš reguluje svobodu projevu ve volební kampani. „Nedělejme z voleb mateřskou školku, v níž budeme voliče vodit za ručičku,“ říká.

Za zjevné nepravdy či hrubě urážlivé informace v kampani by podle návrhu Ministerstva vnitra mohl úřad udělit pokutu až dva miliony korun. Bude taková úprava přínosem?

Pokud by šlo o trestání lži záměrné, tedy z pohledu zavinění lhaní v přímém úmyslu, rozuměl bych tomu. Správní orgán, který by přestupek posuzoval, by musel dokázat, že dotyčný v době, kdy to v kampani uvedl, věděl, že řekl něco, co není pravda, a chtěl to jako nepravdu uvést. A ještě by bylo nutno prokázat, že šlo o čin společensky škodlivý, jak předepisuje zákon o přestupcích. Čímž by šlo netrestat např. lži v nadsázce, jako provokaci či třeba v úmyslu vyvolat nějakou společensky relevantní kontroverzi. Ale pokud správně čtu § 3 odst. 2 a § 16 odst. 1 písm. a) toho návrhu zákona, postižitelné má být i nedbalostní jednání, pokud zveřejněná informace bude mít intenzitu zjevné nepravdy či hrubé urážlivosti. V době volební kampaně si tedy bude muset každý dát velký pozor, co veřejně řekne o kandidující volební straně nebo o jejím kandidátovi. Jsem zvědav, jak bude zákon v praxi uplatňován. Regulovat volební boj prostředky přestupkového práva a zavádět v něm mravnost a ctihodnost silou trestajícího zákona je hraní si s ohněm.

Podle vás to tedy nepomůže férovějšímu prostředí? Pravdou je, že předvolební kampaně jsou čím dál vyhrocenější a některé strany záměrně šíří dezinformace.

Povede to nejspíš k tomu, že lži budou publikovány sofistikovaněji – třeba pod hlavičkou lidí či právnických osob, na kterých nikdo žádnou pokutu nevymůže, protože nebudou nic mít. Regulace často vedou k to mu, že slušní je dodržují, avšak chytří a drzí neslušní je šikovně obejdou, a tím získají výhodu. Ale pořád je asi takovéto pokutování lepší než kvůli lžím, skrytým volebním kampaním či jiným podobným nepravostem a jejich možnému vlivu na voliče rušit volby, jak se nedávno stalo v Rumunsku. Myslím, že pokud to začneme přehánět s obranyschopnou demokracií a příliš ve volebních kampaních dbát na jemnost pravidel a jejich dodržování, ztratíme to nejcennější, co v liberální demokracii je – prostor pro svobodný, drsný, jen málo regulovaný volební boj, jehož součástí je i demagogie, přehánění, ohýbání argumentů, skryté i očividné lži, pomlouvání soupeřů a slibování nesplnitelného. Začneme z voličů dělat mentální sněhové vločky a budeme je chránit před nimi samotnými.

Podle vás by tedy mělo být čistě na voličích, aby posoudili výroky politiků a jejich případné lži?

Pokud už je to tak, že každý dospělý má právo volit, musíme se smířit, že má také právo volit hloupě a nechat se zmanipulovat. A jestliže nevěříme, že kritická masa voličů nakonec dokáže ty největší lháře prohlédnout a nezvolit, jestliže nevěříme ve schopnost demokracie sama sebe zachovat, postavme se k věci čelem a zrušme všeobecné volební právo. Ale nedělejme z voleb mateřskou školku, v níž budeme voliče vodit za ručičku a na skutečnou svobodu volby si budeme jen hrát, protože se bojíme voličovy hlouposti a ovlivnitelnosti. Takto zavádíme do volebního boje jakousi analogii ochrany spotřebitele se vším, co je s tím spojeno, tedy zejména se silnou rolí dozorujících státních orgánů. Myslím, že lepší cesta je trénovat voliče prostě tak, že se s volebními lžemi bude potkávat a nakonec se bude muset sám rozhodnout, komu co uvěří. Osobně mám hypotézu, že voliči až tak hloupí nejsou a jsou už docela zvyklí, že volební kampaň není festival objektivity a uměřenosti.

