V zapracovávání evropských směrnic do právního řádu se ČR za vlády Petra Fialy (ODS) polepšila. Z plánu legislativních prací je ale zřejmé, že i ona zanechá svým nástupcům dluh. Již nyní je v prodlení u zhruba desítky unijních předpisů, k nimž měla přijmout zákon v roce 2024. Českým firmám by tak mohly hrozit zmatky při obchodu se zahraničím, státu popotahování s Evropskou komisí a v krajním případě sankce od Soudního dvora EU.
Když se Fialova vláda ujímala mandátu, čekalo na převedení do tuzemského právního řádu 36 směrnic, jejichž transpoziční lhůta už uplynula. V příštím roce má kabinet a ministerstva podle plánu legislativních prací pracovat na 38 zákonech vyplývajících z evropských předpisů. Z toho u deseti už vypršela zcela nebo z části lhůta pro převedení do české legislativy. U dalších k témuž dojde v průběhu letošního roku. Protože ale od prvotního předložení do finálního schválení zabere legislativní proces zhruba rok, nemají tyto normy prakticky žádnou šanci, že by je zákonodárci stihly schválit včas, než volby přeruší projednávání.
Z byznysově významných změn takto nejspíš propadne například novela zákona o spotřebitelském úvěru, která má harmonizovat českou právní úpravu s pravidly Evropské unie. „Cílem je vytvořit společný rámec pro právní a správní předpisy, které zajistí ochranu spotřebitelů a transparentnost úvěrových podmínek. Transpozice pravidel je plánována na listopad 2025, přičemž zákon by měl nabýt účinnosti v listopadu 2026,“ uvádí partnerka advokátní kanceláře Peterka & Partners Barbora Urbancová. Zpoždění zákona by mohlo výrazně ovlivnit ochranu spotřebitelů a jednotné podmínky na trhu úvěrů v Evropské unii.
Zpoždění Česko zřejmě nabereme i v oblasti pracovního práva, navíc u směrnice, která má pomoci přivřít rozdíl v platech žen a mužů. Jde tedy o oblast, ve které Česko výrazně vybočuje z evropského standardu, a má hodně co dohánět. „Tato regulace přináší zásadní změny, neboť se budou nově reportovat výše odměn na úřad práce a zaměstnavatelé nesmí připustit odchylky v odměňování na stejných pozicích o více než pět procent,“ upozorňuje Jiřina Procházková, partnerka advokátní kanceláře Deloitte Legal a lídr projektu Zákon roku. Firmy budou muset podle směrnice provést důkladnou revizi odměňování a případně nepřípustné rozdíly narovnat. Procházková proto doporučuje, aby na zákon nečekaly a regulací se začaly zabývat preventivně již nyní, aby dokázaly správně plánovat náklady budoucích let.
Mohlo by vás zajímat
Z premiantů lůzry
Nejde ale jen o zpoždění zákonů, které se na ministerstvech teprve začínají psát. V ohrožení volební pauzou jsou i některé z těch, které jsou dávno připravené. Patří mezi ně i často diskutovaný zákon o kybernetické bezpečnosti zpřísňující požadavky na ochranu proti kybernetickým hrozbám.
Paradoxem přitom je, že Česko bylo jednou z prvních zemí Evropské unie, která sepsala návrh nové úpravy vycházející ze směrnice známé pod zkratkou NIS2. Včas, tedy do října 2024, ho ale nakonec parlament projednat nestihl. „Souvisí to s tím, že tato norma významně zasahuje do otázek jako je zahraniční politika, bezpečnostní politika, ochrana soukromí, svoboda slova, svoboda projevu. A to jsou všechno věci, na kterých se ne vždy dokáže najít ve společnosti i v politické reprezentaci konsenzus,“ vysvětluje politolog Lukáš Jelínek.
Na průběhu legislativních prací je to jasně vidět. První návrh nové právní úpravy představil Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost už v roce 2023. Jenže ještě před předložením do formálního legislativního procesu procházel řadou úprav a opakovaných připomínek. Vrátila ho také legislativní rada vlády, které se nelíbilo, že nepoužívá zaběhlou legislativní terminologii.
„S jeho podobou nejsou spokojena ani některá ministerstva, Hospodářská komora nebo organizace zastupující mobilní operátory. Zaznamenal jsem také kritiku na Hospodářském výboru sněmovny, a to i od koaličních poslanců,“ upozorňuje Viktor Paggio, expert na oblast kybernetických rizik poradenské společnosti Deloitte.
Do sněmovny se návrh dostal až na třetí pokus loni v červenci. A i tam to vypadá, že si poslanci dávají s jeho projednáním na čas. Původní ambice mít zákon schválený v říjnu se nepodařilo naplnit. „Brzdí ho výbory a lobbing. Bylo tam několik výborů, kterým se to muselo znovu poslat. Obrana tam měla nějaké problémy, průmysl a obchod,“ upozorňuje advokát a specialista na kybernetickou bezpečnost Sedlakova Legal Jiří Hradský.
Na začátku nového roku je tak návrh zákona o kybernetické bezpečnosti stále ještě před druhým čtením, zatímco například zákon o elektronických komunikacích předložený o měsíc později, sněmovna ve třetím čtení finálně schválila před Vánoci. „Aktuálně to vypadá, že s přijetím zákona o kybernetické bezpečnosti cílíme na začátek léta před sněmovními prázdninami. Ale je to velká otázka, protože se nám to pořád posouvá,“ míní Hradský. Pokud by se z návrhu stalo téma předvolební debaty, hrozilo by, že se věcné projednání normy posune až do příštího volebního období. To je přitom vzhledem k důležitosti normy a sílící politické snaze o hledání balancu mezi ochranou a nepřípustným sledováním občanů žhavé téma.
Nová pravidla kybernetické bezpečnosti v Česku dopadnou na zhruba 6 tisíc společností. Dosud účinný zákon se totiž týká jen 400 strategicky významných firem a organizací, jež jsou důležité pro fungování společnosti a státu. Nově mezi ně má spadat například potravinářský sektor, ale i oblasti, které s bezpečností příliš nesouvisí – například domovy pro seniory nebo čistírny odpadních vod.
Změnit pravidla
Opakovaná zpoždění v transpozici evropský předpisů vrhá Česko v Evropě do špatného světla. Může pro ně mít i finanční důsledky. Hrozí mu vysoké pokuty ze strany Soudního dvora Evropské unie. To se odvíjí od délky zpoždění přijetí tuzemského zákona oproti unií danému termínu. Například s přijímáním zákona o whisleblowingu bylo Česko v prodlení 550 dnů. Pokuta vystoupala na více než 60 milionů korun.
Český stát také odpovídá soukromým subjektům za škodu způsobenou zpožděním implementačních zákonů. Vystavuje se tak hrozbě žalob. Pro subjekty ve veřejné sféře pak mají směrnice přímý účinek směrnice i bez přijetí zdejšího zákona, což vytváří riziko různého zacházení a právní nejistoty.
Česko by tak mělo zapracovat na tom, aby ke zpožděním ani v exponovaných volebních letech nedocházelo. „Určitě by stálo za to zvolit pro tyto transpoziční normy v jednacím řádu sněmovny nějaký zvláštní způsob zacházení. Také by bylo vhodné usilovat od začátku až do konce volebního období u implementačních normám o konsenzus mezi vládou a opozicí,“ doporučuje Lukáš Jelínek.
