Zklamání sociálních podniků. Deset let očekávaný zákon pomůže jen zlomku z nich

V České republice funguje zhruba 260 sociálních podniků, tedy společností, které se starají o sociálně znevýhodněné lidi, zasazují se o zlepšení životního prostředí nebo vnikly proto, aby kultivovaly své okolí. Poslanecká sněmovna na konci listopadu schválila zákon, který má jejich podnikání upravit a usnadnit jim přístup k financím. Jenže návrh se zaměřil jen na část z pestré palety fungujících sociálních podniků. Pro ostatní je prakticky bezcenný.

„Zjednodušíme proces integrace znevýhodněných osob na pracovní trh. Podpoříme ty, kteří mají zájem pracovat, ale kvůli svému sociálnímu postavení narážejí na překážky při hledání a udržení zaměstnání,“ prohlásil ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) na adresu návrhu zákona o integračním sociálním podniku. Vedle zdravotně postižených mezi znevýhodněné návrh řadí také například bezdomovce, propuštěné vězně, dlouhodobě nezaměstnané, seniory nad 60 let nebo děti z dětských domovů.

Ministerstvo práce a sociálních věcí chce takové podniky trvale podpořit. Dosud mohly čerpat peníze jen z nárazově vypisovaných dotačních titulů.

Návrh zákona přiznává podnikům zaměstnávajících alespoň 30 procent znevýhodněných lidí, motivační příspěvek. Jeho výše bude záviset na tom kolik znevýhodněný zaměstnanec u nového podniku vydělává. Avšak za kalendářní rok má jít nejméně o 120 procent měsíční průměrné mzdy v národním hospodářství. Čerpat příspěvek budou moci sociální podniky až dva roky.

Mohlo by vás zajímat

Poslanci schválili novelu zákona o obchodování s povolenkami. Malé zdroje emisí zatím nezpoplatní

„Kromě motivačního příspěvku zákon o integračním sociálním podniku počítá také s příspěvkem na náklady spojené se zaměstnáváním osob se specifickými potřebami ve výši 1 000 korun měsíčně a 2 500 korun pro nejvíce sociálně znevýhodněné,“ dodává Jurečka. A upozorňuje, že vynaložené peníze se státu vrátí. Ministerstvo spočítalo, že každý nezaměstnaný člověk stojí stát zhruba 300 tisíc korun ročně. Pokud se podaří pro znevýhodněné lidi najít uplatnění, ušetří tím státní rozpočet až 1,3 miliardy korun ročně.

Příliš úzké zaměření

Inspiraci, jak by to mohlo vypadat, může vláda hledat v okolních zemích. Například na Slovensku mají zákon upravující sociální podnikání a sociální ekonomiku už šest let a neřeší zdaleka jen zaměstnávání znevýhodněných. Hlavním cílem slovenských sociálních podniků má být dosahování pozitivního společenského vlivu, a to buď ve veřejném nebo komunitním zájmu. Sociálními podniky tak jsou podle slovenské právní úpravy například také společnosti poskytující sociální péči a humanitární pomoc, firmy zjišťující bydlení správu údržbu bytového fondu nebo zasazující se o ochrnu životního prostředí. Dále se do tamní definice vejdou také společnosti zabývající se rozvojem a obnovou duchovních a kulturních hodnot, vzděláním a výchovou nebo ochranou lidských práv a svobod. V neposlední řadě je pak za sociální podnik považován také ten, které poskytuje finance ostatním sociálním podnikům.

O tom, že Česko potřebuje zákon upravující sociální podnikání, se mluví více než deset let. Teď konečně doputovala nová právní úprava až do parlamentu. Senát by ji měl projednat na své aktuální schůzi, tedy ještě před Vánoci.

Dlouho vyhlížený výsledek ale odborníky a podnikatele, kteří se v této oblasti pohybují, zklamal. „Je velmi důležité, že sociální podnikání je po dlouhých letech legislativně ukotveno, nicméně navrhovaný zákon není tím, co jsme očekávali. Vyvolává smíšené pocity, očekávali jsme zákon vycházející více z praxe sociálních podniků,“ míní Aneta Klimentová, ředitelka sociálního podniku Oxalis Chocolate.

Zákon by měl podle ní jasně definované principy sociálního podnikání a rozlišit druhy sociálních podniků. „Ty jsou svou povahou podnikání velmi odlišné. Jde o podniky integrační, lokálně prospěšné, obecní, sociální zemědělství a tak dále,“ dodává manažerka, která před svým letošním nástupem do Oxalis Chocolate vedla mimo jiné 1. Vlašskou dílnu – podnik zajišťující obědy pro seniory a potřebné a produkující takzvané Pralinky s příběhem, na jejichž výrobě se podílejí lidé se zdravotním postižením a specifickými potřebami.

