Dnes je tomu 35 let, kdy prezident Václav Havel 1. ledna 1990 vyhlásil rozsáhlou amnestii. Havel pak amnestii vyhlásil ještě dvakrát. Další amnestii už vyhlásil pouze prezident Václav Klaus. Prezident Miloš Zeman byl odpůrce hromadného odpouštění trestů. Udělil ale 26 individuálních milostí. Bezprostředně po nástupu do funkce označil amnestii ale i milosti za zbytečné monarchistické prvky. Amnestii odmítá i současný prezident Petr Pavel. Amnestie neruší rozsudek ani například povinnost nahradit škodu. Spolupodepsat ji musí předseda vlády.

První Havlova amnestie

Největší amnestie v poválečné historii Československa a České republiky. V jednom ze svých prvních kroků po zvolení hlavou tehdejšího Československa v prosinci 1989 rozhodl Václav Havel o rozsáhlém prominutí trestů udělených za předchozího režimu. Na základě amnestie věznice opustilo v celé čs. federaci okolo 23.000 lidí, tedy zhruba dvě třetiny z tehdejšího počtu 31.000 vězňů. V ČR to bylo asi 14.000 z celkem 22.300 odsouzených a lidí ve vazbě.

Věznice opustili lidé odsouzení k trestům do dvou, případně tří let, u vyšších trestů byl pobyt ve vězení zkrácen o třetinu až polovinu. Bylo také zastaveno stíhání osob, kterým hrozily maximálně tři roky vězení. Novoroční amnestie, která se nevztahovala na vraždy, znásilnění a zneužití pravomocí, se dočkala časté kritiky. Spolu s omluvou sudetským Němcům patřila ke krokům, které prezidentovi Havlovi veřejnost vyčítala už v počátcích jeho politické dráhy.

Mohlo by vás zajímat

Druhá Havlova amnestie – únor 1993

Václav Havel ji vyhlásil poté, co byl poprvé zvolen prezidentem samostatné České republiky. Amnestie z února 1993 byla omezena zhruba na jedno procento všech odsouzených a obviněných a týkala se v první řadě nedbalostních trestných činů s horní hranicí trestní sazby nepřekračující tři roky. Na svobodu se tak vrátilo asi 130 lidí z celkového počtu 14.153 osob, které byly v té době v českých věznicích.

Třetí Havlova amnestie z roku 1998

Prominutí trestů, které Václav Havel vyhlásil u příležitostí svého znovuzvolení, se vztahovalo na osoby, které byly poprvé trestně stíhány nebo byly poprvé odsouzeny za méně závažné trestné činy. Recidivisté, pachatelé závažných trestných činů a činů, které veřejnost považuje za morálně zvlášť odsouzeníhodné, byli z amnestie vyloučeni. Na svobodu bylo propuštěno přes 930 obviněných či odsouzených z celkového počtu zhruba 22.000 vězňů. U dalších několika stovek lidí bylo ukončeno trestní stíhání.

Amnestie Václava Klause z ledna 2013

Amnestie ke 20. výročí vzniku ČR prominula nepodmíněné tresty nebo jejich zbytky, pokud nepřevyšovaly jeden rok, lidem ve věku 75 let a starším až desetileté tresty. Prezident také s určitými výjimkami podmínečně prominul nepodmíněné tresty v délce až dvou let (u osob nejméně sedmdesátiletých až tří let). Klaus prominul i podmíněné tresty osobám starším 70 let a dále těm odsouzeným, u kterých délka trestu nepřekročila dva roky. Rovněž odpustil tresty obecně prospěšných prací a domácího vězení.

Největší pozornost vyvolal článek, podle něhož bylo zastaveno stíhání trvající nejméně osm let u kauz, kde hrozil nejvýše desetiletý trest. Toto rozhodnutí ale vyvolalo kritiku, neboť se abolice týkala i hospodářských případů s miliardovými škodami, třeba částí kauz H-System nebo zmanipulovaných konkurzů kolem soudce Jiřího Berky. Amnestie se celkem dotkla více než 111.000 odsouzených a obviněných, fakticky ale vyšlo z věznic jen 6443 lidí. Stíhání bylo zastaveno u 265 obviněných. Mezi hlasitými kritiky amnestie byl například i někdejší soudce Kamil Kydalka.