Mohlo by vás zajímat

Ministerstvo dopravy chce zásadně změnit zákon o pozemních komunikacích. Úpravy chtějí i kraje

V současné době lze zjevné nepravdy ve volební kampani postihovat zcela výjimečně prostředky trestního práva, kdyby šlo například o trestný čin pomluvy. Dále připadá v úvahu občanskoprávní žaloba pro zásah do osobnosti. Politici tak nemají příliš možností, jak se bránit. Nemá nová úprava smysl pro jejich větší ochranu?

Je to v každém případě určitý odklon od dosavadního spíše volného pojetí pravidel volebních kampaní. Politici jako osoby vstupující dobrovolně a záměrně do veřejného prostoru musí – aspoň podle dosavadní judikatury Evropského soudu pro lidská práva – snést větší zásahy do osobnosti – a to i lhaním a podobně než běžní lidé. Volby do Sněmovny či Senátu lze kvůli nepravdě v kampani zrušit jen zcela výjimečně, a sice pokud pravidla zákona o volbách, jež platí pro volební kampaň, byla porušena způsobem, který hrubě ovlivnil jejich výsledek (§ 87 odst. 4 a 5 volebního zákona, pozn. red.). A to je hodně vysoko posazená laťka. Ale na zrušení voleb, k jakému došlo v Rumunsku kvůli podle všeho velmi zásadnímu porušení pravidel o financování volební kampaně s přímými dopady na vedení kampaně a zřejmě i na volební výsledek, by to i u nás možná stačilo, těžko říci, jde o zatím opravdu velmi nový fenomén.

Co by se muselo podle vás stát, aby soud u nás volby zrušil?

Pokud by důvodem zrušení měla být nepravda v kampani o nějaké kandidující straně, musela by být takové povahy, že s největší pravděpodobností ovlivnila významné množství voličů, kteří by tu stranu pod vlivem té nepravdy nevolili, ačkoli kdyby nezazněla, by jí hlas dali. A samozřejmě i naopak, tedy kdyby ji kvůli nějaké kolosální „lákavé“ nepravdě volili významně více, než kdyby nezazněla. Bylo by hodně složité takovýto vliv nepravd či lží na chování dostatečně velkého množství voličů prokazovat. Ale představitelné to je, např. pomocí sociologických analýz a sledování průzkumů veřejného mínění, jak se měnily v čase. V každých volbách se takové argumenty objevují. V celostátních volbách se před 20 lety v senátních volbách v kauze Nádvorník pokusil tehdejší volební senát NSS být v otázkách férovosti kampaně přísný. Ústavní soud mu však nálezem Pl. ÚS 73/04 z mého pohledu zcela správně „přistřihl křídla“. Poté již nikdo další s argumentem hrubého faulu ve volební kampani neuspěl. Doporučuji přečíst si např. rozhodnutí NSS Vol 44/2013-72 ve věci první prezidentské kampaně Miloše Zemana. Zákonodárce to nakonec od roku 2017 výslovně vyjádřil i v textu zákona o volbách. Řekl, že k neplatnosti voleb či hlasování může vést jen takové porušení tohoto zákona, které hrubě ovlivnilo výsledky voleb či hlasování. A to návrh zákona o volebních kampaních nijak nemění, pokud jej čtu správně.

O pokutách měly původně rozhodovat soudy, což justice odmítla. I tak se lidé k soudu mohou po rozhodnutí správního orgánu odvolávat. Nezahltí to správní soudy?

Pokud bude přestupek zveřejnění zjevné nepravdy či hrubě urážlivé informace ve volební kampani zaveden, bude o něm rozhodovat ve dvojinstančním správním řízení Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. A pak samozřejmě lze žalovat u správního soudu.  K němu by se dostaly jen některé z těchto věcí, neb Úřad bude jistě, podobně jako správní orgány dnes již obecně jsou, obezřetný a uvážlivý v rozhodování.  Takže by to pro správní soudy znamenalo asi nějakou práci navíc, ale spíše asi jen nárazově a nešlo by o nic, co by dramaticky zvedlo nápad nových věcí.