Také podle neziskové společnosti Tessea, která se zasazuje o rozvoj sociálního podnikání v Česku, pojímá návrh zákona segment příliš úzce. „Zákon připravovalo ministerstvo práce a sociálních věcí a jeho hlavní gescí je zaměstnanost. Zákon tedy zúžili na zaměstnávání osob se specifickými potřeba. Na ostatní principy sociálního podnikání v něm není kladen takový důraz,“ upozorňuje předsedkyně správní rady Tessea a spoluzakladatelka sociálního podniku FairBio pražírna Markéta Vinkelhoferová.

Do nové právní úpravy se tak nevejdou například reuse centra a další firmy podporující udržitelnosti ani firmy podporující třeba ekologické zemědělství. Na slibované státní příspěvky tak nedosáhnou.

„Aby byl zákon skutečně efektivní, měl by podle mého názoru klást menší důraz na zaměstnávání, ale měl by reflektovat širší principy sociálního podnikání nad rámec zaměstnávání, tedy environmentální, místní a ekonomické,“ doporučuje Vinkelhoferová.

Dobře napsaný zákon a koncepční podpora ze strany státu může sociální ekonomiku viditelně rozhýbat. Na již zmíněném Slovensku vzrostl jejich počet z 51 firem na začátku roku 2019 na 531 na konci roku 2022. Celkově tyto firmy vydělávají mezi dvěma a třemi miliardami korun ročně. Jejich přínos pro ekonomiku je tak výrazně větší, než je tomu v České republice. Nejméně polovinu svého zisku navíc musí slovenské sociální podniky vždy využít na zvyšování svého pozitivního společenského efektu. Sociální ekonomika tak de facto živí sama sebe.

Rozjezd sociálního byznysu

Založení sociálního podniku se příliš neliší od rozjezdu jakéhokoliv jiné firmy. Rozdíl je ale v tom, že cílem sociálního podnikání není jen vytváření zisku, ale i zvyšování veřejného prospěchu. Ten se definuje v zakladatelské listině a měl by se propisovat i do každodenních podnikatelských aktivit. Když sociální podnik vytvoří zisk, měl by jej z větší části použít na svůj vlastní rozvoj.

Oxalis Chocolate, který s pomocí sociálně znevýhodněných vyrábí čokolády pro stejnojmenného prodejce kávy a bylinných čajů, se tak například podařilo založit během šesti měsíců. „Nápad vznikl na konci roku 2023 a v červenci 2024 jsme již měli podnik zapsaný v obchodním rejstříku,“ popisuje Klimentová. „V současné době jsou dostupné zdroje, kde se vše potřebné dozvíte a existují odborníci v oboru, kteří vám při založení sociálního podniku pomohou a provedou jednotlivými kroky,“ dodává.

Mnohem časově náročnější už ale bylo vytvoření vhodného pracovního prostředí, které by zaměstnance se specifickými potřebami nestresovalo a umožňovalo jim i snadný pohyb na pracovišti. To je také důvod, proč větší nabírání zaměstnanců plánuje firma až v příštím roce.

V sociálním podnikání je tak především obtížné sehnat peníze do začátků. Zpravidla totiž nerostou tak rychle, jako klasické start-upy, a je tak pro ně obtížné v bankách a u investorů prokazovat svůj potenciál a udržitelnost svého byznys plánu. „Dá se říct, že podnikají pomalu, protože rychlost v sociálním podnikání přináší chyby, stres a neprofesionalitu,“ vysvětluje Vinkelhoferová. Proto by podle Tessea měl stát vytvořit koncepční systém, který by s jejich financováním v začátcích pomohl ve větší míře.

Sociálním podnikům chybí také podpora ze strany veřejných institucí.  „Dle mého názoru je to velmi jednoduché, obce by měly jít příkladem. Při objednávkách cateringu, dárků, úklidů nebo údržby zeleně by měly vědět, že ve svém okolí mohou dát příležitost právě podnikům, které podnikají se společenskou odpovědností a šířit tuto myšlenku dál směrem k partnerům, firmám a dalším institucím,“ uvádí Klimentová.

Nyní projednávaný návrh zákona sice zapojení sociálních podniků zadavatelům veřejných zakázek doporučuje, využití jejich služeb ale nebude povinné. „Povinnost veřejných institucí alespoň částečně ve veřejné zakázce zohlednit dodávky od podniků se sociálním a environmentálním přínosem, jako je tomu v jiných evropských zemích, v českém návrhu zákona chybí,“ dodává Vinkelhoferová.

V zahraničí také bývá obvyklé, že se podpoře sociálního podnikání věnují takzvané etické banky, které vedle ekonomických ukazatelů zohledňují při poskytování půjček i sociální kritéria klientů. Jednou z nich je například Banca Etica, která působí v Itálii a ve Španělsku. Banka úvěruje neziskové společnosti a sociální podniky. Úroky, které u ní mohou získat, jsou zpravidla výrazně nižší než na volném trhu. Oproti tomu v českém bankovním sektoru je společensky odpovědné úvěrování zatím jen okrajovou záležitostí.